IV.ÚS 1883/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1883/20 ze dne 28. 7. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Jána Chalányho, zastoupeného JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem, sídlem Jičínská 2348/10, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. dubna 2020 č. j. 3 Ads 111/2020-23, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby bylo zrušeno usnesení Nejvyššího správního soudu označené v záhlaví s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovateli byl dne 13. 2. 2020 doručen rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Dne 17. 2. 2020 stěžovatel zaslal Nejvyššímu správnímu soudu návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání kasační stížnosti proti tomuto rozsudku. Návrhu Nejvyšší správní soud vyhověl usnesením ze dne 5. 3. 2020 č. j. Na 26/2020-18, které nabylo právní moci dne 10. 3. 2020. Dne 30. 3. 2020 ustanovený zástupce podal kasační stížnost. Po dobu od podání návrhu na ustanovení zástupce do právní moci rozhodnutí o něm neběžela lhůta k podání kasační stížnosti (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "s. ř. s."). V posuzované věci se tak počátek lhůty k podání kasační stížnosti odvíjel od doručení rozsudku městského soudu, lhůta se stavila podáním návrhu na ustanovení zástupce a nabytím právní moci rozhodnutí o tomto návrhu její běh opět pokračoval. Lhůta k podání kasační stížnosti proto uplynula v pátek 20. 3. 2020. Kasační stížnost podaná dne 30. 3. 2020 tudíž byla podána opožděně a Nejvyšší správní soud ji z tohoto důvodu odmítl. II. Argumentace stěžovatele 3. Porušení svého práva na soudní ochranu stěžovatel spatřuje v tom, že Nejvyšší správní soud nezohlednil zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen "zákon č. 191/2020 Sb."). Nejvyšší správní soud dle jeho názoru rovněž nezohlednil vyhlášení nouzového stavu pro území celé České republiky a krizová opatření. 4. V době, kdy nabylo právní moci usnesení o ustanovení zástupce stěžovateli, již bylo v České republice vyhlášeno "mimořádné opatření". Nouzový stav začal platit dne 12. 3. 2020. Nejvyšší správní soud tedy měl dle § 3 zákona č. 191/2020 Sb. posoudit schopnost stěžovatele a jeho zástupce dodržet lhůtu k podání kasační stížnosti. Již ze samotného předmětu věci (žaloba byla podána ve věci, v níž správní orgán zamítl stěžovatelovu žádost o přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku - motorové vozidlo) muselo být Nejvyššímu správnímu soudu zřejmé, že stěžovatel je omezen v pohybu, je imobilní a upoután na vozík. Nejvyšší správní soud rovněž věděl, že stěžovatel je nemajetný. Za dané situace bylo pro stěžovatele velmi komplikované předat ustanovenému advokátovi veškeré listiny nezbytné pro podání kasační stížnosti, a to nejen z důvodu zdravotních omezení, ale i z důvodu omezeného provozu advokátní kanceláře. Ustanovený advokát je otcem dvou malých dětí a v důsledku uzavření mateřských a základních škol se tak snížila jeho schopnost reagovat v krátkých lhůtách ve věcech svých klientů. Navíc i advokátova asistentka, jako matka sedmiletého chlapce, musela náhle zůstat doma se svým synem a nemohla vykonávat běžnou administrativní agendu advokátní kanceláře spojenou s převzetím dokumentů od stěžovatele. 5. Stěžovatel neměl jak požádat Nejvyšší správní soud o prominutí zmeškání lhůty při podání kasační stížnosti, neboť v tu dobu neplatil zákon č. 191/2020 Sb. a § 106 odst. 2 s. ř. s. její prominutí výslovně zapovídá. Stěžovatel sám ani po účinnosti zákona č. 191/2020 Sb. neměl možnost využít jeho § 3, neboť daný zákon nabyl platnosti a účinnosti v pátek 24. 4. 2020 a Nejvyšší správní soud již následující středu 29. 4. 2020 kasační stížnost odmítl. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele. 8. Posloupnost jednotlivých událostí v posuzované věci je následující: * dne 13. 2. 2020 byl stěžovateli doručen rozsudek městského soudu; * dne 17. 2. 2020 stěžovatel zaslal Nejvyššímu správnímu soudu návrh na ustanovení zástupce, jemuž bylo vyhověno usnesením, které nabylo právní moci dne 10. 3. 2020 (po dobu od podání návrhu na ustanovení zástupce do právní moci rozhodnutí o něm podle § 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s. neběžela dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti); * usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vláda vyhlásila pro území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru; následně byla vydána celá řada krizových opatření včetně např. krizového opatření ze dne 12. 3. 2020 č. 201 o zákazu školní docházky na základních, středních i vysokých školách či krizové opatření č. 215 ze dne 15. 3. 2020 o zákazu volného pohybu osob; * dne 30. 3. 2020 stěžovatel podal kasační stížnost; * dne 24. 4. 2020 nabyl platnosti a účinnosti zákon č. 191/2020 Sb.; * dne 29. 4. 2020 Nejvyšší správní soud odmítl podanou kasační stížnost pro opožděnost. 9. Podle § 3 zákona č. 191/2020 Sb. platí: (1) Zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle § 40 odst. 5 soudního řádu správního i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm. (2) Žádost o prominutí zmeškání lhůty v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví z důvodu podle odstavce 1 je třeba podat do dvou týdnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ní spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti podle věty první však neskončí dříve než dva týdny po ukončení nebo zrušení nouzového stavu. 10. Co se rozumí mimořádným opatřením při epidemii, zákon č. 191/2020 Sb. definuje ve svém § 1 odst. 2 a je jím mimo jiné krizové opatření podle § 2 písm. c) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), přijaté vládou České republiky v době nouzového stavu vyhlášeného v roce 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu nového koronaviru. 11. Ústavní soud konstatuje, že mimořádná opatření při epidemii, která mohla určité osobě znemožnit nebo podstatně ztížit učinění procesního úkonu (zda se tak v individuálních případech stalo a zda jde o vážný omluvitelný důvod spočívající v mimořádném opatření při epidemii, je třeba v každém individuálním případě zkoumat a prokázat), byla přijímána prakticky od vyhlášení nouzového stavu dne 12. 3. 2020. Zákon č. 191/2020 Sb. však nabyl účinnosti až dne 24. 4. 2020, tedy za více než měsíc po vyhlášení nouzového stavu. 12. Nelze tedy vyloučit, že některé z mimořádných opatření při epidemii určitým osobám znemožnilo nebo podstatně ztížilo učinění procesního úkonu již