IV.ÚS 1892/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1892/23 ze dne 23. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., t. č. Vazební věznice Litoměřice, zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2023 č. j. 11 Tdo 303/2023-320, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2022 č. j. 11 To 81/2021-245 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2021 č. j. 1 T 1/2021-73, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, právo na zákonný trest podle čl. 39 Listiny, presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny, právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny a právo na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny, a to vše ve spojení s porušením čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí následující skutečnosti. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen "krajský soud") napadeným rozsudkem shledal stěžovatele vinným ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Za tuto trestnou činnost mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, peněžitý trest ve výši 130 000 Kč a trest propadnutí věci (mobilního telefonu a počítačové sestavy). 4. Podle krajského soudu se stěžovatel dopustil uvedeného zločinu zjednodušeně řečeno tím, že se podílel na činnosti organizované skupiny, která vyráběla pervitin v Nizozemsku a dovážela ho do Spolkové republiky Německo a České republiky, kde ho prodávala. Přinejmenším v jednom případě navíc dovezla do České republiky i hašiš. Stěžovatel působil podle krajského soudu jako nižší článek této skupiny a podle pokynů zajistil pro převoz drog nejméně kurýra Z. B. (obviněného v jiném trestním řízení), s kurýrem si přebíral kurýrní vozidla, kurýra vyplácel a během kurýrních cest s ním byl v kontaktu a prováděl další pomocné činnosti. Konkrétně se takto stěžovatel podílel na dovozu pervitinu z Nizozemska ve dnech 6. až 8. 12. 2017, za což obdržel 80 000 Kč, z nichž si 50 000 Kč ponechal (podrobněji bod I.5 skutkové věty rozsudku krajského soudu) a na dovozu pervitinu a hašiše z Německa dne 14. 12. 2017, za což obdržel 80 000 Kč (podrobněji bod I.6 skutkové věty rozsudku krajského soudu). 5. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí krajského soudu toliko ve výroku o trestu a uložil stěžovateli trest odnětí svobody v trvání jedenácti let spolu s peněžitým trestem ve výši 280 000 Kč. Ohledně viny stěžovatele se vrchní soud ztotožnil se závěry krajského soudu. 6. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné. Podle Nejvyššího soudu nebylo hodnocení důkazů v posuzované věci zatíženo svévolí. S učiněnými skutkovými zjištěními není v žádném, natož pak extrémním rozporu ani právní posouzení věci. Uložený trest nelze označit za nepřiměřený, extrémně přísný či zjevně nespravedlivý. Již vrchní soud snížil o rok délku trestu odnětí svobody. Stěžovateli nesvědčí ani žádná výjimečná okolnost, která by odůvodňovala mimořádné snížení trestu odnětí svobody (§ 58 odst. 1 trestního zákoníku). Jiní odsouzení na rozdíl od stěžovatele uzavřeli dohodu o vině a trestu, a nejsou tedy ve srovnatelném postavení se stěžovatelem, který neměl ani status spolupracujícího obviněného. II. Argumentace stěžovatele 7. Podle stěžovatele jsou skutkové závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Skutková zjištění jsou založena na spekulacích, a nikoli provedených důkazech. Závěr, že stěžovatel po vyzvednutí automobilu Volkswagen Passat u kurýra dne 8. 12. 2017 převezl tento automobil do garážového komplexu v Praze do ulice Papírníkovy, kde z automobilu jiné osoby vyzvedly zásilku pervitinu, je ve zřejmém rozporu s obsahem provedených důkazů. Z protokolu o sledování ze dne 8. 12. 2017 a 14. 12. 2017, jejichž části stěžovatel cituje, plyne, že daný automobil na místo dovezly osoby vietnamské národnosti. Stěžovatel na daném místě vůbec nebyl. 8. Stěžovatel brojí proti tomu, že dle obecných soudů měl k trestné činnosti zajistit "nejméně" daného kurýra pro dvě zahraniční cesty. Z užití výrazu nejméně vyplývá spekulativnost závěrů obecných soudů a tento výraz byl užit bez jakékoli důkazní opory pro to, že by stěžovatel sjednal i jiného kurýra nebo že by ho sjednal pro více než dvě cesty. Obecné soudy chybně vyhodnotily i výpověď kurýra, který chtěl stěžovateli co nejvíce uškodit. Zkreslily i výpověď družky kurýra, neboť vynechaly tu část její výpovědi, která zpochybňuje obsah úředního záznamu o jí podaném vysvětlení, a krajský soud naopak z důkazně nepoužitelných informací obsažených ve vysvětlení vycházel. 9. Stěžovatel namítá, že nebylo spolehlivě prokázáno, že věděl o převážení drog. I kdyby věděl, že kurýr se převážením bude podílet na nelegální činnosti, nebylo by zřejmé, o jakou přesně činnost by šlo. Odkazuje na rozsudky obecných soudů v jiném případě, v nichž byl položen důraz na nutnost prokázat vědomost obviněného o trestné činnosti jiné osoby. Dále namítá, že v případě kurýra dospěly obecné soudy k odlišnému závěru, tedy že nevěděl, že je využíván k přepravě drog, a už vůbec nevěděl o jejich množství. 10. Trest odnětí svobody v trvání jedenácti let považuje za zcela nepřiměřený vzhledem k okolnostem případu a k tomu, co je mu kladeno za vinu. Organizátoři trestné činnosti, kteří ji páchali velmi dlouhou dobu, byli potrestáni srovnatelnými tresty odnětí svobody, a to na 11 a 13 let, a kurýr, kterého měl dle obecných soudů stěžovatel sjednat, byl potrestán odnětím svobody jen na 18 měsíců. Obecné soudy měly přistoupit k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody (§ 58 odst. 1 trestního zákoníku). Připomíná, že u drogových trestných činů jsou obecně nastaveny dolní hranice trestní sazby velmi vysoko. Nepřiměřená výše trestů byla i důvodem prezidentské milosti ze dne 23. 11. 2022 v jiném případě týkajícím se drogové trestné činnosti. 11. Krajský soud porušil i presumpci neviny. Stěžovatel nechtěl uzavřít dohodu o vině a trestu, podle níž by mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let, neboť byl ochoten souhlasit nanejvýš s šesti lety odnětí svobody. Na to krajský soud uvedl, že pokud stěžovatel nepřijme nabídku státní zástupkyně nebo neprohlásí svoji vinu, předpokládá, že mu bude uložen trest odnětí svobody nad spodní hranicí trestní sazby na úrovni jedenácti až dvanácti let. Z toho plyne, že již před zahájením hlavního líčení byl krajský soud přesvědčen nejen o vině, ale i o trestu, který stěžovateli uloží. 12. Závěrem namítá, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce. Ve věci měl podle něj rozhodovat Městský soud v Praze, a nikoli Krajský soud v Ústí nad Labem. Trestná činnost i působiště organizátorů bylo v Praze a u Městského soudu v Praze je vedeno trestní řízení i proti kurýrovi, kterého měl dle obecných soudů zajistit za účelem dovozu drog. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je jeho úkolem přezkoumat toliko ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. 15. Úkolem Ústavního soudu zásadně není přehodnoco