IV.ÚS 1894/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1894/22 ze dne 7. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavních stížnostech 1) Radovana Dostála, 2) Šárky Wegnerové a 3) Romany Höll, zastoupených Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2022 č. j. 30 Cdo 877/2022-298, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2021 č. j. 28 Co 309/2021-189 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. července 2021 č. j. 45 C 39/2019-144, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Každý ze stěžovatelů se v řízení před obecnými soudy domáhal po vedlejší účastnici částky 200 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Újma měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 143/2014 (původně pod sp. zn. 5 C 354/2009). 3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že na základě částečného zpětvzetí žaloby (z důvodu plnění vedlejší účastnice) zastavil řízení ve vztahu k požadavku stěžovatele 1) na zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 1. 10. 2019 do zaplacení, ve vztahu k požadavku stěžovatelky 2) na zaplacení úroku z prodlení z částky 30 000 Kč za dobu od 22. 8. 2019 do zaplacení a ve vztahu k požadavku stěžovatelky 3) na zaplacení částky 34 375 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 25. 7. 2020 do zaplacení (výroky I, IV a VII). 4. Dále uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli 1) částku 7 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 4. 2019 do 30. 9. 2019 a z částky 7 188 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení, stěžovatelce 2) částku 7 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 22. 4. 2019 do 21. 8. 2019 a z částky 7 188 Kč od 22. 4. 2019 do zaplacení a stěžovatelce 3) částku 10 312,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 34 375 Kč od 12. 5. 2020 do 24. 7. 2020 a z částky 10 312,50 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení (výroky II, V a VIII). 5. Ve vztahu ke zbývajícímu předmětu řízení představovaného částkou 162 812 Kč s příslušenstvím pro stěžovatele 1), částkou 162 812 Kč s příslušenstvím pro stěžovatelku 2) a částkou 155 312,50 Kč s příslušenstvím pro stěžovatelku 3 žalobu zamítl (výroky III, VI a IX) a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky X, XI a XII). 6. Na základě odvolání všech tří stěžovatelů Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil v zamítavých výrocích III, VI a IX rozsudek obvodního soudu tak, že rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli 1) další částku 39 612 Kč s příslušenstvím, stěžovatelce 2) další částku 39 612 Kč s příslušenstvím a stěžovatelce 3) další částku 44 112,50 Kč s příslušenstvím, přičemž ve zbývající části těchto výroků rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výroky I, II a III rozsudku městského soudu). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky IV, V a VI). 7. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením obsahově prakticky totožná dovolání všech tří stěžovatelů odmítl zčásti jako nepřípustná, zčásti jako vadná, přičemž mj. uvedl: "Namítají-li pak žalobci, že napadeným rozhodnutím byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva, neboť jím byl porušen princip předvídatelnosti rozhodování tím, že se odvolací soud měl podstatným způsobem odchýlit od předběžného závěru, který vyslovil Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci manželky [stěžovatele 1] a týkající se téhož posuzovaného řízení, v této části podaná dovolání neobsahují náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. [ ...]. Žalobci zde totiž nevymezili, v čem konkrétně spatřují splnění předpokladů přípustnosti jejich dovolání, jež mohla být založena jen při splnění některé z podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.". 8. Samostatně podané ústavní stížnosti byly původně vedeny pod spisovými značkami IV. ÚS 1894/22 (Radovan Dostál), II. ÚS 1920/22 (Šárka Wegnerová) a III. ÚS 1932/22 (Romana Höll). Původně chybná označení napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu v ústavních stížnostech sp. zn. IV. ÚS 1894/22 a II. ÚS 1920/22 byla stěžovateli v doplněních ústavních stížností opravena. 9. Ústavní soud vzhledem k tomu, že všechny ústavní stížnosti brojí proti týmž rozhodnutím s prakticky totožnou argumentací, spojil podané ústavní stížnosti usnesením sp. zn. IV. ÚS 1894/22 ze dne 13. 9. 2022 ke společnému řízení, přičemž stížnosti jsou nadále vedeny pod spisovou značkou IV. ÚS 1894/22. II. Argumentace stěžovatelů 10. Stěžovatelé tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila jejich právo na soudní ochranu, resp. spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem (čl. 36 odst. 3 Listiny). 11. Stěžovatelé namítají, že odškodnění za nesprávný úřední postup, kterého se jim dostalo shora označenými rozsudky obvodního, resp. městského soudu, je výrazně nižší, než se dostalo jiné účastnici shodného řízení, v němž byly shledány průtahy (řízení sp. zn. 15 C 143/2014, resp. původně sp. zn. 5 C 354/2009), ačkoli uplatnili totožné nároky na náhradu škody za nepřiměřenou délku stejného řízení. 12. Stěžovatelé dovozují porušení svých práv z toho, že o jejich nároku bylo rozhodnuto jinak, než o nároku manželky stěžovatele 1), jíž bylo za základě podané stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") a následného smírného urovnání věci vyplaceno dalších 3 000 Euro. Podle stěžovatelů došlo k porušení principů právní jistoty, neboť dovolací soud nerespektoval závěry ESLP, který "se zcela pregnantně vyjádřil ohledně přiměřenosti odškodnění za totožné porušení práv jiného účastníka řízení" [manželky stěžovatele 1)]. 13. Stěžovatelé dokládají stížnost k ESLP podanou manželkou stěžovatele 1) M. Dostálovou týkající se tvrzeného nedostatečného odškodnění za průtahy vzniklé v řízení sp. zn. 15 C 143/2014 (ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením sp. zn. I. ÚS 546/21 ze dne 15. 6. 2021), dále dokládají přípis ESLP o projednání přijatelnosti stížnosti, resp. o vyrozumění vlády České republiky a o možnosti smírného urovnání věci. Stěžovatelé dále k ústavní stížnosti přikládají komunikaci mezi právním zástupcem stěžovatelů (který byl zároveň právním zástupcem M. Dostálové) a vládním zmocněncem pro zastupování České republiky před ESLP, z něhož plyne smírné urovnání věci a přiznání dalšího odškodnění M. Dostálové ve výši 3 000 Euro. 14. Stěžovatelé uvádějí, že tuto okolnost měl vzít při svém rozhodování Nejvyšší soud v potaz, citují z podaného dovolání a tvrdí, že "postup dovolacího soudu při posuzování přípustnosti dovolání je projevem denegatio iustitae a naprosté ignorance nálezové judikatury Ústavního soudu". 15. Stěžovatel 1 i stěžovatelka 2 uvádějí, že byli odškodněni za nepřiměřenou délku předmětného řízení částkou 69 612 Kč s příslušenstvím (stěžovatelka 3 pak částkou 78 487,50 Kč s příslušenstvím), přičemž tyto částky jsou na úrovni cca poloviny toho, co bylo celkově poskytnuto manželce stěžovatele 1), která obdržela v rámci vnitrostátních soudů částku 45 500 Kč a na základě výzvy ESLP k uzavření smírného vyřešení věci před ESLP částku dalších 3 000 Euro. 16. Stěžovatelé uvádějí, že "s ohledem na své dovolání a s ohledem na tuto ústavní stížnost" legitimně očekávají odškodnění ve stejné výši, jako obdržela manželka stěžovatele 1. Podle stěžovatelů "sama Česká republika se v případě Marcely Dostálové řídila při uzavírání dohody s její osobou a vyplacení dohodnuté část