IV.ÚS 1895/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1895/18 ze dne 12. 2. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky K.V., zastoupené JUDr. Ing. Janem Vučkou, advokátem, sídlem U Havlíčkových sadů 1526/7, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2018 č. j. 7 Tdo 1368/2017-94, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2017 sp. zn. 6 To 281/2017 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. května 2017 sp. zn. 41 T 81/2013, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 5. 2018 a doplněnou dne 19. 6. 2018 stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále porušení zákazu svévole vyplývajícího z čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. 2. Stěžovatelka byla původně shledána vinnou rozsudkem obvodního soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 41 T 81/2013, ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 6 To 150/2014 ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a byl jí uložen peněžitý trest zahrnující 300 denních sazeb po 300 Kč, celkem ve výši 90 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojených s hmotnou odpovědností zaměstnance na dobu tří let. Dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 7 Tdo 1338/2014. 3. Následně došlo ke zrušení rozsudku městského soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 6 To 150/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 7 Tdo 1338/2014, a to nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016 sp. zn. I. ÚS 368/15 (N 32/80 SbNU 411). Městský soud po tomto kasačním zásahu Ústavního soudu rozhodl o odvolání stěžovatelky tak, že usnesením ze dne 11. 5. 2016 sp. zn. 6 To 150/2014 zrušil původní rozsudek obvodního soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 41 T 81/2013 a vrátil mu věc k novému projednání, přičemž současně obvodnímu soudu uložil, aby doplnil dokazování tak, aby při hodnocení důkazů bylo možno zvážit, zda vina stěžovatelky byla prokázána mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. Výslovně obvodnímu soudu uložil, aby dokazování doplnil zejména výslechem odběratelů či zástupců odběratelů a výslechem svědků navrhovaných obhajobou, a dále aby ověřil věrohodnost dosud neprověřených dat poskytnutých poškozenou společností. 4. Obvodní soud v obnoveném hlavním líčení doplnil dokazování v intencích pokynů obsažených ve výše uvedených rozhodnutích Ústavního soudu a městského soudu a znovu rozhodl rozsudkem ze dne 19. 12. 2016 sp. zn. 41 T 81/2013 tak, že stěžovatelku zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obžalovaná. K odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 zrušil městský soud tento zprošťující rozsudek obvodního soudu usnesením sp. zn. 6 To 128/2017 a uložil obvodnímu soudu, aby doplnil dokazování výslechy svědků k odstranění rozporů, řádným provedením důkazů soubory, které jsou přílohou znaleckého posudku a zjištěním, kdy byl ukončen pracovní poměr paní A.M.. 5. Poté obvodní soud rozhodl již napadeným rozsudkem tak, že uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a uložil jí peněžitý trest zahrnující 300 denních sazeb po 300 Kč, celkem ve výši 90 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojených s hmotnou odpovědností zaměstnance na dobu tří let. Tohoto trestného činu se stěžovatelka dopustila tím, že - stručně řečeno - jako zaměstnankyně poškozené obchodní společnosti DLH Czech, s.r.o. (dále jen "poškozená") mající za úkol vystavování a evidenci faktur a vedení pokladny od června roku 2011 do června roku 2012 dodatečně měnila faktury a pokladní doklady tak, že za prodané zboží snižovala již vyúčtované částky a rozdíly v částkách z takto provedených operací si ponechala, případně vydávala opravný daňový doklad (dobropis) a finanční prostředky, na něž dobropis zněl, si ponechávala, a tohoto jednání se dopustila v celkem 49 případech specifikovaných ve výroku rozsudku obvodního soudu a způsobila poškozené celkovou škodu ve výši 66 444 Kč. Současně byla stěžovatelka rozsudkem obvodního soudu zproštěna obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 v celkem 12 bodech obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se tento skutek stal. Součástí odůvodnění rozsudku je popis výslechu znalce Ing. Jana Cuřína a vysvětlení, proč shledal obvodní soud za nedůvodnou námitku obhajoby, že tento znalec z oboru elektrotechnika není způsobilý k vypracování znaleckého posudku. Obvodní soud uvedl, že jednak obhajoba účelově uplatnila námitku brojící proti odbornosti znalce až v okamžiku, kdy ten opustil po svém výslechu jednací síň, aby tak eliminovala možnost znalce se k námitce vyjádřit, a dále že k výběru znalce bylo přistupováno s nejvyšší pečlivostí, přičemž právě Ing. Cuřín, který je zapsán jako znalec specializující se na výpočetní techniku již od roku 1989 a je členem komory soudních znalců České republiky, v níž zastává funkci místopředsedy pro sekci EITE (elektronika a IT), byl zjištěn jako osoba schopná splnit značně náročný a specifický znalecký úkol. Znalec musel nejprve zkoumat, popřípadě zprovoznit neužívaný hardware v držení právního nástupce poškozené, dále zjistit, zda obsažená data jsou funkční, a poté ve spolupráci s obchodní společností NOTIA Informační systémy, spol. s r.o. (dále jen "společnost NOTIA") tato data zkoumat a odpovědět na položené otázky. Není výjimkou, že znalecká specializace není podmnožinou odvětví, ale zasahuje i do jiných oblastí než definovaného odvětví, například znalci z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie také nejsou vystudovanými lékaři, ale absolventi jiné vysoké školy s titulem Mgr. nebo PhDr. Na věrohodnost závěrů znaleckého posudku Ing. Cuřína nemá vliv ani výslech svědka P. ze společnosti NOTIA, který byl znalcovým konzultantem. Obvodní soud podrobně popsal činnost znalce i jeho konzultanta a vlastní hodnocení znaleckého posudku, který byl výsledkem této jejich činnosti. Z odůvodnění rozsudku obvodního soudu plyne, že soud velmi pečlivě kontroloval veškeré znalecké výstupy, přičemž odhalil několik drobných pochybení znalce při vyhotovení tabulek, které jsou součástí znaleckého posudku, přičemž jde o tři překlepy a dvě opomenutí uvedení částky, na kterou byl vystaven příjmový doklad. Všechny ostatní závěry znalce plně odpovídají datům obsaženým ve stažených souborech. 6. Proti napadenému rozsudku podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že obvodní soud prováděl důkazy procesně nepřípustným způsobem, neboť přibraný znalec pracoval pomocí konzultantů, kteří zpracovali databázové dotazy a výstupy znalci předali, tj. pracovali místo znalce, avšak soud tyto konzultanty následně vyslechl jako svědky a nikoli jako znalce. Znalecký posudek je přitom nepřezkoumatelný a neověřitelný, neboť neexistují žádné záznamy o tom, jaké databázové dotazy byly pokládány, a nelze ověřit správnost znaleckých závěrů znalcem obhajoby. Jeden ze znalcových konzultantů přitom musel vypovídat nepravdu, když uvedl, že znalec ručně přepisoval údaje do tabulky, když těchto záznamů byly desítky tisíc. Stěžovatelka dále namítala neodbornost znalce a nesprávnost jeho zaměření. Správně měl být přibrán znalec z oboru informatika a nikoli elektrotechnika. Dále bylo namítáno neprovedení navrhovaných důkazů, obvodní soud odmítal zjišťovat docházku stěžovatelky na pracoviště a rozsah praxe změny a rušení faktur, která měla dle stěžovatelky probíhat běžně. Tyto důkazy nebyly provedeny bez náležitého vysvětlení a jedná se tak o opomenuté důkazy. Stěžovatelka odvoláním brojila také proti uloženému trestu, který je stejný jako původně uložený trest v roce 2014, tedy nedošlo k zohlednění toho, že od původního zrušeného rozhodnutí uplynula doba tří let a že jsou ve věci bezdůvodné průtahy. 7. O odvolání stěžovatelky rozhodl městský soud napadeným rozsudkem tak, že zrušil rozsudek obvodního soudu ve výroku o trestu a uložil stěžovatelce samos