IV.ÚS 1896/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1896/17 ze dne 20. 3. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci společné ústavní stížnosti Ing. arch. Evy Rybníčkové a Mgr. Pavla Rybníčka, oba zastoupeni Mgr. Ondřejem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017 č. j. 33 Cdo 3447/2016-183 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016 č. j. 28 Co 486/2015-135, za účasti 1. Nejvyššího soudu a 2. Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti A. Obvodního soudu pro Prahu 4 a B. Pavly Černé, zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Modřany, Komořanská 63/42, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh vedlejší účastnice Pavly Černé na náhradu nákladů řízení se odmítá. Odůvodnění: I. Ve společné ústavní stížnosti ze dne 19. 6. 2017 Ing. Arch. Eva Rybníčková a Mgr. Pavel Rybníček (dále jen "žalovaní" případně "stěžovatelé") navrhli, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími, vydanými v řízení o zaplacení částky 360 000 Kč s příslušenstvím, bylo porušeno základní právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces, a tato rozhodnutí zrušil. II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "nalézací soud") sp. zn. 15 C 645/2013, vyplývají následující skutečnosti. Dne 12. 10. 2011 Pavla Černá (dále též jen jako "žalobkyně" případně "vedlejší účastnice") jako budoucí prodávající, a stěžovatelka Eva Rybníčková, jako budoucí kupující a povinná z věcného břemene ke specifikovaným nemovitostem v obci Praha, k. ú. Modřany, podepsaly "Záznam ústní dohody o budoucích vztazích", podle něhož mimo jiné: * kupní cena nemovitostí bude stanovena bez ohledu na odborný odhad na částku 1 800 000 Kč, * věcné břemeno doživotního užívání nemovitostí pro oprávněnou Pavlu Černou bude zřízeno bezplatně, darovací daň jde na vrub kupujících, * z kupní ceny si kupující ponechají příspěvek 24 000 Kč ročně na větší opravy a údržbu nemovitosti na dobu 15 let, tedy celkem 360 000 Kč. Dne 9. 11. 2011 byla mezi žalobkyní a žalovanými uzavřena kupní smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene. Upomínkou ze dne 7. 8. 2013 žalobkyně marně vyzvala žalované k zaplacení částky 360 000 Kč, jako doplatku kupní ceny podle kupní smlouvy se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 9. 11. 2011. Jelikož žalovaní výzvě ze dne 7. 8. 2013 nevyhověli, domáhala se žalobkyně proti žalovaným zaplacení částky 360 000 Kč s příslušenstvím v civilním soudním řízení. Dne 18. 6. 2015 rozsudkem č. j. 15 C 645/2013-88 nalézací soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 66 634,70 Kč (výrok II). Podle nalézacího soudu podstatou sporu bylo, zda žalovaní byli oprávněni z kupní ceny si ponechat částku 360 000 Kč na údržbu a opravy nemovitostí nad rámec běžné údržby a oprav či nikoliv, na základě záznamu ústní dohody o budoucích vztazích ze dne 12. 10. 2011. Nalézací soud učinil závěr o skutkovém stavu a shrnul, že kupní smlouvou se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 9. 11. 2011 převedla žalobkyně na žalované vlastnické právo ke specifikovaným nemovitostem v obci Praha, k. ú. Modřany za kupní cenu 1 800 000 Kč, a žalovaní zřídili ve prospěch žalobkyně bezúplatně věcné břemeno tyto nemovitosti doživotně užívat. O úhradě části kupní ceny ve výši 1 440 000 Kč nebylo mezi účastníky sporu. Dle čl. V odst. 3 kupní smlouvy náklady spojené s údržbou a opravami nemovitostí nad rámec běžných oprav a údržby budou hradit žalovaní jako kupující, a to v rozsahu do 24 000 Kč za jeden kalendářní rok. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě doplatku kupní ceny ve výši 360 000 Kč s tím, že k určení této částky k úhradě nákladů spojených s údržbou a opravami nemovitostí není důvod. Žalovaní koupili v březnu 2013 pozemek tvořící jedinou přístupovou cestu k nemovitosti užívané žalobkyní. V prosinci 2014 nechali žalovaní vypracovat projektovou dokumentaci ke zřízení kanalizační přípojky. Nalézací soud dále konstatoval, že žalobkyně o ujednání s žalovanými věděla a od počátku podle něj postupovala, a po dobu 2 let zbylou část kupní ceny od žalovaných nepožadovala, protože postupovala podle dohody a věděla, že si tuto částku ponechali žalovaní a za jakým účelem, což plyne i z tvrzení žalobkyně v průběhu řízení a především z vyjádření žalobkyně došlého soudu dne 15. 5. 2015, kde žalobkyně uvádí, že "s částkou 360 000 Kč na opravy souhlasila." Proto žalobu posoudil jako nedůvodnou a zamítl ji. Dne 30. 3. 2016 rozsudkem č. j. 28 Co 486/2015-135 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu ze dne 18. 6. 2015 č. j. 15 C 645/2013-88 změnil a žalované zavázal zaplatit žalobkyni částku 360 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a na náhradě nákladů řízení částku 110 496,80 Kč (výrok II). Odvolací soud konstatoval, že nalézací soud v dostatečném rozsahu zjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, jeho právní posouzení věci však není správné. Podle odvolacího soudu z předložené kupní smlouvy se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 9. 11. 2011 je zcela nepochybná vůle účastníků týkající se výše kupní ceny a způsobu jejího zaplacení, i ujednání o nákladech spojených s údržbou a opravami předmětné nemovitosti. Odvolací soud byl toho názoru, že k ústní dohodě uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou před uzavřením písemné kupní smlouvy o tom, že žalovaní si ponechají z kupní ceny příspěvek 24 000 Kč ročně na větší opravy a údržbu nemovitosti na dobu patnácti let, tedy celkem 360 000 Kč, nelze přihlížet, jestliže to není uvedeno v kupní smlouvě, a ke změně kupní smlouvy písemně nedošlo. Dne 19. 4. 2017 usnesením č. j. 33 Cdo 3447/2016-183 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 30. 3. 2016 č. j. 28 Co 486/2015-135 odmítl (výrok I) jako nepřípustné, neboť dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolací soud uvedl, že "ze smlouvy kupní a o zřízení věcného břemene" se nesrozumitelnost v otázce výše sjednané kupní ceny a způsobu její úhrady žalovanými nepodává, a o tom, že se žalobkyně bude podílet na nikoliv běžných nákladech údržby a oprav nemovitostí příspěvkem ve výši 360 000 Kč, který si žalovaní započtou na kupní cenu, smlouva mlčí. Ústní ujednání žalované s žalobkyní, předcházející koupi nemovitostí, a okolnost, že žalobkyně vyzvala kupující k úhradě doplatku kupní ceny až dopisem ze dne 7. 8. 2013, srozumitelnosti vůle projevené v písemné smlouvě není na překážku. III. V ústavní stížnosti stěžovatelé zrekapitulovali dosavadní průběh řízení a tvrdili, že napadenými rozhodnutími odvolacího soudu a dovolacího soudu bylo porušeno základní právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Podle stěžovatelů napadenými rozhodnutími došlo k popření zřejmého projevu autonomie vůle stran vyplývajícího z dohody uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou před uzavřením písemné kupní smlouvy o tom, že žalovaní si ponechají z kupní ceny příspěvek na větší opravy a údržbu nemovitosti na dobu patnácti let, tedy celkem 360 000 Kč, jak plyne ze záznamu o této dohodě ze dne 12. 10. 2011. Stěžovatelé dále polemizovali s napadenými rozhodnutími, jimž vytkli nedostatek skutkových důvodů; odvolacímu soudu vytkli překvapivost a nepřezkoumatelnost v části týkající se úroků z prodlení, a dezinterpretaci skutečného předmětu sporu. Stěžovatelé shrnuli, že napadenými rozhodnutími * došlo k popření zásady autonomie vůle stran, * byli donuceni platit nároky žalobkyně, aniž v předchozích řízení by bylo tvrzeno a prokazováno splnění sjednaných podmínek pro vznik těchto nároků, * byli nuceni platit nezanedbatelný úrok z prodlení i za období, ve kterém v prodlení nebyli, čímž došlo k zatížení rozhodnutí svévolí a zjevnou nepřezkoumatelností, * došlo k odepření spravedlnosti a práva na spravedlivý proces, pokud odvolací a dovolací soud nevystihly svými rozhodnutími skutečný předmět sporu, a místo spravedlivého vyřešení sporu odpověděly na otázku, která mezi stranami vůbec sporná nebyla, * odvolací i dovolací soud rozhodly překvapivě a v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, čímž jim bylo znemožněno reálně a efektivně hájit před soudem jejich práva, a došlo tak k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Stěžovatelé mají za to, že aplikace právních předpisů odvolacím soudem a dovolacím soudem byla natolik nesprávná, že vybočil