IV.ÚS 190/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 190/24 ze dne 13. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti IV. výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. října 2023 č. j. 101 Co 101/2023-770, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a P. N. J. a nezletilého K. O. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného výroku 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva chráněná čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice (dále jen "matka") podala u Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") návrh na úpravu péče a výživy v té době ještě dvou nezletilých dětí (pozn. v průběhu řízení S. N. nabyla zletilosti) pro dobu před a po rozvodu manželství se stěžovatelem (dále jen "otec"). Po provedeném dokazování okresní soud rozsudkem ze dne 21. 12. 2022 č. j. 3 Nc 2669/2021-438 svěřil nezletilého vedlejšího účastníka do střídavé péče rodičů, upravil její běžný režim, který nahradil speciální úpravou pro období školních prázdnin (I. výrok), rozhodl o vyživovacích povinnostech rodičů na obě děti a uložil otci povinnost uhradit nedoplatek (II. a III. výrok), zamítl návrh matky na úpravu styku otce s nezletilým vedlejším účastníkem (IV. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (V. výrok). 3. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání otec, matka i zletilá S., na jejichž základě Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") částečně změnil, částečně zastavil a částečně zrušil rozsudek okresního soudu a rozsudkem obsahujícím napadený výrok svěřil nezletilého vedlejšího účastníka do střídavé péče a upravil její běžný režim (I. výrok), zastavil řízení o odvolání rodičů proti I. výroku rozsudku okresního soudu v části týkající se prázdninové péče a proti IV. výroku (II. výrok), zrušil III. výrok rozsudku okresního soudu a řízení o určení vyživovací povinnosti otce ke zletilé S. zastavil (III. výrok), změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o vyživovací povinnosti otce k nezletilému vedlejšímu účastníkovi a upravil vyživovací povinnost obou rodičů k němu (IV. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (V. výrok). Napadeným IV. výrokem konkrétně krajský soud uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého vedlejšího účastníka diferencovanými částkami za vymezená období, naposledy s účinností od 1. 9. 2023 a pro dobu po rozvodu manželství rodičů s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu částkou 25 000 Kč, jakož i povinnost uhradit nedoplatek na výživném ve výši 46 184 Kč, matce uložil vyživovací povinnost od stejného data účinnosti ve výši 8 000 Kč měsíčně a rozhodl, že matce nedoplatek na výživném nevznikl. Výrok odůvodnil podrobnými zjištěními o majetkových poměrech každého z rodičů a potřebách nezletilého vedlejšího účastníka. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel nesouhlasí s rozsudkem krajského soudu v části, v níž bylo rozhodováno o vyživovací povinnosti každého z rodičů, a shledává v jeho rozhodnutí porušení ústavně zaručených základních práv, a dodává, že má výhrady rovněž k rozhodnutí okresního soudu, a rozhodnutí jsou podle něj projevem zřejmé libovůle. Krajský soud sumarizoval skutečnosti o výdělkových poměrech rodičů v bodu 62. odůvodnění, avšak opomenul další aspekty, které soud musí při stanovení výše výživného zohlednit, a přistupoval k určení výživného pro každého z rodičů jednoznačně nerovným způsobem. Výživné stanovené stěžovateli je procentuálně vyšší přinejmenším o 4,1 procentní body (ve skutečnosti však ještě více vzhledem k rovnoměrnému rozdělení péče o dítě v době prázdnin) než výživné stanovené matce, a tento nerovný a neodůvodněný přístup nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. 5. Podle stěžovatele krajský soud do svých závěrů o určení výše výživného řádně nepromítl § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nerespektoval ani § 914 téhož zákoníku. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše a setrvale upozorňuje, že v rodinněprávních věcech zasahuje pouze v extrémních případech. Je na obecných soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každé věci a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení použité argumenty; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní [viz např. usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. 9. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů a jejich rozhodnutí žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo by vést ke zrušení napadeného výroku. Ve věci bylo provedeno dostatečné dokazování o výdělkových poměrech rodičů (viz bod 10. až 12. odůvodnění rozsudku okresního soudu, rekapitulace skutkových zjištění v bodě 10. až 15. odůvodnění rozsudku krajského soudu, doplnění dokazování v bodě 21 až 40. odůvodnění rozsudku krajského soudu a shrnutí skutkových zjištění v bodě 57. až 61. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Na základě těchto zjištění krajský soud výši výživného odstupňoval podle období, v jaké péči se nezletilý vedlejší účastník fakticky nacházel od doby ukončení společné domácnosti, zohlednil konkrétní příjmy rodičů, jakož i počet vyživovacích povinností, tj. i vůči dceři a její následné "uspořádání" dohodou (bod 62. odůvodnění rozsudku krajského soudu) a uzavřel, že stanovené výživn