IV.ÚS 1912/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1912/21 ze dne 24. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Baumgartla, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2021 č. j. 33 Cdo 2934/2020-1161, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2018 č. j. 29 Co 405/2017-1041 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. června 2017 č. j. 12 C 212/2011-998, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Sekyra Group, a. s., sídlem U Sluncové 666/12a, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 4 Ústavy, v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se stěžovatel po vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 2 668 306 Kč (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Takto soud rozhodl o souhrnu žalobních návrhů (po částečném zastavení řízení a po připuštění změny žaloby), které stěžovatel odvozoval od skutečnosti, že bytové jednotky č. X1 a č. X2 v bytovém domě na adrese X, jejichž vlastnictví stěžovatel nabyl na základě smluv o převodu vlastnictví jednotky uzavřených dne 22. 4. 2009 mezi stěžovatelem a obchodní společností SG West Building, s. r. o., (právní předchůdkyní vedlejší účastnice), byly předány dne 28. 7. 2009 s vadami, z nichž některé nebyly odstraněny. Stěžovatel žádal: 1) částku 380 493 Kč z důvodu snížení hodnoty bytů v důsledku stále existujících vad obou bytů, 2) částku 1 773 000 Kč z titulu smluvní pokuty podle čl. X bodu 10.1. smluv o převodu vlastnictví ke každé bytové jednotce (ve výši 500 Kč denně za období od 1. 6. 2009 do 12. 5. 2014 za každý byt), tj. smluvní pokutu za porušení povinnosti odstranit nejpozději do 31. 5. 2009 vady uvedené v předávacích protokolech na oba byty, 3) ušlý zisk z nájmu bytu č. X3 za období od 23. 6. 2010 do 10. 9. 2010 ve výši 86 720 Kč a za období od 20. 11. 2012 do 31. 10. 2013 ve výši 375 980 Kč, tj. ušlý zisk z nájmu bytu v době, kdy v důsledku zatékání do bytu bylo přerušeno v prvním uvedeném období užívání bytu stávajícím nájemcem pro odstraňování následků zatečení a kdy v druhém vymezeném období byt nemohl být díky přetrvávajícímu zatékání z hygienických a bezpečnostních důvodů vůbec pronajmut, a dále 4) částky 52 113 Kč, která představuje souhrn nákladů spojených s uplatňováním a prokazováním vad bytových jednotek (především vady zatékání do obou bytů stropem z terasy bytu č. X4). 3. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výroku I. ve věci samé o zamítnutí žaloby týkající se částky 1 773 000 Kč potvrdil (výrok I.), naproti tomu ohledně částky 895 306 Kč a ve výroku II. o nákladech řízení rozsudek obvodního soudu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.). Přitom k odůvodnění tohoto posledně uvedeného výroku konstatoval, že při rozhodování o žalobou uplatněných nárocích 1), 3) a 4) obvodní soud v odůvodnění napadeného rozsudku sice správně formuloval teoretické zásady, na nichž stojí povinnost tvrzení a povinnost důkazní v občanském soudním řízení, nicméně jím zvolené praktické užití těchto zásad je zatíženo nepřípustným formalismem a vede ke zjevně absurdnímu výsledku, případně z formulovaných zásad vybočuje. 4. K odůvodnění výroku I. městský soud shodně s obvodním soudem vzal za prokázané, že stěžovatel s právní předchůdkyní vedlejší účastnice uzavřeli dne 27. 4. 2009 smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. X1, podle níž se stěžovatel stal vlastníkem bytu č. X3 a smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. X2, podle níž se stal vlastníkem bytu č. X5. Obě smlouvy v čl. X. bodě 10.1. obsahovaly závazek převodce, podle kterého "neodstraní-li závady zjištěné v předávacím protokole do 31. 5. 2009, event. v jinak stanovené době, je povinen zaplatit nabyvateli (stěžovateli) smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den následující po konečném termínu odstranění závady". 5. Městský soud dovodil, že pro rozhodnutí o žalobním nároku 2) si obvodní soud opatřil dostatek skutkových podkladů a jím zjištěný skutkový stav odpovídá výsledkům provedeného dokazování. Způsob, jakým obvodní soud vyložil obsah smluvního ujednání účastníků v čl. X. bodě 10.1. každé z převodních smluv a obsah protokolů o předání každé bytové jednotky, je v souladu s § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "občanský zákoník") i s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se výkladu právních úkonů (právních jednání). Městskému soudu stejně jako obvodnímu soudu se jevil obsah jednotlivých úkonů nepochybný - při použití standardních metod výkladu - prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Městský soud shodně s obvodním soudem nepochyboval o tom, že "závady zjištěné v předávacím protokolu" podle čl. X. bodu 10.1. smluv o převodu vlastnictví bytové jednotky mohou být obsaženy nejen v samotném textu protokolu o předání bytové jednotky (předávacím protokolu), ale i v samostatné listině, na níž tento protokol jako na svoji přílohu odkazuje. Zdůraznil však, že stěžovatel opomíjí, že závady uvedené v předávacím protokolu, které se převodce zavázal odstranit do 31. 5. 2009, nemohou být pokládány za takové, o nichž protokol současně uvádí, že již odstraněny byly. K poukazům stěžovatele na to, že obvodní soud při výkladu rozhodného smluvního ujednání dostatečně nehleděl na skutečnou vůli smluvních stran, městský soud podotkl, že při presumpci racionálního chování účastníků právního úkonu nemohla skutečná vůle převodce bytových jednotek směřovat k přijetí závazku platit nabyvateli smluvní pokutu ve výši 500 Kč denně, nebude-li převáděná bytová jednotka po dni 31. 5. 2009 prosta i těch vad, které nebyly uvedeny v předávacím protokole jako vady, které je třeba do tohoto dne odstranit a o kterých tedy převodce nemohl (v době od podpisu předávacího protokolu do dne 31. 5. 2009) předpokládat, že je odstranit má. Jsou-li správná skutková zjištění obvodního soudu o tom, že stěžovatelem tvrzené závady bytových jednotek nebyly uvedeny v předávacích protokolech jako zjištěné vady, jež má převodce dodatečně odstranit, je správný i jeho právní závěr, že nevznikla povinnost převodce hradit smluvní pokutu z důvodu neodstranění těchto závad do dne 31. 5. 2009. 6. Proti části rozsudku, jíž městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu, podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud poukázal na to, že městský soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu, že stěžovatelem tvrzené závady bytových jednotek nebyly uvedeny v předávacích protokolech jako zjištěné vady, které má převodce dodatečně odstranit. Proto uzavřel, že vedlejší účastnici jako převodci nevznikla povinnost uhradit smluvní pokutu z důvodu neodstranění tvrzených závad. Stěžovatel oproti tomu prosazoval, že vady zaznamenané v soupisu vad a nedodělků z dílčího přejímacího řízení ze dne 20. 3. 2009 (jež jsou součástí předávacího protokolu ze dne 18. 4. 2009) nebyly ve skutečnosti odstraněny. Pro zápis byly odstraněny pouze projevy jednotlivých vad, nikoli vady samotné, a proto vady vytčené v předávacím protokolu, resp. v jeho příloze č. 15, byly vadami podle čl. X. bodu 10.1. smluv o převodu vlastnictví jednotky. Tato argumentace podle Nejvyššího soudu nevystihuje způsobilý dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel jejím prostřednictvím zpochybňuje pouze správnost skutkového zjištění, že vady uvedené v předávacím protokolu, resp. v jeho příloze č. 15, byly vedlejší účastnicí ve skutečnosti odstraněny. Namítá-li stěžovatel v dovolání nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom smyslu, že vyšel-li by městský soud ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy uvěřil jeho obrannému