IV.ÚS 1914/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1914/10 ze dne 21. 7. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti RNDr. J. W., CSc., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Pod Terebkou 12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2010 č. j. 21 Cdo 1281/2009-393, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2008 č. j. 8 Co 2034/2008, 8 Co 2035/2008-365, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2008 č. j. 8 Co 8/2008, 8 Co 10/2008-191 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2008 č. j. 34 C 165/2006-313, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na svobodnou volbu povolání podle čl. 26 Listiny, práva na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky dle čl. 28 Listiny a práva na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny, čímž došlo k zásahu do nedotknutelnosti jeho základních práv a svobod ve smyslu čl. 7 Listiny, garantujícího nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, a čl. 10 Listiny o ochraně osobnosti. 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozvádí výkon své práce pro společnost Schuller Eh´klar, s. r. o. (vedlejší účastník), pro niž pracoval od roku 1998 jako podnikatel na základě smlouvy o obchodním zastoupení a od 1. 5. 2005 na základě uzavřené pracovní smlouvy jako její obchodní zástupce s místem výkonu práce Praha - pravý břeh Vltavy, Praha - východ. Po třech měsících trvání pracovního poměru vedlejší účastník trval na namontování zařízení s nastaveným monitoringem k nepřetržitému sledování pohybu a chování jeho osoby v pozici řidiče automobilu, což stěžovatel odmítal pro nepříznivé důsledky na jeho psychiku a z důvodu protiprávního zásahu do důstojnosti člověka. Dne 4. 10. 2005 stěžovatel nastoupil do pracovní neschopnosti a v říjnu a prosinci 2005 MUDr. J. C. vystavil dvě lékařské zprávy, jimiž potvrdil psychické problémy stěžovatele vyvolané monitoringem služebního automobilu, který u stěžovatele způsobuje zhoršení jeho psychického stavu. Jedná se o fobii, která nenarušuje stěžovatelovu pracovní schopnost a způsobilost, včetně řízení motorového vozidla. Doporučení uvedené v lékařské zprávě - upravit dohodou nepříznivé pracovní podmínky - však vedlejší účastník ignoroval. Dne 16. 1. 2006 navíc vedlejší účastník uzavřel pracovní smlouvu s novým zaměstnancem M. J. na pracovní místo obdobné pracovní pozici stěžovatele a i když formálně vymezil místem výkonu jeho práce devátý region, pověřil nového zaměstnance zastupováním stěžovatele, jenž byl v pracovní neschopnosti. Po ukončení pracovní neschopnosti dne 5. 6. 2006 oznámil vedlejší účastník stěžovateli, že jej bude v jeho funkci zastupovat M. J. a další pracovník Pavel Veselý a upozornil ho na možnost výpovědi z pracovního poměru pro porušení kázně s použitím smyšleného, ničím nepodloženého důvodu. Dne 27. 6. 2006 uzavřel vedlejší účastník s Martinem Janouchem dodatek k pracovní smlouvě, v němž s ním sjednal místo výkonu práce právě lokalitu, v níž působil stěžovatel. Na tomto základě pak vedlejší účastník učinil organizační rozhodnutí, jímž zrušil jedno pracovní místo. Stěžovateli pak byla dána "výpověď' z pracovního poměru pro nadbytečnost, ač ke zrušení pracovního místa ve skutečnosti podle stěžovatele nedošlo. 3. Stěžovatel považuje výpověď z pracovního poměru od počátku za neplatnou, neboť postrádá věcné a právní opodstatnění. Organizační rozhodnutí, které jí předcházelo, považuje za účelové a realizované výlučně na formálním administrativním postupu. Proto se podanou žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2008 č. j. 8 Co 2034/2008, 8 Co 2035/2008-365, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2008 č. j. 34 C 165/2006-313, podal stěžovatel dovolání, v němž namítal, že soudy v jeho případě postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a neprovedly náležité a dostačující důkazní řízení nezbytné pro kvalifikované a spravedlivé rozhodnutí v meritu věci. Dovolání však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2010 č. j. 21 Cdo 1281/2009-393 odmítnuto jako nepřípustné se stručným odůvodněním, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jestliže v dovolání byl uplatněn dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., kdy podstatou námitek stěžovatele byl především nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy. Stěžovatel se s tímto závěrem dovolacího soudu neztotožňuje, neboť je přesvědčen, že pro dovolací řízení byly splněny příslušné zákonné podmínky. V posuzované věci považuje stěžovatel za podstatné, že nový zaměstnanec M. J. byl přijat pro okrajový a nově účelově vytvořený devátý region, ve snaze vedlejšího účastníka formálně vykonstruoval situaci cílenou k vyčlenění stěžovatele z pracovněprávního vztahu z důvodu jeho onemocnění a nikoliv v zájmu zvýšení efektivity práce. Navíc podle § 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"), je v pracovněprávních vztazích zakázána přímá i nepřímá diskriminace, mj. z důvodu věku nebo zdravotního stavu. Podle stěžovatele navodil vedlejší účastník zcela účelově situaci, kdy učinil tzv. organizační opatření, na základě kterého se sice zbavil jednoho z nejlepších pracovníků, avšak vyššího věku a se zdravotními obtížemi, aby jej nahradil pracovníkem mladým a zdravým. Stěžovatel je od května 2009 v plném invalidním důchodu a vzhledem k věku 62 let a zdravotní situaci nemá prakticky žádnou šanci nechat se kdekoli zaměstnat. Za rozhodující pro posouzení jeho situace považuje stěžovatel diskriminaci jako motivující faktor jeho výpovědi. K tomuto nezpochybnitelnému faktu dovolací soud vůbec nepřihlédl, a proto se ani nezabýval věcí samotnou, jakož i neopomenutelnou otázkou povinnosti vedlejšího účastníka jako nositele důkazního břemene. S ohledem na uvedená tvrzení stěžovatel v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí obecných soudů zrušil. II. 4. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 34 C 165/2006 a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích. 5. Nejvyšší soud ve svém vyjádření uvádí, že stěžovatelovy námitky - jak z dalšího obsahu vyplývá - jsou svojí povahou převážně vyjádřením nesouhlasu a pokračováním polemiky neúspěšného účastníka řízení s průběhem řízení před obecnými soudy, s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, z nichž rozhodnutí soudů vycházejí. Na tomto základě předkládá vlastní skutkové závěry, od nichž odvíjí možnost odlišného právního posouzení věci samé. V tomto směru předestírá v ústavní stížnosti v části "II. Soudní řízení" svůj opačný skutkový závěr (ostatně obsahově shodný s obsahem dovolání), na jehož podkladě dovozuje nesprávnost hodnocení důkazů a závěrů odvolacího soudu. Obsah námitek uvedených pod bodem III. ústavní stížnosti, kde poukazuje na svou tíživou situaci, se převážně i formulačně kryje s důvody uplatněnými v dovolání. Dovozuje-li nově jako pohnutku výpovědi údajnou diskriminaci "z důvodu věku a zdravotního stavu", pak skutkové okolnosti, o které svou úvahu opírá, neumožňují ani zde přisvědčit názoru stěžovatele, že napadené rozhodnutí má ústavněprávní přesah. Protože nelze mít za to, že by napadeným rozhodnutím dovolacího soudu mohla být porušena ústavní práva stěžovatele, navrhuje Nejvyšší soud odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. 6. Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření uvádí, že v předmětné právní věci bylo při zachování procesních práv účastníků provedeno rozsáhlé důkazní řízení, z něhož důkazy provádějící soud prvního stupně čerpal formou volného hodnocení důkazů rozhodný skutkový stav. Tímto stavem a z něj plynoucími skutkovými závěry byl krajský soud ve své přezkumné (odvolací) činnosti vázán. Jestliže za tohoto stavu stěžovatel polemizuje zejména s analýzou skutkového děje (a nabízí opakovaně své názory, které jinak respektují neměnný právní rámec), nedomnívá se krajský soud, že by v dané souvislosti mohlo být porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Řešení vlastního sporu účastníků řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru proto ne