IV.ÚS 1921/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1921/17 ze dne 21. 11. 2017 N 215/87 SbNU 477 Rovnocenný podíl obou rodičů na péči a výchově dítěte   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 21. listopadu 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17 ve věci ústavní stížnosti P. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Prokopem, advokátem, se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 43, proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2017 č. j. 6 Co 385/2017-290 a Okresního soudu v Písku ze dne 7. 12. 2016 č. j. 1 Nc 2476/2015-229, jimiž byl stěžovatelův nezletilý syn svěřen do péče matky, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Písku jako účastníků řízení a M. P., zastoupené JUDr. Evou Zajíčkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Českém Krumlově, Na Moráni 556, a nezletilého O. B., zastoupeného kolizním opatrovníkem Městským úřadem Písek, se sídlem v Písku, Velké náměstí 114/3, jako vedlejších účastníků řízení. Rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2017 č. j. 6 Co 385/2017-290 a Okresního soudu v Písku ze dne 7. 12. 2016 č. j. 1 Nc 2476/2015-229 se zrušují, neboť jimi byla porušena práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na péči o děti a jejich výchovu zaručená v článku 10 odst. 2 a článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odůvodnění I. Řízení před obecnými soudy 1. Okresní soud v Písku svěřil rozsudkem ze dne 7. 12. 2016 č. j. 1 Nc 2476/2015-229 nezletilého O. B. do péče matky - vedlejší účastnice M. P. (výrok I), uložil stěžovateli (otci) povinnost přispívat na výživu nezletilého syna částkou 3 500 Kč měsíčně (výrok II) a zaplatit dlužné výživné 20 300 Kč (výrok III). Dále nalézací soud zamítl návrh stěžovatele na svěření syna do střídavé péče rodičů (výrok IV), umožnil stěžovateli stýkat se s nezletilým vždy v každém sudém kalendářním týdnu od pátku 18.00 hodin do neděle 18.00 hodin a v každém sudém kalendářním roce od 26. 12. 9.00 hodin do 28. 12. 18.00 hodin (výrok V) - s tím, že nezletilý bude předáván v místě bydliště matky (výrok VI); matce přiznal osvobození od soudních poplatků (výrok VII), otci uložil povinnost nahradit náklady státu 8 950 Kč (výrok VIII) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IX). 2. Okresní soud dospěl k závěru, že nezletilý byl fakticky ve výlučné péči matky již delší dobu a tato forma péče prospívá jeho vývoji. Vzhledem k tomu, že rodiče bydlí 180 km od sebe a probíhá pravidelný styk s nezletilým podle dohody rodičů, zamítl soud návrh otce na střídavou péči. Ohledně úpravy styku dospěl nalézací soud k závěru, že přibližně kopíruje dohodu mezi rodiči, širšímu styku pak nelze bránit a mohl by být ku prospěchu nezletilého. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 4. 2017 č. j. 6 Co 385/2017-290 potvrdil výroky I, IV až VIII rozsudku nalézacího soudu a změnil výroky II, III a IX tak, že se stanoví nižší výživné (2 800 Kč), že ke dni 6. 4. 2017 nevznikl na výživném žádný nedoplatek a že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. Ústavní stížnost a vyjádření 4. Proti uvedeným rozsudkům se stěžovatel brání ústavní stížností a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil; namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen "Úmluva"), na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, do práva pečovat o dítě podle čl. 32 odst. 4 Listiny a na respektování rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy. 5. Stěžovatel tvrdí, že se v řízení před obecnými soudy domáhal svěření nezletilého do střídavé či do své výlučné péče, že nebyl proveden jediný důkaz, který by měl racionálně zeslabovat úlohu stěžovatele jako rodiče, ani nepadl jediný "argument svědčící ve prospěch matky". Byla to matka, kdo se rozhodl odstěhovat z Kolína, za poslední tři roky se pětkrát přestěhovat, a vytvořit tak současnou překážku - vzdálenosti bydlišť rodičů. 6. Stěžovatel dále uvádí, že oproti vedlejší účastnici má stabilní a neměnné zázemí, bydlí ve městě s dobrou občanskou vybaveností a řádně pracuje; odkázal na závěry znalkyně, podle kterých má stěžovatel veškeré výchovné předpoklady a s nezletilým má výborný vztah. Stěžovatel má zájem v co nejširším rozsahu se podílet na výchově syna, saturovat jeho potřeby a kladně jej rozvíjet, nezletilý je navyklý na způsob výchovy oběma rodiči, včetně častého cestování. Dále stěžovatel poukazuje na závěry obecných soudů, podle kterých by střídavá péče byla proti zájmům nezletilého, neboť by musel nadměrně cestovat, což by jej unavovalo, nezhodnotily však, o jakou četnost cestování jde. Ve střídavé péči by byl nezletilý méně unavený, neboť by nemusel absolvovat hektické víkendy plné přejezdů v rámci současné úpravy styku. Oproti dohodě rodičů o úpravě styku obecné soudy omezily jeho rozsah, ačkoliv je nezletilý již starší a výchovné předpoklady stěžovatele byly zjištěny jako výborné. Každý řádný rodič má podle stěžovatele právo na rovnocenný podíl na výchově a péči o své dítě a zároveň dítě má právo udržovat s oběma rodiči rovnocenný a plnohodnotný vztah. Do doby úpravy styku soudem probíhal stěžovatelův styk s nezletilým v rozsahu až 12 dnů měsíčně, což je takřka rozsah střídavé péče. Současná úprava styku je nesprávná a frustrující, neboť vyjma speciálního styku v období Vánoc a běžného styku nemá stěžovatel možnost se na výchově nezletilého podílet. Stěžovatel svoji argumentaci podpořil odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014 (N 110/73 SbNU 739), usnesení sp. zn. I. ÚS 247/16 ze dne 15. 3. 2016 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) a nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683); porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v bezdůvodném neprovedení jím navržených důkazů. 7. Vedlejší účastnice (matka) považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. Obecné soudy podle ní důkladně provedly dokazování a po jejich zhodnocení rozhodly správně. Střídavá péče by podle matky neměla být automaticky používána jako forma spravedlivého rozdělení péče o dítě, ze zákona žádná priorita nevyplývá, vždy by mělo být postupováno v nejlepším zájmu dítěte. Bydliště vedlejší účastnice je vyhovující pro péči o nezletilého a během letních prázdnin byl dohodnut styk stěžovatele s nezletilým v rozsahu 17 dnů. Dále matka uvedla, že před úpravou styku okresním soudem byla uzavřena mezi ní a stěžovatelem dohoda, podle které probíhal styk mimo pracovní dny vždy o víkendech, prázdninách a svátcích. Střídání dvou škol by pro nezletilého bylo náročné - k tomu vedlejší účastnice odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529) a usnesení ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. I. ÚS 1234/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz). Vzdálenost mezi bydlišti rodičů sama o sobě nemusí být podle matky důvodem pro vyloučení střídavé péče, avšak s přihlédnutím k dalším okolnostem posuzované věci není tato forma výchovy v nejlepším zájmu jejího syna; rovněž je třeba zohlednit, kdo dosud především osobně pečoval o nezletilého a dbal o jeho rozumovou a citovou výchovu. Rodiči dohodnuté parametry styku by pak měly mít přednost před jejich změnou. 8. Obecné soudy shodně odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí a uvedly, že zákon nestanoví žádnou prioritu při volbě formy péče, pouze musí být rozhodnuto v nejlepším zájmu dítěte, což se i stalo. 9. Ve své replice stěžovatel zejména uvedl, že matka je neúměrně fixována na svého syna, rozsah styku byl obecnými soudy zkrácen na pouhé 4 dny v měsíci, i přestože před jejich rozhodnutím to bylo až 12 dnů, letní styk v rozsahu jednoho týdne musel stěžovatel "vyhandlovat" za styk o víkendech, a proto neviděl nezletilého 4 týdny v červenci. III. Procesní podmínky 10. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud se důkladně seznámil s ústavní stížností, připojeným procesním spisem a shledal, že stížnost je opodstatněná - rozhodl o ní mimo ústní jednání, neboť v intencích § 44 věty první zákona o Ústavním soudu by od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci. IV. Posouzení ústavní stížnosti 11. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listi