IV.ÚS 1929/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1929/23 ze dne 15. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. D., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2023 č. j. 44 To 179/2023-357, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto: Vykonatelnost usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2023 č. j. 44 To 179/2023-357 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 19. 4. 2023 č. j. 8 T 4/2022-331 zprostil stěžovatele podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, obžaloby pro skutek, v němž obžaloba spatřovala zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve stadiu pokusu podle § 21 téhož zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutek je trestným činem, a podle § 229 odst. 3 trestního řádu poškozené Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a M. A. odkázal s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 v neprospěch stěžovatele a poškozený M. A. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") z podnětu odvolání státního zástupce ústavní stížností napadeným usnesením podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil obvodnímu soudu k novému rozhodnutí, přičemž s poukazem na § 262 trestního řádu nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ho obvodní soud zprostil obžaloby již třikrát a všechny jeho rozsudky městský soud zrušil. Z procesních postupů městského soudu je zjevné, že po obvodním soudu nezákonně požaduje odsouzení stěžovatele. Městský soud se vyjadřuje vždy v každém svém zrušovacím usnesení tak, že nechce zasahovat do volného hodnocení důkazů obvodním soudem, ale jde o jen formální deklaraci, neboť zároveň si zjištění o průběhu skutku sám utváří, a to bez ohledu na provedené dokazování. 5. Městský soud neponechává obvodnímu soudu prostor k volnému hodnocení důkazů, zejména při posouzení důvěryhodnosti poškozeného M. A., který pod vlivem alkoholu vyvolává konflikty a páchá trestnou činnost, a svědka B. L., kterou mohl hodnotit výhradně obvodní soud při dokazování prováděném v hlavním líčení. Městský soud si tedy vynucuje akceptování jediného vidění průběhu věci a opakovaně přistupuje k vlastnímu hodnocení důkazů, což je doména nalézacího soudu. Městský soud porušuje svým postupem princip presumpce neviny, kdy se ve svých rozhodnutích přímo vyjadřuje k vině stěžovatele. 6. Městský soud ústavní stížností napadeným usnesením vyloučil z rozhodování příslušný senát, stanovený rozvrhem práce obvodního soudu, a to pouze z důvodu, že jednání stěžovatele v mezích volného hodnocení důkazů posoudil podle § 29 trestního zákoníku jako nutnou obranu. 7. Podle stěžovatele odporuje postup městského soudu nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4091/18 (N 22/92 SbNU 218) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021 sp. zn. 8 Tdo 47/2021. 8. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného usnesení s odůvodněním, že v procesní situaci, kdy není dán legitimní důvod pro výjimečný postup založený na použití § 262 trestního řádu, nově stanovená předsedkyně senátu obvodního soudu, která není zákonným soudcem, již nepřímo dává najevo, že v hlavním líčení nařízeném na 18. 8. 2023 rozhodne bez odpovídajícího dokazování v neprospěch stěžovatele (chce pouze "číst protokoly", což je k hodnocení důvěryhodnosti poškozeného M. A. a svědka B. L. nepostačující). Přiznání odkladného účinku není podle něj v rozporu s veřejným zájmem, neboť ten není dán, došlo-li by k vydání rozsudku obvodního soudu zatíženého vadami. 9. Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by pro stěžovatele výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. 10. Ústavní soud po posouzení obsahu návrhu dospěl k závěru, že v posuzované věci jsou podmínky § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu splněny, byť odklad vykonatelnosti je institutem mimořádným a toto ustanovení je nutno vykládat restriktivně [srov. usnesení ze dne 9. 6. 2004 sp. zn. I. ÚS 254/02 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. 11. Odložením vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem, a je tak splněna i tato podmínka obsažená v § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Odložením vykonatelnosti nejsou nepřiměřeně ohroženy zájmy třetích osob, především případného poškozeného trestnou činností, jíž se měl stěžovatel dopustit. Je přitom zjevné, že stěžovateli - je-li jeho argumentace opodstatněná - v důsledku napadeného rozhodnutí hrozí významný zásah do jeho základních práv a svobod. V zájmu zajištění, že k takové situaci - a tedy ani zásahu do základních práv a svobod stěžovatele - nedojde, je tak namístě odložit vykonatelnost napadeného usnesení městského soudu. 12. S ohledem na prozatím nahlížený ústavněprávní kontext předmětné věci a z toho vyplývající procesní postupy (nutnost vyžádat si spis a vyjádření) přitom není možno o ústavní stížnosti rozhodnout bezodkladně (srov. usnesení ze dne 15. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 1015/14 a ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2726/15). 13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. srpna 2023 Radovan Suchánek v. r. předseda senátu