IV.ÚS 193/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 193/17 ze dne 10. 4. 2018 N 70/89 SbNU 89 Posouzení účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení a zneužití práva být zastoupen advokátem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 10. dubna 2018 sp. zn. IV. ÚS 193/17 ve věci ústavní stížnosti Radka Hrehora, zastoupeného Mgr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2016 č. j. 41 C 376/2014-224, kterým byla stěžovateli uložena povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním pozemků. I. Výrokem II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2016 č. j. 41 C 376/2014-224 bylo porušeno právo na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2016 č. j. 41 C 376/2014-224 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 a 96 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo vyhověno žalobě vedlejšího účastníka společnosti GV Reality, s. r. o., (dále též jen "vedlejší účastník") na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého stěžovateli užíváním pozemků ve vlastnictví vedlejšího účastníka. Tímto rozhodnutím bylo stěžovateli uloženo uhradit vedlejšímu účastníku pohledávku ve výši 4 725,92 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 8 296,36 Kč. 2. Z obsahu napadených rozhodnutí a tvrzení v ústavní stížnosti se ve stručnosti podává, že vedlejší účastník vede množství sporů proti vlastníkům a spoluvlastníkům bytových a nebytových jednotek v oblasti lokality "Zeleného údolí" postavených na jeho pozemcích. Jedná se o spory o zaplacení finančních částek z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout užíváním jeho pozemků bez právního důvodu, a to jak pozemků, na nichž jsou postaveny předmětné stavby, tak nezastavěných přilehlých pozemků. V identických věcech byla vypracována řada znaleckých posudků, lišících se zejména způsobem výpočtu nájemného za užívání pozemků. Převážná většina sporů je vedena o částky, jejichž výše neumožňuje napadnout rozhodnutí soudu řádným opravným prostředkem (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). II. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejdříve vyjadřuje své přesvědčení, že napadené rozhodnutí není svou povahou bagatelní, neboť má přesah pro stovky obyvatel "Zeleného údolí", kteří jsou v podobné situaci jako stěžovatel, a proti kterým byly dosud obdobné žaloby GV Reality převážně zamítány, buď z důvodů nesprávného výpočtu nájemného, nebo pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastník průběžně zasílá předžalobní upomínky a podává žaloby na zaplacení "nájmu" za další období, může mít nynější rozhodnutí [stejně jako obdobné rozhodnutí napadené ústavní stížností vedenou pod sp. zn. I. ÚS 585/17 - pozn. red.: nález ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. I. ÚS 585/17 (N 71/89 SbNU 99)] dopad na ostatní vlastníky bytových a nebytových jednotek "Zeleného údolí". 4. Stěžovatel především namítá, že napadené rozhodnutí senátu 41 C Obvodního soudu pro Prahu 4 je v rozporu s několika pravomocnými zamítavými rozhodnutími jiných senátů Obvodního soudu pro Prahu 4 i jiných okresních soudů ohledně žalob vedlejšího účastníka a rovněž v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, neboť obvodní soud při výpočtu úhrady za užívání pozemků v nyní projednávané věci nezohlednil skutečnost, že pozemky jsou zastavěny stavbami cizích vlastníků. Napadeným rozhodnutím soudu byl narušen princip legitimního očekávání a předvídatelnosti rozhodnutí. Soudu, mimo nerespektování judikatury ve srovnatelných věcech, dále vytýká nedostatky v dokazování vážící se k znaleckým posudkům, nedostatky v hodnocení důkazů, nesprávné právní posouzení a procesní pochybení. 5. Stěžovatel dále uvádí výhrady proti výroku rozhodnutí o nákladech řízení, kterým byla vedlejšímu účastníkovi, v řízení fakticky zastoupenému jednatelem a společníkem Mgr. V. Andršem, přiznána náhrada nákladů řízení za údajné právní zastoupení. Namítá, že rozhodnutí ohledně nákladů řízení je v rozporu s ustálenou judikaturou okresních soudů, ale i Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Praze, Krajského soudu v Plzni a Krajského soudu v Ústí nad Labem. 6. Podle stěžovatele došlo k nepřípustně zjednodušené a mechanické aplikaci norem upravujících principy přiznávání nákladů řízení, přičemž obvodní soud se neodůvodněně odmítl zabývat argumentací a předloženými důkazy stěžovatele, když pouze uvedl, že "případné osobní propojení právního zástupce žalobce s žalobcem nebude soud zkoumat, neboť toto rozhodně není předmětem tohoto řízení". 7. Propojení vedlejšího účastníka s jeho právním zástupcem stěžovatel dovozuje z několika skutečností. Vedlejší účastník je obchodní společností, která od svého vzniku dne 18. 8. 2011 až do 28. 1. 2013 měla zapsaného jako společníka a jednatele Mgr. V. Andrše. Následně byl smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 6. 12. 2012 převeden obchodní podíl z Mgr. V. Andrše na společnost Vespula, a. s., jejímž je Mgr. V. Andrš jediným statutárním orgánem. Společnost Vespula, a. s., má jediného společníka, a to společnost Andrš a partneři, s. r. o., jejíž název je zjevně matoucí, jelikož jediným společníkem a jednatelem je opět pouze Mgr. V. Andrš. 8. Mgr. V. Andrš dne 28. 1. 2013 zjevně účelově nechal vymazat svoji osobu jako jednatele vedlejšího účastníka z obchodního rejstříku a dosadil jako jednatele namísto své osoby paní Paulinu Chumanovou. Nová "jednatelka" vedlejšího účastníka však obratem udělila plnou moc Mgr. V. Andršovi ke všem úkonům za vedlejšího účastníka, a to ihned v den svého jmenování, tj. 28. 1. 2013. Mgr. V. Andrš tak zůstává faktickým jednatelem vedlejšího účastníka, ačkoli není formálně veden v obchodním rejstříku jako jednatel žalobce. Mgr. V. Andrš a vedlejší účastník, stejně jako další shora uvedené společnosti, mají sídlo na stejné adrese (Španělská 770/2, 120 00 Praha 2). 9. Stěžovatel tvrdí, že jediným smyslem a účelem existence vedlejšího účastníka je vlastnictví zastavěných pozemků v lokalitě "Zeleného údolí" a kolektování nárokovaných peněžitých prostředků vůči obyvatelům "Zeleného údolí". Vedlejší účastník podal žaloby s úmyslem těžit z nejisté situace obyvatel "Zeleného údolí", a to nárokováním náhrady nákladů řízení v nezákonné výši, tj. zejména podáním návrhů na vydání platebního rozkazu se zamlčením, že se jedná o návrhy ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za které přísluší náhrada nákladů řízení ve snížené výši. Pozice vedlejšího účastníka se dá přirovnat k tzv. inkasním agenturám (factoringovým společnostem), jejichž předmětem podnikání je toliko vymáhání pohledávek. Ohledně těchto společností Ústavní soud ustáleně judikoval, že zázemím pro předmět svého podnikání by měly disponovat a z tohoto důvodu jim nelze přiznat náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem [srov. nález ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. I. ÚS 988/12 (N 132/66 SbNU 61), usnesení ze dne 10. 5. 2012 sp. zn. III. ÚS 1380/12, usnesení ze dne 4. 6. 2012 sp. zn. IV. ÚS 1312/12 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Stěžovatel v souvislosti se svými námitkami poukazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, 29 Odo 560/2004, 29 Odo 1308/2006 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12 (N 132/66 SbNU 61). 10. Dále stěžovatel připomíná, že Městský soud v Praze jako soud odvolací v obdobné věci zahájené formulářovou žalobou vedlejšího účastníka se v usnesení ze dne 20. ledna 2015 č. j. 20 Co 500/2014-11 plně ztotožnil s argumentací ohledně neúčelnosti nákladů právního zastoupení vedlejšího účastníka a uvedl, že "toto řetězení vlastnictví žalující společnosti se jeví účelovým a zastoupení žalobce samotným jeho vlastníkem jakožto advokátem je zjevným zneužitím práva na zastoupení advokátem, daného § 25 odst. 1 o. s. ř., s cílem neúčelného navyšování nákladů soudního řízení ...". Obdobně Městský soud v Praze rozhodl rovněž v usneseních č. j. 35 Co 11/2015-19 2015, č. j. 20 Co 11/2015-16, č. j. 55 Co 11/2015-12. Shodně posoudil neúčelnost vynaložených nákladů řízení ve svých rozhodnutích i Krajský soud v Praze v usnesení č. j. 32 Co 95/2015-70 a Krajský soud v Plzni v usnesení č. j. 64 Co 408/2015-18. Proti jednomu z usnesení Městského soudu v Praze podal vedlejší účastník ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl svým usnesením ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 1386/15, kde zároveň potvrdil, že nepřiznání náhrady nákladů za právní zasto