IV.ÚS 1944/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1944/23 ze dne 31. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Vachty, zastoupeného JUDr. Josefem Šťastným, advokátem, sídlem Ševčíkova 38, Horažďovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2023 č. j. 25 Cdo 1939/2022-188, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2022 č. j. 19 Co 1433/2021-137 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. srpna 2021 č. j. 7 C 94/2021-93, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, jako účastníků řízení, a Dagmar Čamkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tato rozhodnutí rovněž shledává jako rozporná s čl. 17 odst. 4 Listiny, podle něhož měly soudy přistoupit k omezení svobody projevu vedlejší účastnice. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky ve výši 100 000 Kč představující peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ta měla být stěžovateli způsobena tím, že se vedlejší účastnice zapojila do diskuse k článku (reportáži) s názvem "Majitel části hřiště si ohradil pozemek, kůly zabetonoval před brankou" na webu idnes.cz ze dne 13. 4. 2018 a svými vyjádřeními měla zasáhnout do osobnostních práv stěžovatele. V diskusi k tomuto článku vedlejší účastnice na adresu stěžovatele především uvedla, že "obec P. není jediná, kdo s tím člověkem má problémy... Aby mohl prudit, museli byste ho znát... Už se tak narodil... Pochází tady ze vsi, nějakou dobu podnikal v Praze jako realitní makléř. Pak se vrátil a skupuje všude po okolí pozemky, hlavně cesty a vjezdy ... no, a tahá se s uživateli a chce za to neskutečné prašule... Skupuje různé pozemky po okolí, zejména cesty a vjezdy. Pak za ně chce nepřiměřenou cenu. V tomto případě vlastnil vjezd do výrobny původního - bezproblémového - majitele. Přestože měl předběžnou dohodu o prodeji obci, pod tlakem prodal tomuhle ... Protože tenhle široko daleko známý prudič koupil vjezd do výrobny původního majitele pozemku a ten mu to pod nátlakem prodal přesto, že to původně slíbil obci." V další diskusi na webu idnes.cz uvedla k navazujícímu článku ze dne 4. 5. 2018 zejména to, že stěžovatel "odmítá odkup i výměnu za jiný, stejně hodnotný pozemek. Poslední verdikt soudu byl, aby se dohodl s obcí, ale on všechny snahy bojkotuje. Je to prostě člověk, kterého baví dělat zlou krev. Případ hřiště je nejkřiklavější, ale zdaleka ne jediný. Přístup na svou nudli nemá jinudy proto, že je rozhádaný s ostatními vlastníky a ti mu neumožní použít jejich cestu. K tomuto pozemku přišel tak, že koupil vjezd do výrobny původního majitele půdy a de facto vydíráním jej donutil k výměně." 3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. Zdůraznil, že vzal v potaz povahu výroků, jejich obsah, formu, postavení i chování stěžovatele jako kritizované osoby, i to, kdo a jakým způsobem výroky pronesl. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že vedlejší účastnice svými výroky, které obsahují jak hodnotící soudy, tak i skutková tvrzení (informace) získaná stěžovatelkou od třetích osob, nepřekročila únosnou míru kritiky stěžovatele (bod 17 odůvodnění). Poukázal na to, že motivem vedlejší účastnice bylo především informovat o dění v obci, přičemž nebylo prokázáno, že by její vyjádření byla motivována cílem stěžovatele poškodit. Stěžovatel neprokázal, že by mu v příčinné souvislosti s jednáním vedlejší účastnice vznikla jakákoliv újma. 4. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadený rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný. Po právní stránce věc posoudil podle § 81, § 82 odst. 1 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž rozlišil mezi skutkovými tvrzeními a hodnotícími soudy. Korigoval závěr okresního soudu, podle něhož žádným z předmětných výroků nedošlo k zásahu do osobnostní sféry stěžovatele. Poukázal v té souvislosti na výroky vedlejší účastnice o agresivních obchodních praktikách stěžovatele (nákup pozemků typu cest a výjezdů a následné požadavky na nepřiměřenou cenu při prodeji) a tvrzení o užití nátlaku či vydírání, když jejich pravdivost nebyla v řízení před soudy prokázána. Současně však dospěl k závěru, že intenzita zásahu do osobnostních práv stěžovatele byla vzhledem ke kontextu výroků a dalším skutečnostem malá. K jejímu odčinění by postačovaly mírnější prostředky s tím, že stěžovatelem požadované peněžité zadostiučinění není na místě. Za nejpodstatnější považoval krajský soud skutečnost, že vedlejší účastnice svými výroky reagovala na předchozí protiprávní jednání stěžovatele, který zasáhl do pokojné držby tím, že na svém pozemku, který je součástí fotbalového hřiště, instaloval zábrany. Důsledkem jednání stěžovatele přitom byla medializace věci, která nebyla vyvolána vedlejší účastnicí. 5. Užila-li vedlejší účastnice ve svém výroku výrazu "vydírání", nelze souhlasit s argumentací stěžovatele, že by ho tím vinila z konkrétního trestného činu. Tento termín sice označuje jednu ze skutkových podstat trestného činu, současně jde však o obecně užívaný výraz, který je synonymem dalšího vedlejší účastnicí užitého výrazu - "nátlak" (bod 15). Z kontextu výroku dle krajského soudu vyplývá, že vedlejší účastnice neměla v úmyslu stěžovatele "obvinit z konkrétního trestného činu, ale že výraz vydírání použila v obecném mimoprávním smyslu jako synonymum nátlaku" (tamtéž). Výrazy označující stěžovatele jako "prudiče" nebo člověka "vyvolávacího zlou krev" označil krajský soud jako hodnotící soudy, které nepředstavují výrazy vulgární, ale jen nespisovné, přičemž jejich smyslem mělo být poukázat na svévolnost kritizovaného jednání stěžovatele. Také ostatní výroky vedlejší účastnice na adresu stěžovatele (vyjma uvedených v předchozím bodu) podle krajského soudu představují buď prosté hodnotící soudy, nebo sice skutková tvrzení, avšak taková, která z povahy věci nebyla způsobilá zasáhnout do jeho osobnostních práv (např. tvrzení, že stěžovatel byl realitním makléřem). 6. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl. Stěžovatel jako dosud neřešenou předložil otázku, zda se lze domáhat náhrady nemajetkové újmy za zásah do práv na ochranu osobnosti, aniž by se domohl či současně s peněžitou náhradou nemajetkové újmy domáhal omluvy za tentýž zásah do práv na ochranu osobnosti. Tato otázka však podle Nejvyššího soudu přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť na jejím řešení krajský soud své rozhodnutí nezaložil. 7. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani tvrzení stěžovatele, že se krajský soud odchýlil od jeho ustálené judikatury ve věcech ochrany osobnosti. Zdůraznil, že "při střetu základního práva na svobodu projevu s právem na ochranu osobnosti a soukromého života je vždy věcí soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým. Je proto třeba, aby na základě konkrétních okolností daného případu zvážily, zda výrok dosahuje takové intenzity, že zasahuje do práva na ochranu osobnosti dané osoby, či je situaci přiměřený, tedy zda v daném případě preferovat právo na ochranu cti a dobré pověsti dotčené osoby nebo upřednostnit právo na svobodu projevu a šíření informací". Krajský soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když řádně rozdělil výroky vedlejší účastnice na skutková tvrzení a hodnotící soudy a řádně zdůvodnil, proč nepovažuje hodnotící soudy vedlejší účastnice za zásah do osobnostních práv stěžovatele. Zdůraznil, že právě v protiprávním jednání stěžovatele, které jak články, tak i internetovou diskusi vyvolalo, je možno spatřovat legitimní cíl diskuse i určitou míru vstupu stěžovatele do veřejného života, neboť protiprávní zásah do pokojné držby veřejného prostranství nelze zahrnout pod "postup při správě vlastní