IV.ÚS 1962/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1962/13 ze dne 7. 5. 2014 N 80/73 SbNU 407 Vyloučení možnosti zpětného vydržení majetku obce státem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Milady Tomkové (soudce zpravodaj) - ze dne 7. května 2014 sp. zn. IV. ÚS 1962/13 ve věci ústavní stížnosti města Loket, se sídlem Náměstí T. G. Masaryka 1, Loket, právně zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou, se sídlem Vítězná 10, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013 č. j. 28 Cdo 1083/2013-68, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Lesů České republiky, s. p., se sídlem Přemyslova 1106, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 5. 2013 č. j. 28 Cdo 1083/2013-68 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základní právo stěžovatele vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 5. 2013 č. j. 28 Cdo 1083/2013-68 se ruší. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů 1. V ústavní stížnosti stěžovatel napadá shora označené usnesení Nejvyššího soudu (dále "dovolací soud") s tvrzením, že jím došlo k porušení základních práv stěžovatele, zejména práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Ze spisového materiálu vyplývá, že Okresní soud v Sokolově (dále jen "nalézací soud") v řízení o určení vlastnictví rozhodl, že stěžovatel (v původním řízení žalobce) je vlastníkem pozemků v katastrálním území Dvory u Lokte p. č. 132/21 o výměře 13 688 m2, p. č. 132/22 o výměře 47 822 m2 a p. č. 132/23 o výměře 3 726 m2 podle geometrického plánu č. 128-6006/2011 firmy GKS - Geodetická kancelář, s. r. o. se sídlem v Sokolově, Chebská 53, schváleného Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrálním pracovištěm Sokolov, dne 7. 4. 2011 pod č. 210/2011. 3. Na základě odvolání vedlejšího účastníka (v původním řízení žalovaného) byl rozsudek nalézacího soudu změněn a žaloba zamítnuta. Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že ve smyslu § 8 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění účinném do 28. 6. 2012, byly obce povinny do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitostem podle tohoto zákona učinit návrh k příslušnému středisku geodézie na zápis těchto nemovitých věcí do katastru nemovitostí. Tuto svou povinnost však stěžovatel nesplnil a po dobu devatenácti let byl zcela nečinný (nárok na vydání byl uplatněn až 28. 5. 2010). Od nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. od 24. 5. 1991 užíval všechny sporné pozemky vedlejší účastník (státní podnik) a byl jejich oprávněným držitelem v souladu s ustanovením § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Po uplynutí deseti let tak vydržel vlastnické právo k pozemkům stát. Podle znění § 8 zákona č. 172/1991 Sb., po novelizaci provedené zákonem č. 173/2012 Sb., platí, že "pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát". Ani z uvedeného ustanovení však dle odvolacího soudu neplyne, že by nemohlo vlastnictví přejít na stát vydržením již dříve, resp. že by stát měl přijít o vlastnické právo k nemovitostem, které již vydržel. 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, přičemž nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřoval zejména v závěru o vydržení vlastnického práva státem k předmětným nemovitostem a v nesprávném výkladu novelizovaného ustanovení § 8 zákona č. 172/1991 Sb. Navrhl změnu rozsudku odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu nalézacího se potvrzuje. 5. Dovolací soud dovolání odmítl s argumentací, že otázkou vydržení vlastnického práva k obecnímu majetku nabytému podle zákona č. 172/1991 Sb. se již zabýval. Opakovaně přitom dospěl k závěru, že nelze vyloučit vydržení obecního majetku státem (resp. jím založeným státním podnikem), a to i poté, co bylo restitučním zákonem ex lege obnoveno obecní vlastnictví. Ustanovení § 8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném do 28. 6. 2012, ukládalo obcím povinnost do jednoho roku od nabytí vlastnictví k nemovitostem učinit návrh na zápis těchto nemovitostí do katastru nemovitostí. Podle dovolacího soudu je tedy zřejmé, že zákon nevycházel z nezměnitelné povahy zákonného nabytí vlastnictví obcí, a to ani ve vztahu ke státu jako subjektu práva, ale v zájmu právní jistoty ukládal obci povinnost konat, jejíž splnění mělo zamezit pozdějším nejasnostem při posouzení právních vztahů k nemovitostem. Nedostatek aktivity obce při prosazování práv, jichž se v důsledku restituce obecního majetku stala nositelkou, tedy při naplnění zákonem stanovených předpokladů vede k nabytí vlastnického práva státem (či jím založeným státním podnikem) formou vydržení. Dovolací soud odkázal na svá starší rozhodnutí ze dne 3. 12. 2009 sp. zn. 28 Cdo 2332/2009, ze dne 2. 10. 2012 sp. zn. 28 Cdo 1966/2012, ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. 28 Cdo 1249/2012, ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. 28 Cdo 3962/2011 nebo ze dne 22. 2. 2006 sp. zn. 28 Cdo 1603/2005, jakož i na princip, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu (čl. 11 odst. 1 Listiny) a účastníci občanskoprávních vztahů jsou si rovni (§ 2 odst. 2 občanského zákoníku). Dovolací soud uzavřel, že odvolací soud rozhodl věcně správně, v souladu s ustálenou judikaturou dovolací instance. Ve věci nebylo dle dovolacího soudu naplněno ani jedno z hledisek, pro které by měla být dovolacím soudem dovozena přípustnost podaného dovolání. II. Argumentace stěžovatele 6. Jak stěžovatel uvádí, v soudních řízeních předcházejících vydání napadeného rozhodnutí se vedlejší účastník jako držitelský subjekt dovolával vydržení, čemuž odvolací soud přisvědčil s tím, že vydržení je možné i navzdory výslovnému znění zákona č. 173/2012 Sb., který zakotvuje explicitní okamžik přechodu majetku na stát, a to dnem 1. 4. 2013. Navíc v rozporu se skutkovými zjištěními (oproti názoru soudu prvního stupně) odvolací soud dovodil, že nejde o majetek přídělový, ale historický majetek obcí. Stěžovatel v řízení poukázal na to, že zaslal vedlejšímu účastníkovi výzvu proti vydržení, která měla vydržení zabránit přerušením dobré víry držitele. Zejména však zpochybňoval samotnou možnost, aby stát získal formou vydržení do vlastnictví majetek, který zákonem převedl na obce. 7. Stěžovatel legitimně očekával, že jeho vlastnickému právu, které získal podle zákona č. 172/1991 Sb., bude poskytnuta odpovídající právní ochrana. Stěžovatel považuje za bezvýchodnou a nepřijatelnou situaci, kdy zákon č. 173/2012 Sb. výslovně uložil obcím povinnost podat určovací žaloby s tím, že jinak majetek přejde dnem 1. 4. 2013 zpět na stát, přičemž na druhé straně je soudy rozhodováno v neprospěch obcí, když je bez dalšího akceptována námitka vydržení majetku státem. Pokud tedy stát vyzve obce, aby určitým způsobem konaly (v tomto případě podaly určovací žaloby), a vzápětí stát (prostřednictvím soudu) obci bez přijatelného a přesvědčivého zdůvodnění sdělí, že podání žalob je zbytečné, pak takové jednání státu postrádá dle stěžovatele jakoukoliv racionalitu. 8. Dovolací soud podle stěžovatele nedostál požadavkům na spravedlivý proces, neboť se omezil na lakonické konstatování, že odvolací soud se neodchýlil od judikatury dovolacího soudu s odkazem na pět rozhodnutí dovolacího soudu. Všechny však řešily případy, kdy dovolací soud rozhodl před vydáním zákona č. 173/2012 Sb., přičemž pouze jeden z nich (28 Cdo 1966/2012) se okrajově dotkl uvedeného zákona, a to ještě zcela otevřeným, obecným a nestriktním výkladem, který dle stěžovatele nepředstavuje nosné důvody rozhodnutí. Za dané situace, kdy stěžovatel otevřel pro dovolací řízení několik zcela zásadních a dosud judikaturou ani odbornou literaturou neřešených otázek, měl se dovolací soud v souladu s jeho hlavním účelem, jímž je sjednocování judikatury, vypořádat s předestřenými námitkami stěžovatele. To však neučinil a namísto toho odkázal na překonanou a nesouvisející judikaturu. 9. Stěžovatel tak zásah do svých ústavně zaručených práv spatřuje v tom, že ačkoli v důvěře jednal a postupoval podle § 8 zákona č. 172/1991 Sb., novelizovaného zákonem č. 173/2012 Sb., podle kterého byly obce povinny do 31. 3. 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu, jinak vlastnictví k již restit