IV.ÚS 1965/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1965/22 ze dne 21. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Povodí Labe, státní podnik, sídlem Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, sídlem K Brusce 124/6, Praha 6 - Hradčany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2022 č. j. 24 Cdo 3043/2021-365, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. května 2021 č. j. 8 Co 70/2021-310 a výrokům II až V rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. listopadu 2020 č. j. 19 C 406/2018-261, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a 1. obchodní společnosti České přístavy, a. s., sídlem Jankovcova 1627/16a, Praha 7 - Holešovice, a 2. České republiky - Ředitelství vodních cest ČR, sídlem Nábřeží L. Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") a specifikovaných výroků Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud"), a to pro tvrzené porušení svých základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i čl. 4 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že 1. vedlejší účastnice se proti stěžovateli a 2. vedlejší účastnici domáhala určení vlastnického práva k nemovitým věcem. Okresní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že 1. vedlejší účastnice je vlastníkem nemovitostí - pozemků specifikovaných ve výrocích I až III rozsudku (dále jen "pozemky"). Dále okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (IV. a V. výrok rozsudku). Okresní soud zjistil, že 1. vedlejší účastnice vznikla 6. 5. 1992, a to na základě zakladatelské listiny ve formě notářského zápisu ze dne 29. 4. 1992 (dále jen "zakladatelská listina"). Při vzniku byla do 1. vedlejší účastnice Fondem národního majetku vložena část majetku státního podniku Státní plavební správa Praha, specifikovaná v aktualizovaném privatizačním projektu ze dne 13. 4. 1992 č. 3873 (dále jen "privatizační projekt"). Takto byly vloženy i pozemky označené v příloze privatizačního projektu č. 4.13, část 7 Lovosice. Pozemky uvedené v příloze podle tehdejší evidence nemovitostí byly ztotožněny s pozemky podle platného stavu v katastru nemovitostí znalcem z oboru geodézie. Na základě těchto údajů vyhotovila geodetka geometrický plán, který je součástí rozsudku. Stěžovatel a 2. vedlejší účastnice namítali, že pozemky nejsou v příloze označeny dostatečně určitě, neboť u parcel je uvedeno slovo "část" bez přesného uvedení, o jakou část jde. Okresní soud konstatoval, že oba znalci srozumitelně popsali, jak byly pozemky ztotožněny - pracovali s historickými mapami, které byly srovnávány, což sloužilo jako výchozí materiál pro další mapování. Uvedli, že podle tehdejší evidence nemovitostí bylo poměrně běžné, že bylo u jednotlivých parcel uváděno slovo "část". Okresní soud proto uzavřel, že parcely označené v příloze byly označeny dostatečně určitě na to, aby mohly být ztotožněny podle katastru nemovitostí. S poukazem na § 19 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, v rozhodném znění (dále jen "zákon č. 92/1991 Sb."), dospěl okresní soud k závěru, že pozemky specifikované v příloze k privatizačnímu projektu byly do 1. vedlejší účastnice řádně vloženy, a vzniklo jí tak k nim vlastnické právo ze zákona. 3. O vůli státu převést na 1. vedlejší účastnici veškeré pozemky přístaviště v Lovosicích svědčí také to, že shodně byly do majetku 1. vedlejší účastnice v procesu tzv. velké privatizace vloženy pozemky dalších přístavů, které jsou uvedeny v příloze privatizačního projektu (Praha -Holešovice, Praha - Libeň, Kolín, Mělník, Děčín a další). Při posuzování této otázky vzal okresní soud do úvahy i přílohu privatizačního projektu č. 4.15, která obsahuje taxativní výčet majetku, který na 1. vedlejší účastnici ke dni jejího vzniku (6. 5. 1992) nepřešel. Pozemky zde uvedeny nejsou, což rovněž potvrzuje, že k nim 1. vedlejší účastnice nabyla vlastnické právo. Důvodnou neshledal okresní soud ani námitku o nedostatečné určitosti zakladatelské listiny, protože v části "za třetí" je uvedeno, že základní jmění 1. vedlejší účastnice je představováno cenou hmotného a dalšího majetku státní organizace Státní plavební správa v Praze, který na zakladatele přešel podle privatizačního projektu. Jmenovitý seznam tohoto majetku je přílohou č. 1 zakladatelské listiny. S ohledem na značný rozsah majetku vkládaného při privatizaci do nově založených společností je zjevné, že byl činěn odkaz na privatizační projekt, kde byl majetek blíže specifikován. Soud prvního stupně uzavřel, že vkládaný majetek byl vymezen dostatečně určitě, v souladu s tehdejší praxí. 4. Při posouzení možného vydržení vlastnictví pozemků stěžovatelem okresní soud vyšel z toho, že stěžovatel vykonává, jakož i jeho právní předchůdkyně (obchodní společnost Povodí Labe, a. s., vlastněná státem) v rozhodném období vykonával, vlastnickou a hospodářskou politiku státu, aniž by měl právní subjektivitu. Posuzoval tudíž dobrou víru státu jako takového. Okresní soud shledal, že stát celý proces privatizace administroval, a nemůže se tak následně odvolávat na to, že sporné pozemky vydržel proto, že byl v dobré víře o tom, že mu jako vlastníkovi patří. O neexistenci dobré víry dále svědčí i listina označená jako inventarizace 1. vedlejší účastnice ze dne 19. 12. 2015 a následný dopis Státní plavební správě Praha ze dne 13. 2. 1996. Pro nedostatek dobré víry státu tak k vydržení sporných pozemků státem nedošlo. Na objektivní absenci dobré víry nemůže nic změnit ani skutečnost, že stát na pozemcích modernizoval přístav, neboť ta poukazuje nejvýše na jeho subjektivní přesvědčení. Vzhledem k okolnostem privatizace při normální opatrnosti stát měl a mohl mít pochybnosti o tom, zda mu pozemky patří. Okresní soud také nepřisvědčil námitce 2. vedlejší účastnice, že na základě schváleného privatizačního projektu nemohlo být vlastnictví ke sporným pozemkům na 1. vedlejší účastnici převedeno, neboť podle § 5 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. byla nutná existence rozhodnutí o privatizaci podniku (nikoliv samotný privatizační projekt), a to proto, že vychází z pozdějšího znění zákona. V souzené věci se vzhledem k době privatizace uplatní zákon č. 92/1991 Sb. ve znění platném do 12. 8. 1993, podle jehož § 5 se převod majetku provádí podle schváleného privatizačního projektu podniku nebo jeho části. Prosadí se proto závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 28 Cdo 1818/2008, podle nichž privatizační projekt podle § 6 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění platném do 12. 8. 1993, měl zásadní význam při určení rozsahu privatizovaného majetku a nebylo možno převést jiný majetek než ten, který v něm byl vymezen. Až novelou provedenou zákonem č. 210/1993 Sb. byl tento stav změněn ve prospěch institutu rozhodnutí o privatizaci, jež mohlo privatizační projekt změnit. K námitce o časovém odstupu žaloby od privatizace okresní soud uvedl, že na důvodnosti nároku nic nemění zejména proto, že vlastnické právo je právem nepromlčitelným. Dále podotkl, že se 1. vedlejší účastnice nechtěla soudit s organizačními složkami státu, které hospodařily na vodním toku a na nichž byla částečně existenčně závislá, nicméně k podání žaloby ji přiměla mimo jiné chystaná novela zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). 5. K odvolání stěžovatele proti výrokům II až V rozsudku okresního soudu krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu. Podle krajského soudu dospěl okresní soud ke správným skutkovým zjištěním po bezchybně vedeném řízení, provedené důkazy vyhodnotil zcela v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a svá dílčí skutková zjištění ústící ve skutkový závěr, jakož i jeho právní posouzení, odůvodnil podle požadavků § 157 odst. 2 o. s. ř. Důvodnou krajský soud neshledal ani námitku o neurčitosti privatizačního projektu, k čemuž rekapituloval především hodnocení znaleckých posudků, s nímž se ztotožnil. Krajský soud také potvrdil, že stát nemohl pozemky vydržet. Nepřisvědčil námitce, že stěžovatelem tvrzenou skutečnou vůli státu (myšleno nepřevést pozemky) lze dovodit zejména z následného faktického a právního jednání, tj. ze skutečnosti, že stát se jako vlast