IV.ÚS 1981/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1981/18 ze dne 20. 11. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti J. J., zastoupeného Mgr. Janem Vondráčkem, advokátem, sídlem Dubská 356/2, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. dubna 2018 č. j. 4 To 134/2018-418 a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. února 2018 č. j. 2 T 146/2016-404, spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 8 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí o výkonu trestu odnětí svobody v délce jednoho roku ve věznici s ostrahou. Ze spisu Okresního soudu v Teplicích (dále jen "okresní soud") sp. zn. 2 T 146/2016, který si Ústavní soud vyžádal k ověření stěžovatelových tvrzení, vyplynulo, že okresní soud trestním příkazem ze dne 13. 10. 2016 č. j. 2 T 146/2016-223 uznal stěžovatele vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství, za což mu uložil souhrnný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků s dohledem. Ve zkušební době podmínečného odsouzení okresní soud zjistil, že stěžovatel dlouhodobě, hrubým způsobem porušoval a neplnil podmínky ochranného dohledu, s výjimkou dvou návštěv se k výkonu probace bez omluvy nedostavoval, ignoroval sjednané termíny a výzvy, nedokládal místo svého pobytu a zdroje obživy. Při veřejném zasedání stěžovatel připustil, že podmínky dohledu neplnil, své chování nebyl schopen racionálně vysvětlit a okresní soud tak dospěl k závěru, že v jeho případě dohled zcela selhal. Ústavní stížností napadeným usnesením proto rozhodl o přeměně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody a nařídil jeho výkon ve věznici s ostrahou. Ke stížnosti stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozhodnutí okresního soudu zrušil. Konstatoval, že napadené usnesení bylo věcně správné, nicméně okresní soud opíraje své rozhodnutí o § 83 odst. 1 tr. zákoníku zřejmě přehlédl, že odsouzení, o kterém rozhodoval, je odsouzením k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu trestu se stanovením dohledu, o němž bylo třeba rozhodnout podle § 86 odst. 1 tr. zákoníku. Pro tuto vadu krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a ústavní stížností napadeným usnesením sám znovu rozhodl, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, uložený mu shora citovaným trestním příkazem; pro výkon trestu odnětí svobody zařadil stěžovatele do věznice s ostrahou. II. Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníků řízení Stěžovatel v ústavní stížnosti kritizoval postup okresního soudu. Uvedl, že soud vyhotovil písemné usnesení dne 13. 3. 2018, které doručil jeho obhájci dne 11. 4. 2018. Již dva dny nato okresní soud odeslal spis s blanketní stížností stěžovatele krajskému soudu, přestože bylo výslovně avizováno, že stížnost bude odůvodněna. Podle stěžovatele tím dal okresní soud najevo, že mu nemíní dát přiměřený časový prostor pro přípravu a realizaci jeho obhajoby. Odůvodněná stížnost byla doručena okresnímu soudu dne 18. 4. 2018, který ji doslal krajskému soudu, kam byla doručena dne 23. 4. 2018. V tento den krajský soud o stížnosti stěžovatele rozhodl, z odůvodnění jeho usnesení je však zřejmé, že odůvodněnou stížnost před svým rozhodnutím neměl k dispozici. Nemohl tak vzít v potaz všechny stěžovatelovy argumenty, a proto jeho usnesení nelze považovat za ústavně konformní. Stěžovatel dále upozornil, že v den konání veřejného zasedání okresního soudu Probační a mediační služba České republiky (dále jen "PMS") zaslala soudu faxem sdělení s uvedením skutečností, jež považovala za důležité. Přestože sdělení PMS bylo soudu doručeno v dopoledních hodinách, soudce se jím nezabýval, jeho obsah nevzal v potaz ani krajský soud. Postup soudů obou stupňů stěžovatel označil za porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu a vzhledem k tomu, že výsledkem jejich rozhodnutí bylo omezení jeho osobní svobody, šlo o pochybení o to závažnější. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení. Je přesvědčen, že podmínky § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jsou splněny, neboť odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, naopak pro něho představuje nástup do výkonu trestu závažný zásah do života; termín nástupu byl stanoven na den 21. 6. 2018. K ústavní stížnosti se dne 9. 7. 2018 vyjádřil okresní soud, který odkázal na odůvodnění svého usnesení. Dodal, že sdělení PMS, včetně příloh obdržel soudce po veřejném zasedání, ale i kdyby tomu tak nebylo, nic by to na meritorním výroku nezměnilo. Stěžovatel dlouhodobě nebyl schopen svůj postoj změnit, a proto nese odpovědnost za konkrétní výsledek. Jeho aktivitu po nařízení veřejného zasedání je třeba hodnotit jako zjevně účelovou ve snaze odvrátit nepříznivé rozhodnutí. Námitky obhajoby stran lhůty k odůvodnění stížnosti okresní soud označil za irelevantní. Připomněl, že usnesení bylo obhájci doručeno dne 11. 4. 2018, odůvodnění stížnosti bylo doručeno soudu osobně dne 18. 4. 2018, v blanketní stížnosti obhájce žádost o delší lhůtu k odůvodnění stížnosti nežádal. Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 29. 6. 2018 rovněž odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. K obsahu námitek stěžovatele uvedl, že v trestních věcech lze rozhodovat o stížnosti i bez jejího odůvodnění. Podle krajského soudu k žádnému porušení práv stěžovatele nedošlo, záležitosti týkající se rychlosti a způsobu předávání písemností lze řešit prostřednictvím příslušných funkcionářů obou soudů. V replice ze dne 24. 8. 2018 stěžovatel setrval na svých tvrzeních, jak je rozvedl v ústavní stížnosti. Vyjádření okresního soudu, že by sdělení PMS na meritorním výroku nic nezměnilo, nepovažoval za relevantní, neboť okresní soud by k nim musel zaujmout nějaké stanovisko, na které by stěžovatel mohl reagovat. Vyjádření krajského soudu, že o stížnosti lze rozhodnout i bez jejího odůvodnění, stěžovatel nerozporoval, nicméně namítl, že mu nelze klást k tíži, že se odůvodnění stížnosti nedostalo k členům senátu včas, nebylo vzato v úvahu a v důsledku toho takové rozhodnutí nemůže obstát. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Ústavní soud předesílá, že posouzení splnění podmínek odkladu výkonu trestu je zcela věcí obecných soudů a zásah Ústavního soudu by byl namístě toliko za situace, kdy by napadená rozhodnutí byla projevem zřejmé interpretační libovůle, výrazem faktického omylu nebo pokud by nebylo odůvodněno vůbec nebo by jeho odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory [srov. přiměřeně usnesení sp. zn. IV. ÚS 70/09 ze dne 16. 4. 2009 (U 10/53 SbNU 863)]. K takovému pochybení však v posuzovaném případě nedošlo. Z odůvodnění napadených usnesení je zřejmé, že okresní soud, s jehož skutkovými zjištěními se krajský soud ztotožnil, vyložil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o nedodržení podmínek odkladu výkonu trestu odnětí svobody a jaké skutkové okolnosti vzal při svém rozhodování v úvahu. Stěžovatelově námitce, že soudy obou stupňů zcela pominuly obsah sdělení PMS ze dne 14. 2. 2018, Ústavní soud nepřisvědčil. Sdělení PMS, založené ve spisu okresního soudu pod č. l. 383 a násl., obsahuje informaci o obsahu a výsledku jednání probačního úředníka se stěžovatelem dne 13. 2. 2018 a jsou k němu přiloženy lékařské zprávy o zdravotním stavu stěžovatele a potvrzení o péči o jeho rodinného příslušníka, jim