IV.ÚS 1986/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1986/21 ze dne 22. 3. 2022 N 39/111 SbNU 152 Zrušení meritorního rozhodnutí Ústavním soudem a následný ústavněprávní přezkum rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2021 č. j. 3 To 26/2021-2426 a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. ledna 2021 č. j. 69 T 2/2018-2389 a s ní spojeném návrhu na přerušení výkonu trestu a návrhu na spojení věcí, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně jako účastníků řízení, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2021 č. j. 3 To 26/2021-2426 a usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. ledna 2021 č. j. 69 T 2/2018-2389 bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2021 č. j. 3 To 26/2021-2426 a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. ledna 2021 č. j. 69 T 2/2018-2389 se ruší. III. Ve zbývající části se návrh odmítá. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 1. 2021 č. j. 69 T 2/2018-2389 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 6. 5. 2021 č. j. 3 To 26/2021-2426, a to pro porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 39 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Současně stěžovatel navrhl Ústavnímu soudu, aby přerušil výkon jeho trestu odnětí svobody, neboť tento se zcela zásadním způsobem negativně promítá do jeho sociální situace, především do rodinné situace jeho nejbližších, a také do rodinného podnikání. Taktéž stěžovatel navrhl spojení nynějšího řízení o ústavní stížnosti s řízením vedeným pod sp. zn. IV. ÚS 2773/20 [pozn. red.: později ukončeným nálezem sp. zn. IV. ÚS 2773/20 ze dne 15. 2. 2022 (N 17/110 SbNU 155)], neboť dle názoru stěžovatele spolu tato dvě řízení úzce souvisí. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 3. Stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu ze dne 6. 2. 2019 č. j. 69 T 2/2018-1528 společně s dalším obviněným uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, za něž byl dle § 173 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a současně mu byla dle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody samostatně částky 74 489 Kč, 316 507 Kč a 316 182 Kč a jednomu poškozenému společně a nerozdílně se svým spoluobviněným částku 37 582 Kč (dále jen "odsuzující rozsudek"). Skutek, kladený stěžovateli za vinu, měl spočívat, stručně řečeno, v tom, že stěžovatel měl ve spolupachatelství s další osobou provést loupežné přepadení klenotnictví, při němž měl stěžovatel rozbít páčidlem skleněnou výplň dveří a postřelit jednoho z poškozených, který se přetahoval se spoluobviněným o odcizované šperky. 4. Stěžovatel podal proti odsuzujícímu rozsudku odvolání, které zamítl vrchní soud usnesením ze dne 16. 10. 2019 č. j. 3 To 47/2019-1777. Proti tomuto usnesení brojil stěžovatel dovoláním, jež odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 6. 2020 č. j. 3 Tdo 536/2020-2084. Všechna tato rozhodnutí byla následně zrušena nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2773/20 ze dne 15. 2. 2022 (pozn. všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na stránkách https://nalus.usoud.cz), na jehož I. část Ústavní soud odkazuje pro stručnost i v nynější věci s detailním popisem skutku a procesního vývoje. 5. Stěžovatel po podání ústavní stížnosti navrhl krajskému soudu obnovu řízení dle § 277 a násl. trestního řádu a nezávisle na něm tak učinil i jeho spoluobviněný. Novými důkazy, na nichž stěžovatel a jeho spoluobviněný založili své přesvědčení o naplnění důvodů pro obnovu řízení, byl znalecký posudek České zemědělské univerzity v Praze poukazující podrobně na aktuální vědecké poznatky z oblasti olfaktoriky, a jimiž usilovali zpochybnit důkaz tzv. metodou pachové identifikace, na němž založil mimo jiné krajský soud svůj závěr o vině stěžovatele a jeho spoluobviněného v odsuzujícím rozsudku, a také výpovědi svědků, kteří měli dle stěžovatele vidět motocykl, který měl být použit při loupeži, odjíždět jiným směrem, než kde stěžovatel bydlí či se zdržuje. 6. Krajský soud napadeným usnesením oba návrhy na povolení obnovy řízení zamítl dle § 278 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel i jeho spoluobviněný podali proti tomuto usnesení stížnosti, jež zamítl vrchní soud dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Podle obecných soudů předmětný znalecký posudek, resp. posudek ústavu ve smyslu § 110 trestního řádu, nezakládal sám o sobě ani ve spojení s jinými důkazy důvody pro obnovu řízení, neboť nejde o nový důkaz a ani z něj nevyplývají skutečnosti dříve neznámé. Problematika řešená tímto posudkem byla totiž dle obecných soudů řádně projednána již v průběhu hlavního líčení vyústivšího ve vydání odsuzujícího rozsudku. V něm byl proveden i důkaz zprávou České zemědělské univerzity v Praze, obsahující v podstatných bodech stejné informace jako předmětný znalecký posudek, který nad jejich rámec obsahoval toliko informace, které nebyly podle obecných soudů pro zjištění relevantních skutečností určující. Odlišnou formu důkazního prostředku, jímž byl proveden předmětný posudek oproti předchozí zprávě, nebylo dle obecných soudů možno přeceňovat. Ani možné nové svědecké výpovědi pak dle obecných soudů nebyly způsobilé povolení obnovy řízení odůvodnit. III. Posouzení splnění procesních předpokladů řízení 7. Ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, které mu zákon poskytuje, a byla k ní připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva stěžovatele. Splňuje tedy všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a Ústavní soud se jí tedy může zabývat z věcného hlediska. IV. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel nejprve rekapituluje průběh předchozího trestního řízení vedoucí k vydání odsuzujícího rozsudku a rozhodnutí v opravných řízeních na něj navazující, zdůrazňuje, že již tehdy jeho obhajoba spočívala především ve zpochybnění pravdivosti důkazu tzv. metodou pachové identifikace, ačkoliv její provedení bylo v rozporu s požadavky na ústavně konformní průběh této metody formulovanými v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15 ze dne 22. 3. 2016 (N 47/80 SbNU 573). Dále stěžovatel připomíná judikaturu Ústavního soudu k obnově řízení, na jejímž základě dospívá k závěru, že předmětný posudek odůvodňoval povolení obnovy řízení. Kromě toho, že tento posudek přináší novou odbornou argumentaci o motivaci psa a jejího ovlivnění, obsahuje také odborné poznatky, které přímo vyvrací některé úvahy, které vrchní soud vyjádřil v usnesení o odvoláních proti odsuzujícímu rozsudku. 9. Kromě údajné identifikace stěžovatele a jeho spoluobviněného na základě pachových stop na místě činu přitom jejich odsouzení nebylo založeno na žádném dalším jiném důkazu, neboť obecné soudy měly k dispozici jen výpovědi svědků, kteří však toliko obecně popisovali postavy pachatelů, avšak individuálně je neidentifikovali. Stěžovatel taktéž namítá, že krajský soud nesprávně provedl předmětný posudek jako důkaz, neboť jej toliko přečetl, ačkoliv takto mohl učinit pouze se souhlasem stran. Rovněž krajský soud nepřípustným způsobem nahrazoval odborné závěry svými vlastními, založenými na tom, že předseda příslušného senátu je také chovatelem psů, a jejich chování tedy rozumí. Ačkoliv obě tato pochybení konstatoval i vrchní soud, žádným způsob