IV.ÚS 1993/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1993/21 ze dne 26. 4. 2022 N 53/111 SbNU 331 K právu odepření výpovědi svědka podle § 100 odst. 2 trestního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany B. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Janem Paroulkem, advokátem, sídlem Čelakovského 1859/6, Blansko, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2021 č. j. 5 To 17/2021-1250 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. října 2020 č. j. 1 T 7/2020-1207, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově jako účastníků řízení a K. S. jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2021 č. j. 5 To 17/2021-1250 a rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. října 2020 č. j. 1 T 7/2020-1207 byla porušena práva stěžovatelky zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Postupem orgánů činných v trestním řízení při šetření dopravní nehody ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 7/2020 byla porušena práva stěžovatelky zakotvená v čl. 6 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. III. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2021 č. j. 5 To 17/2021-1250 a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. října 2020 č. j. 1 T 7/2020-1207 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně napadá postup orgánů činných v daném trestním řízení a navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem příslušných orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jejího práva na účinné vyšetřování a práva na soudní ochranu podle čl. 6 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Okresní soud ve Vyškově (dále též jen "okresní soud") napadeným rozsudkem podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zprostil vedlejší účastnici obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Vyškově (dále též jen "okresní státní zastupitelství") pro skutek, v němž byl spatřován přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchala vedlejší účastnice. Daný skutek spočíval (zkráceně uvedeno) v tom, že dne 4. 4. 2015 vedlejší účastnice řídila v době kolem 11:30 hodin osobní motorové vozidlo zn. Nissan Navara Double s připojeným vozíkem, na kterém převážela náklad kovového odpadu, přičemž nezajistila bezpečnou přepravu tohoto nákladu, za jízdy došlo při rychlosti cca 90 km/h k uvolnění plechového předmětu z přívěsu, kdy tímto jednáním porušila ustanovení § 5 odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, uvolněný plech se samovolně vznesl a vytvořil náhlou a neočekávanou překážku pro řidiče osobního motorového vozidla Karel B. /jedná se o pseudonym/ (manžela stěžovatelky), který jel za vozidlem vedlejší účastnice ve vzdálenosti cca 25 m, jenž neadekvátně vyhodnotil situaci a nesprávně reagoval na uvolněný plech vyhýbáním vpravo a bržděním, přitom najel pravými koly svého vozidla mimo vozovku do nezpevněného terénu a ve snaze najet opět na vozovku uvedl své vozidlo do levotočivého smyku, přejel do protisměrného jízdního pruhu, kde se střetl s protijedoucí nákladní soupravou a následně i s dalšími vozidly účastníků silničního provozu. V důsledku střetu vozidel utrpěl řidič Karel B. poranění mozku, plic, srdce, jater a ledviny a na následky těchto zranění na místě zemřel, jeho spolujezdkyně na předním sedadle Kateřina B. /jedná se o pseudonym/ (dcera stěžovatelky) utrpěla poranění mozku, plic a jater, kterým na místě podlehla. 3. Okresní soud na základě učiněných skutkových zjištění shledal, že i přes rozsáhlé dokazování nebyla najisto a bez důvodných pochybností ztotožněna osoba, která řídila předmětné motorové vozidlo zn. Nissan Navara Double. Zdůraznil, že i když se vedlejší účastnice bezprostředně po nehodě označila za řidičku, od počátku zahájení trestního stíhání uvádí, stejně jako mimo jiné i její manžel, že ona skutečně vozidlo v dané době neřídila, navíc ani na základě dalších důkazů nelze bez pochybností uzavřít, že vozidlo řídila vedlejší účastnice. Naopak po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemném kontextu okresní soud dospěl k závěru, že předmětné vozidlo řídil muž. Podotkl, že logicky nelze vyloučit, že vedlejší účastnice mohla mít důvod chránit osobu blízkou, svého manžela, ovšem o jaký důvod šlo, by bylo jen spekulativní uvažovat. Na místě činu nebyla u přítomných osob provedena žádná orientační zkouška na návykové látky. Podle okresního soudu bylo za daných okolností možno akceptovat, že vedlejší účastnice vzala původní vinu za nějaké pochybení na sebe, aniž by domyslela důsledky. Proto po nehodě respektovala i blokový poukaz k úhradě pokuty za přestupek v dopravě ve výši 2 000 Kč. Tento blokový poukaz však není sám o sobě ani v kontextu ostatních provedených důkazů stěžejním důkazem. Učiněné důkazy svědčí podle okresního soudu pouze o tom, že skutek se stal a že spoluzavinění a prvotní vinu na fatálním následku a na dopravní nehodě nese řidič vozidla Nissan Navara Double jedoucí s přívěsným vozíkem, který nezabezpečil dostatečně nebezpečný náklad. Jednoznačná vina vedlejší účastnice se však orgánům činným v trestním řízení bez důvodných pochybností podle názoru okresního soudu objasnit nepodařila. 4. Odvolání státního zástupce okresního státního zastupitelství Krajský soud v Brně (dále též jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl podle § 256 trestního řádu. Ztotožnil se s názorem okresního soudu, že ve věci není dán žádný přímý důkaz ani ucelený řetězec důkazů nepřímých, na základě nichž by mohl být učiněn přesvědčivý a spolehlivý závěr o tom, že předmětné vozidlo řídila právě vedlejší účastnice. K námitce státního zástupce, že oznamovatelem předmětné události byla vedlejší účastnice, krajský soud uvedl, že tato skutečnost rozhodně nemůže svědčit o tom, že by vedlejší účastnice měla být řidičkou předmětného vozidla zn. Nissan Navara Double. Tvrdila-li vedlejší účastnice v průběhu šetření dopravní nehody, že byla řidičkou daného vozidla, tak k tomuto jejímu sdělení ve formě toliko podaného vysvětlení nelze přihlížet jako k důkazu. Po převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání i u hlavního líčení vedlejší účastnice uvedla, že příslušný trestný čin nespáchala, a k otázce, zda ví, kdo vozidlo řídil, odmítla vypovídat. Stejně tak učinil i manžel vedlejší účastnice L. S. Svědek D. D. také odmítl vypovídat s tím, že L. S. mu byl za svědka, a proto vedlejší účastnici považuje za osobu blízkou, což doložil výpisem z Knihy manželství Městského úřadu B. Skutečnost, že by předmětné vozidlo řídila vedlejší účastnice, nebylo podle krajského soudu možno dovodit ani z výpovědí svědků J. B. a O. R., když poukázal na nepřesvědčivost a zmatenost jejich výpovědí. Ani z pokutového bloku, jímž byla vedlejší účastnici uložena bloková pokuta, se podle krajského soudu nepodává, že by byla pokuta ukládána vedlejší účastnici jako řidičce. Pokuta byla vedlejší účastnici uložena za řádné nezabezpečení přepravovaného nákladu, nikoliv za řízení motorového vozidla s nezabezpečeným nákladem. Krajský soud rovněž poukázal na výpovědi dalších svědků, zejména svědka V. B., který uvedl, že viděl, že "z místa řidiče vystupuje muž a paní běžela jako spolujezdkyně". K prokázání viny vedlejší účastnice byly předloženy toliko nepřímé důkazy, a to výpovědi svědků J. B. a O. R. (jejichž věrohodnost je poměrně snižována nepřesnostmi v jejich výpovědích) a dále blok na pokutu, oproti nimž stojí výpověď svědka V. B. a zčásti i svědkyně I. B. Ve shodě s názorem okresního soudu proto krajský soud uzavřel, že nelze vyloučit reálnou možnost, že řidičem předmětného vozidla mohla být i jiná osoba. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předně podrobně popisuje dosavadní průběh trestního řízení a dále uvádí, že trestní řízení nebylo vedeno v souladu se zá