IV.ÚS 2/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2/18 ze dne 9. 5. 2018 N 85/89 SbNU 289 K požadavku individuálního posouzení střetu veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti a výkonu rodičovských práv vazebně stíhaného rodiče   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 9. května 2018 sp. zn. IV. ÚS 2/18 ve věci ústavní stížnosti T. T. V., zastoupené JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. listopadu 2017 sp. zn. 1 To 590/2017, 1 To 592/2017 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. října 2017 č. j. 0 Nt 3517/2017-37 o zamítnutí stěžovatelčiny žádosti o propuštění z vazby, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. listopadu 2017 sp. zn. 1 To 590/2017, 1 To 592/2017 a usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. října 2017 č. j. 0 Nt 3517/2017-37 došlo k porušení stěžovatelčina ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem nebýt odloučena od svých dětí podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a presumpcí neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. listopadu 2017 sp. zn. 1 To 590/2017, 1 To 592/2017 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. října 2017 č. j. 0 Nt 3517/2017-37 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jejího tvrzení porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále právo na ochranu rodičovství a rodiny podle čl. 32 odst. 1 Listiny, právo na ochranu dětí a zákaz jejich odloučení od rodičů podle čl. 32 odst. 4 Listiny, ústavní zásada presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny, jakož i práva vyplývající z čl. 4 odst. 4 Listiny. 2. Z obsahu vyžádaných soudních spisů Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") sp. zn. 0 Nt 8031/2017 a 0 Nt 3517/2017 se podává, že stěžovatelka byla usnesením okresního soudu ze dne 22. 6. 2017 č. j. 0 Nt 8031/2017-38 vzata spolu s dalšími pěti obviněnými do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka byla obviněna z toho, že se, stručně řečeno, podílela na činnosti organizované skupiny za účelem pěstování velkého množství marihuany. Byla přitom vzata do vazby v pokročilém stadiu těhotenství (termín porodu byl stanoven na 27. 7. 2017). Ze spisu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2467/17 pak bylo zjištěno, že stěžovatelka dne X. X. XXXX porodila syna. Krátce po porodu byla převezena zpět do výkonu vazby, zatímco dítěti byla zajištěna náhradní rodinná péče (dle vyjádření stěžovatelky je v současné době v péči prarodičů). Stěžovatelka proti tomuto postupu podala ústavní stížnost, kterou však následně vzala zpět, a Ústavní soud tedy řízení o ní dne 23. 8. 2017 zastavil. V aktuálně podané ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na to, že starší ústavní stížnost vzala zpět z důvodu obav o blaho a zdraví novorozeného syna. Pokud by byl tento s ní umístěn v běžné vazební věznici, mohl by se jakožto neočkované dítě snadno infikovat a strádat i nedostatkem podnětů. Dalším důvodem bylo, že stěžovatelce byly po jejím návratu z porodnice nasazeny medikamenty, které zamezují tvorbě mateřského mléka. 3. Dne 17. 9. 2017 podala stěžovatelka žádost o propuštění z vazby na svobodu. Argumentovala v ní především zájmem svých dětí. Stěžovatelka je kromě novorozeného syna ještě matkou tříleté dcery. Uvedené žádosti Krajské státní zastupitelství v Ostravě nevyhovělo a postoupilo ji okresnímu soudu. Ten napadeným usnesením stěžovatelčinu žádost zamítl. V jeho odůvodnění obsáhle uvádí důkazy, na jejichž základě dovozuje trvání důvodného podezření, že se trestné činnosti dopustila mimo jiné i stěžovatelka. Trvání nutnosti tzv. útěkové vazby pak okresní soud dovozuje v první řadě z hrozícího trestu odnětí svobody (10 až 18 let), jenž odůvodňuje obavu, že by stěžovatelka mohla trestní stíhání mařit. Tomu přispívá i vysoká organizovanost celé skupiny. Rodinné vazby (děti a prarodiče stěžovatelky) nejsou na překážku útěku, neboť mohou stěžovatelku následovat. Ke stěžovatelčině argumentaci ochranou práva rodinného života a zájmů obou dětí okresní soud konstatoval, že na tyto zájmy měla stěžovatelka myslet daleko dříve. Stav, kdy není schopna pečovat o své děti, způsobila stěžovatelka sama pácháním závažné trestné činnosti. Stejně tak jsou dány i důvody pro trvání tzv. předstižné vazby, neboť tato skupina s trestnou činností neustala ani po odhalení jedné z pěstíren, ale pokračovala v ní na jiném místě. Trestná činnost měla být páchána dlouhodobě a měla být podstatným zdrojem příjmů stěžovatelky a jejího manžela. 4. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. V podstatných částech přitom odkázal na odůvodnění okresního soudu. Ani krajský soud nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka by si v případě propuštění na svobodu počínala tak, aby se vyhnula trestnímu stíhání a potrestání. Mateřská dovolená a podnikání nejsou skutečnostmi, které by tuto hrozbu snižovaly. V případě dlouhodobého odsouzení by stěžovatelka péči o děti stejně nemohla v plném rozsahu realizovat. Při odůvodnění tzv. předstižné vazby zopakoval krajský soud dříve uvedené závěry. S argumentací ohledně zásahu do práva na rodinný život se dle krajského soudu dostatečně vypořádal soud okresní. Ze zákona nelze dle krajského soudu dovodit, že stěžovatelka by měla být propuštěna na svobodu toliko z důvodu rodičovského vztahu ke dvěma dětem. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá nedostatečnost odůvodnění napadených rozhodnutí. Jde-li o tzv. útěkovou vazbu, ta nemůže být odůvodněna pouze délkou hrozícího trestu odnětí svobody. Stěžovatelka se nikdy v minulosti nepokusila uprchnout či skrývat. Za nesprávný pak považuje i argument o její možnosti utéci do Vietnamu, neboť žije od roku 2003 v České republice (přijela za otcem) a ve Vietnamu již žádnou rodinu nemá. Uvalení útěkové vazby toliko pro odlišnou národnost považuje stěžovatelka za protiústavní. Stejně nepřípustný je argument o nedostatku pracovního poměru v České republice, neboť stěžovatelka je na mateřské dovolené, a to se dvěma dětmi. Bydlení a finanční výpomoci se jí dostává od rodiny. Jde-li o vazbu předstižnou, zdůraznila stěžovatelka svoji bezúhonnost a legální zdroje příjmů, částečně ze státních příspěvků a částečně ze zaměstnání jejího manžela. Po propuštění z vazby by stěžovatelce mohli vypomoci další rodinní příslušníci. Pokračovat ve stíhané trestné činnosti by stěžovatelka rovněž nemohla. 6. Především však stěžovatelka spatřuje protiústavnost napadených rozhodnutí v tom, že soudy nezohlednily a neupřednostnily zájem jejích nezletilých dětí a stěžovatelčino právo na rodinný život nad zájmem na uplatnění fakultativní vazby, jež může být navíc nahrazena jinými, mírnějšími instituty. S přihlédnutím k principu presumpce neviny je třeba vzít v potaz, že stěžovatelka nemusí být na konci trestního řízení odsouzena, avšak výkonem vazby vzniká na uvedených zájmech i tak nenapravitelná újma. Obecné soudy dle stěžovatelky nepostupovaly v souladu se zásadou zdrženlivosti a respektem nejen k jejím právům, ale i k právům jejích dětí. I jejich zájmy je dle stěžovatelky nutné ve vazebním řízení zvažovat. Podle mezinárodních závazků je pak možné dítě od rodičů oddělit pouze soudním rozhodnutím a jen, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Pro několikaměsíčního syna (narozeného v průběhu výkonu vazby a odděleného od stěžovatelky v podstatě hned po porodu) je přítomnost stěžovatelky nenahraditelná. Již způsobenou újmu na citovém vývoji dítěte lze však ještě částečně napravit. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatelky 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení a dal příležitost stěžovatelce k replice. 8. Oba účastníci řízení se k ústavní stížnosti vyjádřili shodně tak, že zcela odkázali na napadená rozhodnutí. Krajský soud současně navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítn