IV.ÚS 20/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 20/13 ze dne 13. 5. 2013 N 83/69 SbNU 353 Právo na náhradu nákladů vynaložených v řízení před ESLP   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 13. května 2013 sp. zn. IV. ÚS 20/13 ve věci ústavní stížnosti Petra Kudličky, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, se sídlem Anenská 8, 602 00 Brno, proti rozsudkům Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2011 č. j. 231 C 164/2010-46 a Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2012 č. j. 44 Co 376/2011-76, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelově žalobě na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení a na náhradu nákladů spojených s podáním stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva a nákladů řízení o předběžném uplatnění nároku před Ministerstvem spravedlnosti, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), za účasti 1. Městského soudu v Brně, 2. Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a 3. České republiky - Ministerstva spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2012 č. j. 44 Co 376/2011-76 ve výroku II a ve výroku I, pokud jím byl potvrzen výrok II rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2011 č. j. 231 C 164/2010-46 v části zamítající žalobu co do částky 14 600 Kč a pokud jím byl potvrzen výrok III téhož rozsudku, se ruší, neboť těmito výroky bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; co do zbytku se ústavní stížnost odmítá. II. Návrh na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se odmítá. III. Návrh na náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti se odmítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označenými rozsudky obecných soudů vydanými v jeho věci byla porušena jeho základní práva zaručená článkem 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a aby je Ústavní soud z tohoto důvodu zrušil v části týkající se odškodnění majetkové újmy odpovídající nákladům spojeným s podáním stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") ve výši 14 600 Kč, nákladům vynaloženým v řízení o předběžném projednání nároku před Ministerstvem spravedlnosti ve výši 29 200 Kč a náhradě nákladů soudního řízení o odškodnění. Stěžovatel dále žádá zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. II. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 231 C 164/2010 zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 5. 2011 č. j. 231 C 164/2010-46 uložil České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplatit stěžovateli částku ve výši 90 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení (výrok I) a zamítl stěžovatelův návrh co do částky 1 320 000 Kč s úrokem z prodlení sestávající ze zbylé části nároku na náhradu nemajetkové újmy, náhrady nákladů v souvislosti s podáním stížnosti k Evropskému soudu z důvodu průtahů v řízení a náhrady nákladů řízení o předběžném uplatnění nároku před Ministerstvem spravedlnosti (výrok II). Vyložil, že právní zastoupení před Evropským soudem není povinné, přičemž o nákladech zastoupení rozhoduje tento soud; proto je nelze podřadit pod ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.; nárok na náhradu nákladů řízení o předběžném uplatnění nároku před Ministerstvem spravedlnosti je vyloučen ustanovením § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. Soud žalované také uložil zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 20 817 Kč (výrok III) dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., protože stěžovatel byl úspěšný co do základu nároku na náhradu nemajetkové újmy, který činil 67,26 % v poměru k ostatním dvěma neúspěšně uplatněným nárokům. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 11. 2012 č. j. 44 Co 376/2011-76 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Náklady vynaložené v souvislosti s podáním stížnosti k Evropskému soudu nepovažoval za účelně vynaložené k odstranění průtahů v řízení, protože podání stížnosti na průběhu posuzovaného řízení nic nezměnilo; soudu totiž tato skutečnost nebyla dána na vědomí, a tak stížnost nesplnila preventivní účel v tom smyslu, že by protahované řízení bylo významně urychleno. Dodal, že Ústavní soud v nálezu (správně usnesení) sp. zn. III. ÚS 3120/11 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) neshledal protiústavnost ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. III. 3. Stěžovatel soudům vytýká, že při rozhodování o náhradě nákladů spojených s podáním stížnosti k Evropskému soudu v roce 2004, která byla v té době jediným uznávaným efektivním prostředkem nápravy proti průtahům v řízení a o které dosud nebylo rozhodnuto, nerespektovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1277/2009, dle kterého v době před nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je možné náklady řízení spojené se stížností podanou k Evropskému soudu považovat za škodu ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž soudy odklon od tohoto závazného právního názoru relevantně nevysvětlily. Dodává, že ke stížnosti u Evropského soudu se uchýlil poté, co vnitrostátní stížnosti nevedly ke kýženému výsledku. Stěžovatel je dále názoru, že nárok na náhradu nákladů řízení o předběžném uplatnění nároku před Ministerstvem spravedlnosti vyplývá z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 18/01, dle kterého zákon č. 82/1998 Sb. vydaný k provedení článku 36 odst. 3 a 4 Listiny nemůže nárok na náhradu škody zcela anulovat, a také z nálezu sp. zn. Pl. 38/06, dle kterého by bylo v rozporu s principem odpovědnosti státu za způsobenou škodu, aby poškozený nesl náklady řízení vedoucího k reparaci škody. Argumentaci neformálností řízení o předběžném projednání nároku nevyžadující realizaci prostřednictvím právního zástupce považuje stěžovatel za ryze účelovou, nepřípustně formální, svévolnou a procesně nespravedlivou. Stěžovatel je konečně přesvědčen, že v řízení před soudem prvního stupně mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši, poněvadž prokázal základ nároku na náhradu nemajetkové újmy, přičemž její výše není exaktně stanovena a v době uplatnění nároku neexistovala žádná vnitrostátní judikatura; soud nepřípustně vycházel pouze z výše přisouzené částky. Stěžovatel "se rezolutně distancuje" od podezření odvolacího soudu, že požadovaná částka byla stanovena účelově k dosažení vysoké náhrady nákladů řízení. 4. Návrh na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. stěžovatel odůvodňuje protiústavností, kterou již Ústavní soud potvrdil v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 18/01 ze dne 30. 4. 2002 (N 53/26 SbNU 73; 234/2002 Sb.) a Pl. ÚS 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.); o opaku pak Ústavní soud neuzavřel ničeho, neboť v odmítavém usnesení sp. zn. III. ÚS 1619/09 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) se náležitě nevypořádal se všemi námitkami. Důvodnost návrhu shledává stěžovatel i v dosavadní "nedobré" praxi vnitrostátních orgánů při odškodňování, která je na újmu právu na včasnou kompenzaci a odrazuje potenciální poškozené, a proto stěžovatel považuje za nemístné odepření náhrady nákladů vynaložených na některé z jeho aktivit směřujících k dosažení patřičného odškodnění. 5. K dotazu Ústavního soudu stěžovatel v přípise ze dne 19. 4. 2013 uvedl, že o jeho stížnosti vedené pod č. 16043/04 Evropský soud dosud nerozhodl. IV. 6. Ústavní soud si vyžádal vyjádření od účastníků řízení a vedlejšího účastníka. 7. Městský soud v Brně, Krajský soud v Brně ani Ministerstvo spravedlnosti se do přijetí nálezu k ústavní stížnosti nevyjá