IV.ÚS 2002/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2002/22 ze dne 20. 9. 2022 N 116/114 SbNU 103 Podstatná změna poměrů při rozhodování soudů o péči o nezletilé dítě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky L. K., zastoupené JUDr. Pavlou Promnou, advokátkou, sídlem Hlavní třída 442/65, Havířov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2022 č. j. 14 Co 370/2021-344, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a R. B., zastoupeného JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou, sídlem Pavlovova 586/8, Havířov, a nezletilého A. B., zastoupeného opatrovníkem Magistrátem statutárního města Karviná, sídlem Fryštátská 72/1, Karviná, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2022 č. j. 14 Co 370/2021-344 byla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená práva na péči o děti a jejich výchovu a na soudní ochranu zaručená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2022 č. j. 14 Co 370/2021-344 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro rozpor s čl. 1 Ústavy, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného soudního spisu vedeného Okresním soudem v Karviné (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 0 P 366/2018 se podává, že okresní soud rozsudkem ze dne 10. 8. 2021 č. j. 0 P 366/2018-296 zamítl návrh stěžovatelky (matky) na svěření nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") do střídavé péče rodičů (I. výrok). Dále změnil rozsudek okresního soudu ze dne 12. 3. 2019 č. j. 0 P 366/2018-174 v části týkající se výživného tak, že stěžovatelka je povinna počínaje dnem 1. 9. 2021 platit na výživu nezletilého částku 2 500 Kč měsíčně vždy každého prvního dne v měsíci k rukám prvního vedlejšího účastníka (otce; dále jen "vedlejší účastník"), přičemž částky, které se stanou splatnými do doručení tohoto rozsudku, je stěžovatelka povinna uhradit k rukám vedlejšího účastníka do tří dnů od doručení rozsudku (II. výrok). Rozsudek okresního soudu ze dne 12. 3. 2019 pak v části týkající se styku změnil tak, že stěžovatelka je oprávněna stýkat se s nezletilým vždy v každém lichém kalendářním týdnu v pondělí od 15:00 hodin do 18:00 hodin a od pátku 15:00 hodin do neděle 18:00 hodin a v každém sudém kalendářním týdnu od středy 15:00 hodin do čtvrtka 18:00 hodin; rovněž byl upraven styk o prázdninách a svátcích a rodičům byly uloženy povinnosti vážící se k předávání nezletilého (III. výrok). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (IV. výrok). 3. Okresní soud k úpravě péče (výhradně proti ní směřuje stížnostní argumentace - pozn. Ústavního soudu) shrnul, že dohodli-li se rodiče již dříve na tom, který z nich bude pečovat o nezletilého, a byla-li taková dohoda schválena rozhodnutím soudu, potom skutečnosti odůvodňující změnu takového rozhodnutí musejí dosáhnout intenzity změny poměrů ve všech jejích aspektech. V roce 2019 se rodiče dohodli na tom, že z důvodu zhoršení stěžovatelčina psychického stavu bude nezletilý nově v péči vedlejšího účastníka, soud tuto dohodu schválil a od té doby nenastala žádná podstatná změna poměrů. Navíc by dle okresního soudu muselo jít o změnu poměrů na straně dosud pečujícího rodiče, tedy vedlejšího účastníka, nikoliv o změnu spočívající v tom, že si druhý z rodičů, tedy stěžovatelka, v mezidobí uspořádal podmínky pro výkon osobní péče. 4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ze dne 10. 8. 2021 napadeným rozsudkem potvrdil (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). 5. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že v daném případě nebyla shledána žádná zásadní změna poměrů, která by umožňovala změnu péče o nezletilého. Soud rekapituloval, že nezletilý se ve výlučné péči stěžovatelky již v minulosti nacházel, a to do listopadu 2018, kdy ho ve věku necelého jednoho roku převzal do péče vedlejší účastník. K tomu došlo dohodou rodičů, která byla schválena rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 3. 2019 č. j. 0 P 366/2018-174. Tímto rozhodnutím byl nezletilý odňat z péče stěžovatelky a svěřen do výlučné péče vedlejšího účastníka a styk stěžovatelky s nezletilým byl upraven v každém týdnu v pondělí a ve středu vždy od 15:00 hodin do 18:00 hodin, v lichém týdnu pak od soboty 9:00 hodin do neděle 18:00 hodin. V dané době byly výchovné schopnosti stěžovatelky značně sníženy z důvodu jejího psychického stavu, a změna poměrů odůvodňující změnu péče tak byla jednoznačně prokázána. Jde-li však o nynější řízení, krajský soud ve shodě s okresním soudem uzavřel, že skutečnost, že stěžovatelka si v mezidobí uspořádala své poměry (od dubna 2019 již nebyla hospitalizována v psychiatrické nemocnici, s psychiatrickou ambulancí spolupracuje a její psychický stav je stabilizovaný), takovou závažnou změnu nepředstavuje. S ohledem na útlý věk nezletilého bylo možno stěží zjistit jeho názor na věc, podle zjištění krajského soudu je však jeho vztah ke stěžovatelce pozitivní a na pravidelný kontakt s ní je zvyklý. Zlepšení stěžovatelčina stavu bylo namístě promítnout do úpravy styku, přičemž okresním soudem zvolený rozsah dle krajského soudu zcela odpovídá právu stěžovatelky podílet se v adekvátní míře na výchově nezletilého a od jejího odvolacího požadavku (kdy stěžovatelka pro případ nevyhovění jejímu návrhu na svěření nezletilého do střídavé péče navrhla rozšíření styku) se prakticky odlišuje pouze minimálně. II. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že rozhodnutí krajského soudu není řádně odůvodněno, když víceméně pouze odkazuje na závěry obsažené v rozsudku okresního soudu a neobsahuje žádné relevantní argumenty svědčící o nevhodnosti střídavé péče. Té přitom nic nebrání, neboť stěžovatelka i vedlejší účastník žijí v jedné obci, v ní také nezletilý navštěvuje mateřskou školu a je zde i základní škola, do níž v budoucnu nastoupí. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, že nově stanovený rozsah styku je dostatečný, a za absurdní považuje pravidlo, dle kterého dítě nemůže být svěřeno do střídavé péče obou rodičů, kteří jsou rovnocenně schopni o ně pečovat, bylo-li již dříve svěřeno do výlučné péče pouze jednoho z nich. Závěry napadeného rozsudku jsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, na kterou stěžovatelka blíže odkazuje. Soud nezohlednil konkrétní okolnosti věci a rezignoval na snahu nalézt takové řešení, které by v co největší možné míře šetřilo práva všech účastníků řízení; naproti tomu upřednostnil pouze práva vedlejšího účastníka coby osoby výlučně pečující o nezletilého. III. Procesní předpoklady a průběh řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 8. Usnesením ze dne 15. 8. 2022 č. j. IV. ÚS 2002/22-15 Ústavní soud jmenoval opatrovníkem nezletilému Magistrát statutárního města Karviná, neboť ústavní stížností bylo napadeno rozhodnutí, jehož závěry se dotýkají konkrétních zájmů nezletilého, který má v řízení postavení vedlejšího účastníka. IV. Vyjádření k věci 9. Ústavní soud si pro posouzení, zda v daném případě došlo k tvrzenému porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, vyžádal vyjádření dalšího účastníka a vedlejších účastníků řízení. 10. Krajský soud pouze zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. 11. Vedlejší účastník odmítl stěžovatelčiny námitky a připomenul zdrženlivý postoj, který Ústavní soud zastává při přezkumu rodinněprávních věcí. Soudy rozhodly správně, uzavřely-li, že nedošlo k žádné natolik zásadní změně poměrů, která by odůvodňovala nové rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že výchovné prostředí nezletilého, kterému jsou teprve 4 roky, bylo opakovaně