IV.ÚS 2006/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2006/19 ze dne 19. 5. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Oldřichem Nejdlem, advokátem, sídlem Valentinská 56/11, Praha 1 - Staré Město, proti postupu Vrchního soudu v Praze v řízení vedeném před ním pod sp. zn. 6 To 64/2018, spočívajícím v neumožnění uplatnění procesních práv stěžovatele prostřednictvím kolizního opatrovníka, a proti výroku II rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2019 č. j. 6 To 64/2018-34994, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného postupu a rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví uvedeným postupem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a aby zakázal vrchnímu soudu v tomto zásahu pokračovat. Zároveň navrhl, aby Ústavní soud rozhodl tuto ústavní stížnost přednostně a vydal předběžné opatření, jímž by zakázal vrchnímu soudu pokračovat v nezákonném zásahu do stěžovatelových práv. V doplnění ústavní stížnosti, doručeném Ústavnímu soudu dne 20. 11. 2019, upravil stěžovatel petit ústavní stížnosti tak, že navrhl, aby Ústavní soud rovněž zrušil výrok II rozsudku vrchního soudu ze dne 26. 6. 2019 č. j. 6 To 64/2018-34994, kterým bylo po zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018 č. j. 4 T 21/2013-33778 v celém rozsahu znovu rozhodnuto ve věci trestního stíhání obžalovaného Jiřího S. /jedná se o pseudonym/ (otce stěžovatele) a dalších obžalovaných osob. 2. Z obsahu usnesení Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 6. 2019 č. j. 29 Nc 1206/2018-133, 29 PaNc 562, 563/2018 se podává, že okresní soud jím jmenoval Mgr. Oldřicha Nejdla kolizním opatrovníkem stěžovatele, který jej má zastupovat v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 4 T 21/2013, v němž je v postavení obžalovaného stěžovatelův otec Jiří S. (dále jen "obžalovaný") a kde ve prospěch obžalovaného podal stěžovatel odvolání. Jmenovaný zástupce může stěžovatele podle okresního soudu "odclonit od určitého tlaku". Na výběru opatrovníka se všichni zúčastnění shodli. 3. Jmenovaný kolizní opatrovník následně dne 10. 6. 2019 doplnil stěžovatelem podané odvolání (doplnění má rozsah 34 stran). V protokolu o veřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2019 u vrchního soudu ve věci sp. zn. 6 To 64/2018 se uvádí: "V rámci zjištění přítomnosti osob předseda senátu připomenul advokátu Mgr. Oldřichu Nejdlovi, sedícímu vedle obhájců obžalovaného Jiřího S., že již byl členkou senátu minulý týden poučen, že není oprávněn zastupovat v řízení o odvolání odvolatele nezletilého Jana S., pokud nepředloží plnou moc nezletilého k zastupování v řízení o odvolání s tím, že při projeveném nesouhlasu s postupem předsedy senátu byl z lavice obhájců vykázán. Závěrem byly strany trestního řízení poučeny, že podle § 203 odst. 1 a § 238 tr. ř. řídí veřejné zasedání předseda senátu, a nikoliv strany trestního řízení.". Stěžovatel veřejnému zasedání přítomen nebyl. 4. Uvedené odvolací řízení bylo ukončeno vydáním napadeného rozsudku vrchního soudu, kterým (mimo jiné z podnětu odvolání stěžovatele) zrušil uvedený rozsudek krajského soudu. K ústavní stížností napadenému postupu vrchní soud v bodě 173 svého rozsudku uvedl: "Dne 6. 6. 2019 bylo zdejšímu soudu doručeno usnesení Okresního soudu Praha-západ z téhož dne sp. zn. 29 Nc 1206/2018, kterým byl nezl. Jiřímu S. (dále jen nezletilý) ustanoven kolizní opatrovník pro zastupování nezletilého v tomto trestním řízení. Takto bylo rozhodnuto, aniž by se soud péče seznámil s obsahem odvolání nezletilého (jinak též syna obžalovaného Jana S.) a jeho matky v kontextu obhajoby obžalovaného, z nichž nevyplývá kolize mezi dítětem a rodiči, případně jedním z nich, ale naopak jejich koordinovanost, spolupráce a součinnost mající za cíl zproštění viny jmenovaného obžalovaného, resp. alespoň zmírnění jeho potrestání. Koordinovanost postupu členů rodiny pak vyplývá mimo jiné i ze shody těchto osob na konkrétní osobě advokáta, který byl nezletilému jako kolizní opatrovník na žádost obou rodičů a se souhlasem nezletilého ustanoven. V řízení péče vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 29 Nc 1206/2018 pak nezletilý dnem 6. 6. 2019 advokáta, jenž mu byl pro trestní řízení ustanoven jako kolizní opatrovník, zplnomocnil. K dokreslení uvedených skutečností vedoucích odvolací soud k závěru, že primárním důvodem tohoto postupu nebylo zajištění obhajoby obžalovaného, ale šlo o součást obstrukcí, jež měly zabránit projednání odvolání proti napadenému rozsudku v nařízeném veřejném zasedání, Vrchní soud v Praze poznamenává, že součástí oznámení kolizního opatrovníka soudu byla žádost o prostudování spisu s dostatečným předstihem před konáním veřejného zasedání, jestliže tato žádost byla odvolacímu soudu doručena ve čtvrtek 6. 6. 2019 v 17,35 a veřejné zasedání mělo být zahájeno v pondělí 10. 6. 2019. Konečně kolizní opatrovník dne 10. 6. 2019 doručil odvolacímu soudu odvolání za nezletilého, a ačkoli mu soudem nahlédnutí do spisu umožněno nebylo, jeho obsahem byly informace, kterými mohl disponovat jen na základě spolupráce s obžalovaným a jeho obhájci. Pro úplnost je třeba konstatovat, že pro případ zjištění kolize mezi nezletilým a jeho rodiči, by sám Vrchní soud v Praze analogicky podle § 251 odst. 2, věta druhá tr. řádu, respektive Úmluvy o právech dítěte kolizního opatrovníka ustanovil. Z uvedeného důvodu tedy Vrchní soud v Praze v rámci odvolacího řízení nepřipustil účast jiným soudem ustanoveného kolizního opatrovníka. S ohledem na blízký příbuzenský vztah odvolatele a jmenovaného obžalovaného a s tím korespondující obsah odvolání nezletilého, z něhož je patrný jeho zájem na tom, aby byl obžalovaný Jiří S. zproštěn obžaloby, i přes absenci konkretizace napadaných výroků a veškerých vad rozsudku soudu I. stupně včetně navrhovaného výroku ve smyslu § 249 tr. řádu, Vrchní soud v Praze projednal odvolání nezletilého, a to v jeho nepřítomnosti, neboť přes řádné vyrozumění o konání veřejného zasedání se bez omluvy nedostavil. Jeho právo tak bylo ve smyslu § 247 odst. 2 tr. řádu v potřebné míře respektováno. Nad rámec této argumentace Vrchní soud v Praze poznamenává, že citovaným rozhodnutím Okresního soudu Praha-západ o ustanovení kolizního opatrovníka nebyl vázán, neboť posouzení, zda je zde dána kolize mezi zájmy dítěte a rodiči, z nichž jeden z nich vystupuje ve věci jako obžalovaný, druhý z nich účastníkem řízení není (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019 o zamítnutí odvolání Ivany S. (jedná se o pseudonym) - matky nezletilého jako podané osobou neoprávněnou), je plně v ingerenci trestního soudu. Důvodem je skutečnost, že se nejedná o právní otázku, při jejichž posuzování orgány činné v trestním řízení postupují podle § 9 tr. řádu a v určitých případech jsou vázány pravomocnými rozhodnutími soudu či jiného státního orgánu. Jak uvedl Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4272/2009: "Předběžnou (prejudiciální) otázkou je taková právní skutečnost (právo nebo právní poměr), jejíž existence nebo neexistence by měla vliv na rozhodnutí ve věci soudem projednávané a která sama může být předmětem řízení téhož nebo jiného soudu nebo jiného řízení; jde tedy o otázku, která se sice netýká předmětu řízení, avšak jejíž vyřešení za řízení je nezbytné pro rozhodnutí o předmětu řízení (o věci samé). Její řešení má ovšem platnost jen pro řízení, v níž ji bylo nutno k rozhodnutí věci řešit (k tomu srovnej např. rozhodnutí uveřejněné pod R 61/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem)." II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že vrchní soud nezohlednil jako přední hledisko nejlepší zájem nezletilého stěžovatele. Nejenže nezletilému sám neustanovil opatrovníka, ale odmítl připustit kolizního opatrovníka ustanoveného opatrovnickým soudem. Tohoto opatrovníka nepřípustně vykázal z jednací síně a na jeho písemná podání hleděl jako na neexistující. Vrchní soud tedy nejedná s žádnou osobou jako zástupcem nezletilého. Takový postup je dle stěžovatele v rozporu s ústavním pořádkem, judikaturou Ústavního soudu a Úmluvou o právech dítěte. Stěžovatel přitom nemá žádný procesní prostředek, jímž by mohl postup vrchního soudu napadnout. Zásah do stěžovatelových práv (svou povahou ryze procesních) byl dokonán odepřením možnosti jejich výkonu. 6. V doplnění ústavní stížn