IV.ÚS 2011/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2011/10 ze dne 28. 11. 2011 N 201/63 SbNU 339 K trestnému činu propagace neonacismu (extrémistického hnutí Národní odpor)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného - ze dne 28. listopadu 2011 sp. zn. IV. ÚS 2011/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. R. K., 2. T. P., 3. T. K., 4. J. T., 5. M. P. a 6. A. N. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2008 sp. zn. 3 T 179/2008, kterým byli všichni stěžovatelé shledáni vinnými ze spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 trestního zákona, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2009 sp. zn. 4 To 98/2009 zamítajícímu odvolání stěžovatelů a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010 sp. zn. 7 Tdo 1554/2009 odmítajícímu jejich dovolání, za účasti 1. Městského soudu v Brně, 2. Krajského soudu v Brně a 3. Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a 1. Městského státního zastupitelství v Brně a 2. Krajského státního zastupitelství v Brně jako vedlejších účastníků řízení. Výrok Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Část rekapitulační 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů s odvoláním na porušení svých ústavně zaručených práv. Konkrétně stěžovatelé namítali, že obecné soudy jejich případ projednaly v rozporu s ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé dále tvrdili, že bylo porušeno jejich právo na osobní svobodu zaručené ustanoveními čl. 8 odst. 2 Listiny a čl. 5 Úmluvy. I. A Průběh řízení před obecnými soudy 2. Jak Ústavní soud zjistil ze soudního spisu Městského soudu v Brně (dále též "městský soud") sp. zn. 3 T 179/2008, který si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal, byli všichni stěžovatelé shledáni vinnými ze spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění, (dále jen "trestní zákon"). Tohoto trestného činu se měli dopustit v průběhu shromáždění pravicově extremistické organizace Národního odporu v Brně dne 1. května 2007. 3. Stěžovatel T. P. byl uznán vinným tím, že se - stručně řečeno - podílel na přípravě a organizaci předmětného shromáždění, na němž bylo propagováno a oslavováno hnutí "Národní odpor". Ostatní stěžovatelé pak byli uznáni vinnými tím, že - opět stručně vyjádřeno - na samotném shromáždění především nesli v čele průvodu transparenty s hesly Národního odporu, případně s odkazy na internetové stránky tohoto hnutí. Tímto jednáním stěžovatelé spáchali dle obecných soudů trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 trestního zákona (poznámka pod čarou č. 1) a byli odsouzeni k trestům diversifikovaným podle hledisek uvedených v odůvodnění rozsudku. 4. T. P. byl za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s dozorem; T. K. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. J. T. byl odsouzen ke stejnému trestu, avšak pro výkon trestu byl zařazen do věznice s dozorem. R. K. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s dozorem. K témuž trestu odnětí svobody byl se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou odsouzen i A. N. M. P. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců; výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. 5. Proti tomuto rozsudku městského soudu podali stěžovatelé odvolání, jež Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 3. 2009 sp. zn. 4 To 98/2009 zamítl jako nedůvodné, neboť se ztotožnil se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, jež však Nejvyšší soud posoudil jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl. Vyjádřil přitom své přesvědčení, že skutková zjištění odpovídají výsledkům provedeného dokazování a jsou úplná a správná a rovněž právní kvalifikace jednání stěžovatelů je bezvadná. Zvláště se přitom zabýval námitkou stěžovatelů, podle níž nebylo dostatečně prokázáno, že podstatou jejich jednání byla podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Přitom uvedl, že termín "hnutí" nelze zaměňovat za "politické hnutí", tak jak jej používá zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. Jde naopak o hnutí v určité míře organizovaná a strukturovaná (byť nikoliv nutně formalizovaná), která mají alespoň zřetelné kontury, společné postoje a orientaci zaměřenou na dosažení některého cíle uvedeného v § 260 odst. 1 trestního zákona. Tyto znaky pak Národní odpor naplňuje. I. B Průběh řízení před Ústavním soudem 1. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadali ve stěžovaných rozhodnutích především výroky o vině, které označili za značně problematické a z pohledu obhajoby neudržitelné. Dle názoru stěžovatelů byla pochybná již sama formulace skutkové podstaty trestného činu "podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka" podle § 260 trestního zákona. Užitá formulace totiž dle stěžovatelů neodpovídala požadavku určitosti trestněprávní normy ve smyslu zásady nullum crimen sine lege. V této souvislosti stěžovatelé upozornili na obtížný výklad pojmů jako "podporuje", "propaguje", "hnutí" či "prokazatelně"; v tomto kontextu navíc poukazovali na to, že není bez dalšího možné Národní odpor považovat za "hnutí" ve smyslu citovaného ustanovení, či na problematičnost ztotožnění použití určité barevné symboliky s propagací neonacistického hnutí. 8. Stěžovatelé rovněž brojili proti jimi tvrzené nepředvídatelnosti trestního postihu. K veškerým činům, za něž byli stěžovatelé posléze odsouzeni, totiž došlo na řádně ohlášeném shromáždění, které nebylo (a ani nemohlo být) zakázáno. Zdůraznili přitom, že nebylo možné předvídat trestní postih pro politické názory nebo zastávanou ideologii. Takový postup by totiž byl zřetelně protizákonný a protiústavní. 9. Protiústavnost napadených rozhodnutí spatřovali stěžovatelé i ve skutečnosti, že věc nebyla projednána nezávislým a nestranným soudem. Celá řada formulací obsažená v napadeném rozsudku Městského soudu v Brně připomínala spíše úryvky z rozhodnutí soudu v totalitním státě, a tím naznačovala, že v rozhodování soudu hrály roli i politické úvahy a snaha o pronásledování osob s odlišnými politickými názory. 10. Za nepřípustnou a rozpornou s principem dělby moci považovali stěžovatelé i skutečnost, že výrok soudu vycházel z velké části ze zpráv o extremismu publikovaných Ministerstvem vnitra České republiky (prostřednictvím znaleckého posudku M. M.). Jedním ze základních principů výkonu soudní moci je přitom její nezávislost na činnosti moci výkonné. Podle stěžovatelů byl navíc v řízení zcela nedůvodně upřednostněn jeden znalecký posudek před posudkem jiným (pro stěžovatele příznivějším). 11. Stěžovatelé brojili i proti výrokům o trestech, neboť podle jejich názoru byly zcela nepřiměřeně vysoké a neodpovídaly společenské nebezpečnosti jejich činů. 12. Dále stěžovatelé poukázali na zásadní procesní pochybení obecných soudů. Dle stěžovatele T. P. obecné soudy naprosto opomněly, že v popisu skutku, který mu byl dáván za vinu, chybí uvedení subjektivní stránky trestného činu. Stejně jako u něho, tak i u ostatních stěžovatelů je pak stěžejní absence prokázání, že jim byl znám charakter hnutí, které propagovali. 13. Podle stěžovatelů nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že trestní stíhání nebylo proti nim řádně zahájeno, což nelze než považovat za neodstranitelnou vadu řízení. Obecné soudy se přitom touto námitkou absolutně nezabývaly. Dle stěžovatelů navíc v trestním řízení zcela selhaly kontrolní mechanismy; celé trestní stíhání bylo pojato jako apologetika důvodnosti jejich trestního stíhání a jakákoli fakta trestní stíhání zpochybňující byla bagatelizována nebo zesměšňována. 2. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků 14. K ústavní stížnosti se dne 6. srpna 2011 vyjádřil Městský soud v Brně, který setrval na právních názorech obsažených v odůvodnění napadeného rozsudku. Odkazy stěžovatelů na svobodu slova podle Městského soudu v Brně opomíjejí kontext shromáždění a průvodu (jejich načasování, vyznění apod.). K polemice stěžovatelů se závěry znaleckého posudku M. M. soud uvedl, že znalecké posudky nepovažoval za důkazy zásadní a výrazně potřebné, což uvedl i v odůvodnění svého rozhodnutí. Městský soud v Brně pak rozhodně odmítl, že by uložené tresty byly