IV.ÚS 2019/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2019/23 ze dne 14. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele: S. P., zastoupeného Mgr. Markem Sovičkou, advokátem se sídlem Paní Zdislavy 418/8, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 6. 2023, č. j. 55 To 200/2023-23, a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 5. 2023, č. j. 0 Nt 16012/2023-12, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v České Lípě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zaručená čl. 8 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že okresní soud v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že v souladu s § 72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád, dále "tr. řád") se stěžovatel jako obviněný ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu. Okresní soud konstatoval, že stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a pro přečin nedovoleného ozbrojování. Dne 23. 5. 2023 podala příslušná státní zástupkyně v souladu s § 72 odst. 1 a odst. 2 tr. řádu návrh na ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť u něho i nadále trvá důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu. Vazební zasedání proběhlo dne 26. 5. 2023 a stěžovatel se jej osobně účastnil. O konání vazebního zasedání byl vyrozuměn rovněž jeho obhájce, a to prostřednictvím datové zprávy v datové schránce, kterou si ale nevyzvedl, když na konání vazebního zasedání byl následně upozorněn i telefonicky. O konání vazebního zasedání byla vyrozuměna i státní zástupkyně, která se ho rovněž nezúčastnila, a proto bylo uskutečněno pouze za účasti stěžovatele, který se ale k věci odmítl vyjádřit. Dále okresní soud konstatoval, že v souladu s § 73 odst. 2 tr. řádu není účast státního zástupce ani obhájce při vazebním zasedání nutná. Podstatné je jejich vyrozumění o jeho konání, což bylo splněno. Stěžovatel jako obviněný byl zároveň s nepřítomností svého obhájce srozuměn a nijak se jeho přítomnosti nedomáhal. Okresní soud rovněž uvedl, že sám stěžovatel upřesnil, že se k věci nebude vyjadřovat, neboť všechno bylo již dříve sděleno. Proto okresní soud konstatoval, že neshledal změnu ve skutečnostech odůvodňujících původní rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu, stejně jako neshledal důvod pro změnu dřívějšího rozhodnutí, jímž byl stěžovatel ze stejného důvodu ve vazbě ponechán. Doposud zjištěné skutečnosti totiž nasvědčují tomu, že se skutky, pro které byl stěžovatel stíhán, staly, byly spáchány stěžovatelem a mají znaky trestných činů. Zároveň bylo zjištěno, že vyšetřování probíhá bez průtahů a v krátké době dojde k podání obžaloby k soudu. Ve věci stěžovatele existuje důvodné podezření, že i tentokrát by se stěžovatel jako po předchozím propuštění z trestu odnětí svobody vrátil k dřívějšímu způsobu života spojenému s pácháním trestné činnosti shodného charakteru, když právě tato ho ale již do výkonu trestu pětiletého trestu odnětí svobody přivedla. Okresní soud zdůraznil, že existuje podezření, že stěžovatel v trestné činnosti pokračoval i poté, co byl před aktuálním vzetím do vazby dne 25. 4. 2022 policejním orgánem v souvislosti s podezřením ze spáchané trestné činnosti zadržen a následně propuštěn. Ani tento úkon policejního orgánu tak podle okresního soudu nebyl pro stěžovatele dostatečným varováním a nezměnil jeho chování a způsob života. Proto okresní soud neshledal důvod pro nahrazení vazby některým z mírnějších opatření, když celková doba vazby u stěžovatele nepřesáhla maximální lhůty stanovené zákonem. 3. Následnou stížnost stěžovatele napadeným usnesením zamítl krajský soud. Krajský soud zejména odkázal na § 72 odst. 1 tr. řádu, podle něhož je třeba v přípravném řízení rozhodovat o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě nebo se z vazby propustí, a to nejpozději každé 3 měsíce od právní moci předchozího rozhodnutí o vzetí do vazby nebo od právní moci jiného rozhodnutí týkajícího se vazby. Tato lhůta byla podle krajského soudu dodržena (sám stěžovatel přitom v ústavní stížnosti uvedl, že v době konání vazebního zasedání, kterého se obhájce stěžovatele nemohl zúčastnit, zbývalo do konce tříměsíční lhůty ještě 12 dnů - pozn. Ústavní soud). Rovněž podle krajského soudu příslušná státní zástupkyně podala návrh na prodloužení trvání vazby v zákonné lhůtě. Dále krajský soud zdůraznil, že u řady rozhodnutí o vazbě je soud vázán krátkými, zákonem stanovenými, lhůtami, když taková situace se týká i rozhodování o dalším trvání vazby podle § 72 odst. 1 tr. řádu. Za takové situace ale nelze trvat na desetidenní lhůtě pro uložení zásilky na poště nebo v datové schránce. To je ostatně i v souladu s § 73e odst. 1 tr. řádu, který soudu stanoví povinnost k vazebnímu zasedání předvolat nebo nechat předvolat toliko obviněného a vyrozumět o vazebním zasedání státního zástupce a obhájce. Takovou povinnost přitom okresní soud zjevně splnil a také přesvědčivě vysvětlil, že u stěžovatele i nadále trvají důvody pro ponechání ve vazbě, když stěžovatel se k trestné činnosti vrátil velmi krátce po propuštění z předchozího výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obavy z toho, že by se stěžovatel k trestné činnosti opět vrátil, nejsou podle krajského soudu zmírněny ani podnikatelskou činností stěžovatele. Ostatně i takovou námitkou stěžovatele se obecné soudy v předchozích rozhodnutích týkajících vazby stěžovatele již zabývaly. Stejně tak se již zabývaly stěžovatelem tvrzenou ztrátou možných kontaktů na osoby, s nimiž měl dříve trestnou činnost páchat, a stěžovatelem tvrzenou námitkou o splnění podmínek zahlazení. Ani k takovému tvrzení však soudy nemohly přihlédnout, a to i s ohledem na četnost předchozích odsouzení stěžovatele za páchání trestné činnosti kvalifikované jako speciální recidiva, když všechny tyto okolnosti hovoří spíše o vyšší míře trestněprávní narušenosti stěžovatele, což závěr pro ponechání stěžovatele ve vazbě podle krajského soudu jen umocňuje. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje tvrzení, že do skončení lhůty, v níž bylo třeba rozhodnout o ponechání stěžovatele ve vazbě, zbývalo v den vazebního zasedání více než 12 dnů, a proto vazební zasedání mohlo být odročeno na jiný termín. Dále stěžovatel upozorňuje, že obecné soudy neměly důvod spěchat ani proto, neboť ani ostatní orgány činné v trestním řízení nepostupují v dané věci řádně, kontinuálně a s největším urychlením. Ke svému vlastnímu ponechání ve vazbě pak stěžovatel dodává, že měl-li se jemu za vinu kladené trestné činnosti dopouštět v rámci organizované skupiny, jiní členové takové skupiny zůstávají na svobodě; stěžovateli tedy není jasné, proč u nich obava z pokračování v trestné činnosti dána není a u stěžovatele přítomna je. Stěžovatel rovněž upozorňuje, že někteří členové údajné organizované skupiny jsou rovněž omezeni na svobodě a někteří již zemřeli, čili je pochybnost, zda by byl vůbec stěžovatel schopen se trestné činnosti jemu za vinu kladené dále dopouštět. Vazební zasedání by podle stěžovatele mělo být nařizováno s takovým časovým odstupem, aby obhájci bylo umožněno se jej zúčastnit, neboť jeho přítomnost při vazebním zasedání je důležitou složkou zásady kontradiktornosti řízení. Stěžovatel navíc upozorňuje, že jeho obhájce je advokátem z okresního města, který v době své dovolené nemá možnost zajistit chod své advokátní kanceláře jiným odborným aparátem nebo se obrátit v rámci substituce na jiné kolegy. Stěžovatel rovněž namítá, že soudy v jeho věci měly nejpozději do 7. 6. 2023 znovu rozhodovat o jeho ponechání ve vazbě, nicméně to neučinily a došlo tak údajně k uplynutí prekluzivní lhůty a stěžovatel musí být z vazby neprodleně propuštěn. 5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není so