IV.ÚS 2024/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2024/22 ze dne 15. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti M. Ch., t. č. Věznice Rapotice, Lesní Jakub 44, Náměšť nad Oslavou, zastoupeného JUDr. Terezou Chadimovou, advokátkou, sídlem Karlov 254, Velká Bíteš, proti nesouhlasnému stanovisku ředitele Vazební věznice a ÚpVZD Praha Pankrác ze dne 1. června 2022 č. j. VS-108397/ČJ-2022-800632-178, za účasti Vězeňské služby České republiky - Vazební věznice a ÚpVZD Praha Pankrác, sídlem Soudní 988/1, Praha 4 - Nusle, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), o němž byl uvědomen v záhlaví uvedeným přípisem, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o přemístění do jiné věznice. Má za to, že došlo k zásahu do soukromého a rodinného života zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a svobod). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplynulo, že stěžovatel vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Rapotice pro trestné činy dle § 211 odst. 1, 4; § 209 odst. 1, 2 a 3; § 211 odst. 1 trestního zákoníku v délce trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, vysoký stupeň zabezpečení (sp. zn. 4 T 95/2020). Konec výkonu trestu je stanoven na 20. 2. 2023. Stěžovatel má 17 záznamů v rejstříku trestů a ve výkonu trestu odnětí svobody je pošesté. Trest vykonává ve věznici Rapotice, v současné době jsou s ním vedena další dvě trestní řízení. Po dobu trvání výkonu trestu se stěžovatel dopustil zneužití omamných a psychotropních látek v roce 2014 ve Vazební věznici a ÚpVZD Praha Pankrác, dále proběhlo šetření ve věci pozitivního toxikologického nálezu v roce 2015 ve věznici Všehrdy, z bezpečnostních důvodů proběhlo jeho přemístění v roce 2020 z Věznice Vinařice do Věznice Příbram. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel konkrétně tvrdí, že nesouhlasným stanoviskem ředitele Vazební věznice a ÚpVZD Praha Pankrác došlo k porušení jeho práva na rodinný život a udržení sociálních vazeb s blízkými, dále § 19 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o výkonu trestu"), a že je z důvodu svého postavení diskriminován ve vztahu ke svému rodinnému životu a právům odsouzeného. Věznice v Rapoticích je ve značné vzdálenosti a špatné dopravní dostupnosti od místa pobytu blízkých osob, cca 200 km. Po celou dobu výkonu trestu v této věznici je stěžovatel jen v pravidelném telefonickém a písemném kontaktu s rodinnými příslušníky, osobní setkání by mělo pozitivní vliv především na jeho psychický stav. Časové omezení návštěv ve věznici a dopravní spojení nyní neumožňují blízkým osobám udržovat osobní kontakt se stěžovatelem. Stěžovatel proto požádal z těchto důvodů o přemístění do jiné věznice, která by byla blíže místu pobytu jeho blízkých osob. Poukazuje na to, že Vazební věznice a ÚpVZD Praha Pankrác zamítla jeho žádost o přemístění bez racionálního zdůvodnění, pouze s poukazem na jeho nevhodnost z důvodu pracovního zařazení, když tento argument je vnitřně rozporuplný, neboť je zřejmé, že stěžovateli nemůže být současné pracovní zařazení v kuchyni dáváno k tíži - je tak nutno považovat za nepřiměřený, zbytný a přímo zasahující počin a zkracující práva stěžovatele bez možnosti odůvodnění legitimním cílem. III. Vyjádření účastníka řízení 4. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi řízení. 5. Vězeňská služba České republiky ? Vazební věznice a ÚpVZD Praha Pankrác se vyjádřila k ústavní stížnosti stěžovatele tak, že stěžovatelova ústavní práva nebyla uvedeným nesouhlasným stanoviskem ředitele k jeho přemístění porušena. Dle jejího názoru má za to, že postupovala zcela v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "vyhláška č. 345/1999 Sb.") a ustanovením § 2 odst. 1 zákona o výkonu trestu, a navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl. 6. Soudce zpravodaj zaslal shora uvedené vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel prostřednictvím právního zástupce se vyjádřil tak, že dle jeho přesvědčení je napadené stanovisko rozporné s ústavním pořádkem a zdůraznil pozitivní vliv pracovního zařazení odsouzených pro naplňování účelu výkonu trestu. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo napadené stanovisko vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je po výzvě k odstranění vad z 28. 7. 2022 právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Omezením osobní svobody v důsledku uložení trestu odnětí svobody dochází k zásahu do vícera základních práv než jen do osobní svobody zaručené v čl. 8 Listiny. Obecně je třeba vyjít z toho, že omezení osobní svobody v souladu s ústavním pořádkem (čl. 8 odst. 2, 5 a 6 Listiny) dodává ústavněprávní opodstatněnost omezení jiných základních práv a svobod natolik, nakolik je v důsledku omezení osobní svobody nelze vykonávat či uplatňovat. To platí i pro stěžovatelem uplatněné právo na ochranu soukromého a rodinného života, které má nepochybně zcela jiný rozsah u osoby na své svobodě neomezené než u osoby, která byla na osobní svobodě omezena. V případě uložení trestu odnětí svobody tak půjde zejména o dočasné omezení rozsahu a možností vedení soukromého a rodinného života - tj. např. možnosti rozhodovat o vlastních aktivitách zásadně sám, resp. žít se svojí rodinou a bezprostředně s ní rozvíjet citové vazby. Jak však bylo shora uvedeno, toto omezení má své ústavněprávní opodstatnění v omezení osobní svobody. Ve vztahu ke stěžovatelem nadnesenému problému je proto z ústavněprávního pohledu zásadní to, že opatření související s provozem věznic vždy podstatně omezují soukromý a rodinný život odsouzeného, ať už se konkrétní věznice nachází jakkoli daleko od místa původního bydliště odsouzeného a jeho rodiny. Za podmínky souladnosti uloženého trestu odnětí svobody s ústavním pořádkem však v důsledku toho vzniklé omezení soukromého a rodinného života z povahy věci zásadně nepředstavuje porušení ústavního pořádku. 9. Předmětem ústavní stížnosti stěžovatele není rozhodnutí o jeho umístění po přeřazení do jiné věznice z bezpečnostních důvodů pro porušení stanovených pravidel, nýbrž nevyhovění jeho žádosti o přemístění co nejblíže místu pobytu blízkých osob. Nevyhověním jeho žádosti o přemístění však nedošlo ke zhoršení jeho postavení, ani nedošlo k zásahu do jeho legitimního očekávání rozhodnutím orgánů Vězeňské služby. Pro přemístění odsouzeného na dobu nikoli přechodnou rozhoduje buďto Generální ředitelství Vězeňské služby z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu nebo zabezpečení plnění úkolů Vězeňské služby, nebo se na něm dohodnou ředitelé stejného základního typu uplatňujících obdobné programy zacházení s odsouzenými za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu nebo na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jemu blízkých osob (§ 10 odst. 1 vyhlášky č. 345/1999 Sb.). Stručně řečeno, pokud jsou dána pro umístění odsouzeného základní kritéria, musí být pro jeho přemístění dána kritéria zvláštní. Orgány vězeňské služby při znalosti argumentace obsažené v ústavní stížnosti neshledaly (zvláštní) podmínky pro přemístění a sdělily proč, pouhý nesouhlas stěžovatele nemůže zakládat důvod k ústavní stížnosti [srov. sp. zn. II. ÚS 294/95 (N 63/5 SbNU 481); rozhodnutí Ústavního soudu veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Nic na tom nemění, že přitom orgány Vězeňské služby braly také v potaz, že se stěžovatelem jsou v současnosti vedena další dvě trestní řízení. 10. Současný stav práv stěžovatele, jejichž porušení tvrdí, byl navozen nesouhlasným stanoviskem ředitele Vazební věznice a ÚpVZD Praha Pankrác, který rozhodl po předchozím stanovisku poradní komise k žádosti stěžovatele, které je koncipováno vždy v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu v souvislosti s m