IV.ÚS 2024/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2024/23 ze dne 26. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní společnosti ŽLAB s. r. o., sídlem Ostrožská Lhota 413, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, sídlem Vídeňská 188/119d, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2023 č. j. 26 Cdo 310/2023-442, rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 1. září 2022 č. j. 58 Co 150/2021-412 a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. dubna 2021 č. j. 9 C 246/2018-380, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a Honebního společenstva Ostrožská Lhota, sídlem Ostrožská Lhota 162, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník uzavřel dne 13. 3. 2013 se stěžovatelkou smlouvu o nájmu honitby. Po valné hromadě vedlejšího účastníka konané dne 8. 2. 2015, na níž byli zvoleni nový honební starosta, honební místostarosta a výbor, uzavřel vedlejší účastník dne 8. 3. 2015 smlouvu o nájmu stejné honitby s Mysliveckým sdružením Ostrožská Lhota (dále jen "druhý nájemce"). Dne 30. 7. 2018 vypověděl nájem honitby ze dne 13. 3. 2013 z důvodu porušení povinností nájemce jako uživatele honitby podle § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění účinném do 27. 11. 2021. V příslušné listině dále uvedl, že považuje tuto smlouvu za absolutně neplatný právní úkon pro rozpor s § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Stěžovatelka tuto výpověď neuznala a trvala na tom, že jí nadále svědčí právo založené smlouvou o nájmu honitby. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") ze dne 22. 11. 2019 č. j. 9 C 246/2018-229 byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala proti vedlejšímu účastníkovi určení neplatnosti výpovědi ze dne 30. 7. 2018 ze smlouvy o nájmu honitby ze dne 13. 3. 2013 (výrok I.) a určení trvání nájemního vztahu mezi ní a vedlejším účastníkem z titulu uvedené smlouvy (výrok II.), a bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 24 798 Kč (výrok III.). Žalobu o určení trvání nájemního vztahu okresní soud zamítl z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy pro rozpor s § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Stěžovatelka totiž nesplňovala podmínku, podle níž měla mít v době uzavření smlouvy v předmětu své činnosti uvedenu myslivost, ani alternativní podmínku spočívající v tom, že by již na pozemcích v honitbě zemědělsky nebo lesnicky hospodařila. 4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") rozhodl rozsudkem ze dne 22. 10. 2020 č. j. 58 Co 69/2020-293 tak, že rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a ve výrocích II. a III. zrušil (výrok II.). Důvodem částečného zrušení rozsudku krajského soudu byla skutečnost, že okresní soud se nijak nezabýval otázkou, zda je na požadované určovací žalobě týkající se určení trvání nájemního vztahu naléhavý právní zájem podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Závěr okresního soudu o naléhavém právním zájmu lze vyvodit pouze z toho, že věc meritorně posoudil. Dále krajský soud uvedl, že sankcí za porušení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti není absolutní neplatnost smlouvy, nýbrž pokuta podle § 64 odst. 1 téhož zákona. 5. Ve věci určení trvání nájemního vztahu znovu rozhodoval okresní soud, který napadeným rozsudkem žalobu v příslušné části zamítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladu řízení ve výši 52 001,57 Kč (výrok II.). Důvodem zamítnutí bylo zjištění o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení podle § 80 občanského soudního řádu. Podle okresního soudu, i kdyby bylo žalobě vyhověno, takovéto určení by žádným způsobem nemohlo působit vůči třetím subjektům, včetně druhého nájemce, současného uživatele honitby. Platnost smlouvy o nájmu honitby ze dne 8. 3. 2015 by tímto určením nebyla nijak zpochybněna. Požadované určení by nepřispělo k eliminaci dalších případných sporů mezi účastníky, ani by nebylo způsobilé zlepšit postavení stěžovatelky nebo odvrátit jí tvrzenou právní nejistotu. Nadále by zde panoval spor o to, kdo je oprávněným nájemcem předmětné honitby. 6. Vyhověním žalobě by se podle okresního soudu nezlepšilo ani postavení stěžovatelky z hlediska faktického výkonu nájmu honitby. Lze si jen těžko představit, jakým způsobem by takový výkon jí tvrzeného práva probíhal za situace, kdy je předmětná honitba užívána jiným subjektem. Okresní soud si byl vědom závěrů z provedeného dokazování, které předcházelo rozsudku krajského soudu, že stěžovatelka celou dobu hradila řádně sjednaný nájem za honitbu, aniž by na ní řádně hospodařila. Nic to však nemění na závěrech okresního soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení trvání nájemního vztahu. Bylo věcí stěžovatelky, že hradila nájem za něco, co v podstatě ani řádně neužívala. Ostatně nic jí nebránilo, aby požadovala vrácení takto uhrazovaných částek po vedlejším účastníkovi z titulu bezdůvodného obohacení. 7. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl potvrzen rozsudek okresního soudu, a to v (upřesněném) správném znění (výrok I.), a stěžovatelce byla uložena povinnost uhradit částku 8 894 Kč (výrok II.). Krajský soud zdůraznil, že určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno. Jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. V posuzované věci bylo rozhodné, že stěžovatelka předmětnou honitbu fakticky neužívá. Tvrzené právo stěžovatelky užívat předmětnou honitbu na základě nájemní smlouvy již bylo porušeno, což je samo o sobě důvodem, pro který není splněna preventivní podmínka určovací žaloby. 8. Tvrdí-li stěžovatelka, že druhý nájemce předmětnou honitbu užívá na základě neplatné nájemní smlouvy, podle krajského soudu tento názor není v souladu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 4235/18 (N 159/96 SbNU 56) dovodil, že je-li uzavřeno více nájemních smluv k téže věci (tzv. dvojí nájem), pak není ústavně konformním výkladem, že druhá ze smluv je absolutně neplatná z důvodu počáteční právní nemožnosti plnění. Samotná existence nájemní smlouvy nebrání tomu, aby vlastník uzavřel další nájemní smlouvu k věci, kterou pronajímá. Nebude-li kvůli prvnímu nájmu schopen plnit své povinnosti podle druhé nájemní smlouvy, je na něm, aby první nájem buď řádně ukončil, nebo nesl právní důsledky spojené s porušením druhé nájemní smlouvy (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021 sp. zn. 31 Cdo 3679/2020). Při zohlednění výše uvedené judikatury by vyhovění požadovanému určení v konečném důsledku nevedlo k preventivnímu řešení dalších sporů. Jeho výsledkem by mohlo být pouze nastolení stavu, kdy by vedle sebe existovaly dva nájmy téhož předmětu (byla-li by žaloba shledána důvodnou). Do budoucna by věc nebyla vyřešena s konečnou platností, neboť jiná osoba užívá stejný předmět nájmu na základě jiné platné nájemní smlouvy, aniž by byla účastníkem tohoto řízení. Stěžovatelkou uvedené okolnosti proto ani podle krajského soudu neopodstatňují naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle § 80 občanského soudního řádu. 9. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky pro nepřípustnost (výrok I.) a rozhodl o její povinnosti nahradit vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč (výrok II.). Důvod odmítnutí spočíval v tom, že nebyl dán žádný z předpokladů jeho přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu. Vzhledem ke skutkovému zjištění, že na základě nájemní smlouvy uzavřené s vedlejší účastnicí dne 8. 3. 2015 honitbu v současné době užívá druhý nájemce, není v poměrech souzené věci pochyb o tom, že právní postavení stěžovatelky jako tvrzené nájemkyně honitby již bylo porušeno a určovací žaloba nemůže naplnit svou preventiv