IV.ÚS 2025/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2025/23 ze dne 24. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje), a soudců Josefa Baxy a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Aktiv Communication, s. r. o., sídlem Holečkova 789/49, Praha 5 - Smíchov, zastoupené Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, sídlem Bohumínská 788/61, Ostrava, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 26. května 2023 č. j. 2 KZN 1036/2023-12, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 2. března 2023 č. j. ZN 1095/2022-39 a jinému zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, v trestním řízení vedeném pod sp. zn. KRPB-15505/TČ-2022-060612, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, Okresního státního zastupitelství v Hodoníně a Policie České republiky, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a vymezení napadených rozhodnutí a zásahu 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a čl. 1 Protokolu č. 1 (správně má být "čl. 1 Dodatkového protokolu") k Úmluvě. Dále stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že postup orgánů činných v trestním řízení představuje tzv. jiný zásah do základních práv, a těmto orgánům zakázal pokračovat v jejich porušování. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v předmětné věci vedla Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, Územní odbor Hodonín, Oddělení hospodářské kriminality, Služba kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán"), prověřování pro podezření ze spáchání zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku. Skutky, kterými měly být tyto trestné činy spáchány, spočívají podle policejního orgánu v tom, že peněžní prostředky, které měly být zaslány na účet obchodní společnosti GOPAY, s. r. o. (dále jen "GOPAY"), byly z účtu poškozeného neznámým pachatelem odeslány neoprávněně, tedy bez jeho vědomí, když tento pachatel v danou dobu jeho bankovní účet ovládal a peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč mu z něj v podstatě odcizil a užil k platbě na účet GOPAY, ačkoliv si poškozený žádné zboží neobjednal, a neměl proto povinnost nic hradit. Tyto peněžní prostředky byly v důsledku okamžitého jednání poškozeného zajištěny na účtu GOPAY a po provedeném šetření poškozenému vráceny, neboť bylo nepochybné, že šlo právě o jeho peněžní prostředky. Následně bylo ve věci rozhodnuto o jejím odložení podle § 159a odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, jelikož se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. 3. Stěžovatelka činila úkony, jimiž se domáhala přiznání postavení poškozené v daném trestním řízení s tvrzením, že zajištěné peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč jsou částka, kterou kupující zaplatil za zboží jí dodané, tedy jde o kupní cenu. Z tohoto důvodu stěžovatelka přihlásila nárok na náhradu škody a žádala doručení příslušných rozhodnutí policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků. 4. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně napadeným vyrozuměním na základě podání stěžovatelky podle § 157a odst. 1 trestního řádu spojeného s podnětem k přezkoumání nečinnosti policejního orgánu (který na jemu adresovaná podání stěžovatelky nereagoval) dospěl k závěru, že neměla mít v daném řízení postavení poškozeného, proto jí nepřísluší domáhat se přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a trestního řádu a není opodstatněné jí sdělovat jakékoli bližší informace z uvedené trestní věci. 5. Následně státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně na základě stěžovatelčina podnětu k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, napadeným vyrozuměním konstatovala, že předmětem prověřování v dané věci bylo jednání neznámého pachatele spočívající v neoprávněném zásahu do bankovního účtu poškozeného a též neoprávněné zásahy do jeho facebookových a e-mailových účtů, ale i dalších fyzických osob, které činil neznámý pachatel. Podle tohoto vyrozumění je zřejmé, že nešlo o jednání, které by mělo přímý vztah ke stěžovatelce, a proto jí postavení poškozeného podle § 43 a násl. trestního řádu v dané věci není možno přiznat. S ohledem na uvedená zjištění jí nenáleží práva předpokládaná těmito ustanoveními, a není proto namístě jí zasílat jakákoli rozhodnutí ani jí sdělovat bližší a konkrétní skutečnosti z této trestní věci. Mělo-li dojít k jednání mezi stěžovatelkou a GOPAY, resp. vzniku pohledávky mezi nimi, je třeba, aby toto řešily obchodní společnosti samostatně v jiném řízení, neboť jde o odlišné jednání, než které policejní orgán šetřil v předmětné trestní věci. Navíc primárně by tyto právní vztahy měly být řešeny jinými prostředky než trestněprávními, zejména cestou občanského práva, neboť mezi uvedenými obchodními společnostmi existují obchodní vztahy. V této souvislosti vyrozumění odkazuje na § 12 odst. 2 trestního zákoníku a v něm obsaženou zásadu subsidiarity trestní represe. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že provozuje e-shop key4you.cz, prostřednictvím kterého prodává zboží s digitálním obsahem (zejména počítačové hry), a s GOPAY sjednala smlouvu, na základě které mohou být na zmíněném e-shopu prováděny platby prostřednictvím platební brány, kterou GOPAY provozuje. GOPAY stěžovatelce oznámila, že peněžní prostředky, které jí měla uhradit, byly zajištěny policejními orgány v pěti trestních řízeních. Stěžovatelka zdůrazňuje, že na základě řádně uzavřené kupní smlouvy odeslala kupujícímu (ve skutečnosti neznámému pachateli) zaplacené zboží (poskytla aktivační klíč), avšak částku odpovídající kupní ceně neobdržela, přičemž vytýká nesprávný postup GOPAY v souvislosti s platbami neznámého pachatele z účtů třetích osob prostřednictvím její stejnojmenné platební brány. Dodržovala-li by GOPAY své vlastní bezpečnostní limity, dovozuje dále stěžovatelka, nemohlo by v některých případech dojít k těmto platbám a nevznikla by tak vysoká škoda třetí osobě ani jí samotné, jelikož neznámému pachateli odeslala zboží v této hodnotě. 7. Podle stěžovatelky postupovaly policejní orgány v pěti trestních řízeních vycházejících z obdobného skutkového stavu rozdílně, kdy v některých řízeních bylo uznáno její postavení coby poškozené či došlo k uložení peněžních prostředků do soudní úschovy. V trestní věci, ze které vychází ústavní stížnost, však orgány činné v trestním řízení dovodily, že jí procesní postavení poškozené nenáleží. 8. Stěžovatelka polemizuje se závěry orgánů činných v trestním řízení, podle kterých se prověřované trestné činy nezakládaly na jednání s přímým vztahem k ní, proto není možné přiznat jí postavení poškozené podle § 43 trestního řádu. Napadená rozhodnutí vychází z předpokladu, že peněžní prostředky na účtu GOPAY této obchodní společnosti skutečně patří. Popsaný náhled stěžovatelka označuje za značně povrchní a poukazuje, že bez dalšího nelze dovodit, že peněžní prostředky na účtu ve skutečnosti náleží osobě, která má jeho vedení sjednané. Připomíná, že ani neobdržela usnesení policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků podle § 79a trestního řádu, proto nemohla podat proti němu stížnost. 9. Dále stěžovatelka tvrdí, že orgánům činným v trestním řízení prokázala své vlastnické právo k zajištěným peněžním prostředkům a podrobně popsala obchodní vztahy s GOPAY. Peněžní prostředky představují kupní cenu za zboží, které "koupil" neznámý pachatel na e-shopu key4you.cz a stěžovatelka mu ho řádně dodala, přičemž v rozhodné době nemohla vědět, že jde o trestný čin a "kupující" (pachatel) neplatí svými penězi, ale penězi třetí osoby, která mu k tomu nedala souhlas. Stěžovatelka postupovala v souladu s obchodními podmínkami e-shopu a zaplacené zboží dodala, a proto má za to, že zajištěné peněž