IV.ÚS 2028/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2028/23 ze dne 26. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní společnosti PRO-KATEX a. s., sídlem Vinohradská 2279/164, Praha 3 - Vinohrady, zastoupené JUDr. Ivo Beránkem, advokátem, sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2023 č. j. 4 As 200/2022-42 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. června 2022 č. j. 15 A 162/2019-80, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Českého báňského úřadu, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí správních soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní báňský úřad pro území kraje Ústeckého (dále jen "obvodní báňský úřad") rozhodnutím ze dne 13. 6. 2019 č. j. SBS/19845/2018/OBÚ-04/8 podle § 51 odst. 3 ve spojení s § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítl návrh stěžovatelky na určení právního vztahu ze dne 25. 6. 2018, že je oprávněna k dobývání výhradního ložiska v dobývacích prostorech Dobkovičky, evidenční číslo 7/0336 a Litochovice, evidenční číslo 7/0957 (dále jen "dobývací prostory"). Důvodem k zamítnutí návrhu byla především skutečnost, že k převedení dobývacích prostorů nebyl udělen souhlas obvodního báňského úřadu podle § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vedlejší účastník posléze odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí obvodního bánského úřadu rozhodnutím ze dne 4. 11. 2019 č. j. SBS 31392/2019/ČBÚ-21/2 zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podala stěžovatelka správní žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud zdůraznil, že obvodní báňský úřad neudělil souhlas s převodem dotčených dobývacích prostor ke smlouvě ze dne 29. 5. 1997 uzavřené mezi stěžovatelkou jako nabyvatelkou a obchodní společností ČEDIČ Dobkovičky, a. s. jako převádějící osobou. Nepřisvědčil argumentaci stěžovatelky, že "souhlas podle § 27 odst. 7 horního zákona má toliko deklaratorní povahu a slouží pouze k zaevidování převodu dobývacích prostor, aniž by byl podmínkou samotného převodu". Takové pojetí souhlasu by podle krajského soudu "podstatu pojmu souhlas naprosto vyprázdnilo a zároveň je v přímém rozporu se zněním § 27 odst. 7 horního zákona... Soud považuje znění první věty části před středníkem § 27 odst. 7 horního zákona za jasné, srozumitelné a bezrozporné. Uvedené ustanovení vyžaduje mimo jiné pro náležité převedení dobývacích prostor z převádějící organizace na nabývající organizaci souhlas obvodního báňského úřadu. Pokud nebyl požadovaný souhlas... s převodem dotčených dobývacích prostor udělen, k převodu nedošlo. Udělení souhlasu není pouhou formalitou, nýbrž pojistným mechanismem, kterým obvodní báňský úřad stanovuje podmínky převodu, např. povinnost k vytváření finančních rezerv k sanaci a rekultivaci pozemků dotčených těžbou ... a k vypořádání důlních škod" (body 25 a 26 odůvodnění). 4. Následně se krajský soud zabýval žalobní námitkou k povaze smlouvy o převodu dobývacích prostor, neboť stěžovatelka namítala její veřejnoprávní povahu. Krajský soud k tomu uvedl, že "převažující praxe správních soudů dovodila soukromoprávní povahu smlouvy o převodu dobývacích prostor s výraznými veřejnoprávními prvky", přičemž odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (body 31 až 34 odůvodnění). Předmětem posouzení byla dále právní otázka, zda při privatizaci majetku státního podniku Kamenolom Dobkovičky od Fondu národního majetku České republiky do vlastnictví obchodní společnosti A. G. Service, s. r. o., a obchodní společnosti Ing. Libor Veselý - Stavební firma Veselý, s. r. o., byla součástí privatizovaného majetku i dobývací práva k dotčeným dobývacím prostorům podle § 15a zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv k převodu nebyl udělen souhlas příslušným báňským úřadem. Dospěl k závěru, že "do rozsahu podnikání podle § 15a odst. 1 privatizačního zákona náležela i dobývací práva k dotčeným dobývacím prostorům podle horního zákona, neboť jejich dispozice podstatným způsobem předurčovala hospodářské fungování a provoz privatizovaného státního podniku Kamenolom Dobkovičky. V posuzované věci byl tedy § 15a odst. 1 privatizačního zákona ve vztahu speciality k § 27 odst. 7 horního zákona a souhlas příslušného báňského úřadu tak nebyl v onom privatizačním převodu oprávnění k dotčeným dobývacím prostorům vyžadován... Soud tedy nepřisvědčil ani žalobní námitce, že dotčené dobývací prostory nikdy nebyly náležitě privatizovány a doposud náleží České republice" (bod 41 odůvodnění). 5. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu jako nedůvodnou. Zdůraznil, že "právní norma obsažená v § 27 odst. 7 horního zákona je formulována naprosto jasně, srozumitelně a nevyvolává žádné pochybnosti o vůli zákonodárce stanovit jako nezbytnou podmínku pro platný převod dobývacího prostoru předchozí souhlas obvodního báňského úřadu. Zvláštní senát usnesením ze dne 14. 12. 2017 sp. zn. Konf 18/2016 dospěl toliko k závěru, podle něhož domáhá-li se někdo určení práv k dobývacím prostorům, přísluší o tomto návrhu rozhodnout obvodním báňským úřadům postupem podle § 142 správního řádu. V tomto judikátu však zvláštní senát nevyslovil, že by smlouva o převodu dobývacího prostoru byla veřejnoprávní smlouvou ve smyslu § 162 správního řádu, k jejímuž uzavření by bylo třeba souhlasu orgánu báňské správy, jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2015 sp. zn. 22 Cdo 81/2015. Takový závěr by ostatně odporoval znění § 27 odst. 7 horního zákona, podle něhož obvodní báňský úřad uděluje souhlas se samotným převodem dobývacího prostoru, a nikoliv s uzavřením smlouvy mezi převádějící a nabývající organizací, jimiž jsou osoby soukromého práva ... Navíc v posuzované věci je zřejmé, že stěžovatelka neobdržela od obvodního báňského úřadu souhlas k převodu dotyčných dobývacích prostorů na základě smlouvy ze dne 29. 5. 1997, a to ani za použití § 162 správního řádu, takže při jakémkoliv posouzení její povahy se nemohla stát nabyvatelkou těchto prostor" (bod 34 odůvodnění). Rovněž ostatní námitky stěžovatelky byly podle Nejvyššího správního soudu krajským soudem řádně vypořádány. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka rekapituluje průběh řízení před správními orgány a správními soudy a namítá porušení svých shora uvedených základních práv (viz bod 1). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poukazuje na to, že smlouva o převodu dobývacích prostor podle § 27 odst. 7 je veřejnoprávní smlouvou, na kterou dopadá rovněž správní řád. Podotýká, že "smlouva o převodu dobývacích prostorů nemá žádnou jinou náležitost nebo účel než převod dobývacích prostorů jako veřejnoprávních oprávnění, je tudíž nesmyslné dovozovat její soukromoprávní nebo smíšený charakter". 7. Zásadní v dané věci je, že veřejnoprávní smlouva o převodu dobývacích prostorů ze dne 29. 5. 1997 byla "nepochybně uzavřena v den jejího podpisu, tedy 29. 5. 1997, přičemž okamžik uzavření (vznik) smlouvy je nutné vzhledem k době jejího uzavření posuzovat přiměřeně podle § 44 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy účinném znění, což vyplývá z druhé věty § 182 odst. 2 správního řádu, který stanoví, že vznik veřejnoprávních smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti správního řádu se posuzují podle dosavadních právních předpisů". U veřejnoprávních smluv však podle § 170 správního řádu nelze "uvažovat o jejich platnosti, či neplatnosti, neboť ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti právních jednání se výslovně nepoužijí. Předchozí souhlas ve smyslu § 27 odst. 7 horního zákona tak není podmínkou platnosti smlouvy o převodu dobývacích prostorů, resp. samotného převodu dobývacích prostorů". Žádný právní předpis podle stěžovatelky nestanovuje, že "předchozí souhlas je podmínkou uzavření a účinnosti veřejnoprávní smlouvy o převodu dobývacích prostorů nebo účinnosti samotného převodu dobývacích prostorů, tudíž v případě