IV.ÚS 204/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 204/23 ze dne 14. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem, sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. listopadu 2022 č. j. 18 Co 24/2022-319, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a R. H. a nezletilého J. J. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že porušuje jeho základní právo na rodinný život, na péči o děti a na spravedlivý proces zaručené v čl. 3 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a dále právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zaručené v čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně stěžovatel požádal o projednání věci mimo pořadí z důvodu naléhavosti. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 849/22 se podává, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih (dále jen "okresní soud") ze dne 26. 2. 2013 č. j. 3 Nc 106/2013-42 byla schválena dohoda rodičů [tj. stěžovatele a vedlejší účastnice (dále jen "matka") nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý")], na základě které byl nezletilý svěřen do výchovy a výživy matky a stěžovatel se zavázal přispívat na jeho výživu částkou 4 000 Kč měsíčně. Stěžovatel podal dne 9. 4. 2021 okresnímu soudu návrh na svěření nezletilého do jeho péče, návrh na určení jeho konkrétního školského zařízení a návrh na vydání předběžného opatření, jímž by byl nezletilý do nabytí právní moci rozsudku ve věci samé svěřen do střídavé péče rodičů po týdnech a matce by byly uloženy povinnosti zdržet se změny bydliště nezletilého a změny jeho školy. Okresní soud i Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") opakovaně rozhodovaly o návrzích stěžovatele a matky na vydání různých předběžných opatření. Z hlediska posouzení ústavní stížnosti je relevantní, že okresní soud usnesením ze dne 27. 12. 2021 č. j. 3 P 93/2013-238, 3 P a Nc 404/2021, na základě návrhu matky nařídil předběžné opatření, kterým za stěžovatele udělil souhlas k tomu, aby matka podala žádost za nezletilého k přijetí dítěte k základnímu vzdělávání na Základní školu X (I. výrok), a rozhodl o změně dřívějších usnesení (II. výrok). Podle okresního soudu návrh matky vycházel z přání nezletilého bydlet u ní a navštěvovat uvedenou základní školu, protože by nemusel každý den velmi brzy vstávat, a nedocházelo by k tomu, že často přichází do školy pozdě, nebo ho tam nemá kdo odvézt. 3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel dne 10. 1. 2022 odvolání, v němž namítal, že návrh matky na nařízení předběžného opatření měl být odmítnut z důvodu nesložení jistoty, a že usnesení je nepřezkoumatelné. Dále vytkl okresnímu soudu nesprávné posouzení, které je založeno na neprokázaných tvrzeních matky. Matka ani opatrovník podle jeho názoru neřešili vhodnost přestupu ze základní škody, zvláště v průběhu školního roku, s ohledem na rozdílnost učebních plánů, rozvrhů, učebnic i aktuálně probíraného učiva. Krajský soud usnesením ze dne 20. 1. 2022 č. j. 18 Co 24/2022-262 usnesení okresního soudu potvrdil. 4. Usnesení krajského soudu i jemu předcházející usnesení okresního soudu napadl stěžovatel ústavní stížností, kterou Ústavní soud shledal částečně důvodnou, a proto nálezem ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. IV. ÚS 849/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) zrušil usnesení krajského soudu, které pro nepřezkoumatelnost zasáhlo do základního práva stěžovatele na soudní ochranu, přičemž toto pochybení nelze dodatečně napravit ani prostřednictvím vyjádření, a ve zbývající části ji odmítl. 5. Poté krajský soud napadeným usnesením opětovně potvrdil usnesení okresního soudu, neboť neshledal stěžovatelovo odvolání důvodným. V "novém" usnesení nejprve opravil chybu v označení odvolatele (srov. body 4. obou usnesení), konstatoval dopady zrušujícího nálezu a poté doplnil body 8. až 10. V nich, kromě jiného, připomenul, že stále probíhá řízení o svěření nezletilého do péče stěžovatele a určení školského zařízení, a že soudní rozhodnutí o udělení souhlasu k tomu, aby matka podala přihlášku za nezletilého k přijetí na Základní školu X, není pravomocné, přesto nezletilý tuto školu navštěvuje, a nezletilý při pohovoru s opatrovníkem uvedl, že si přeje v této škole zůstat. S vědomím, že pro předběžné opatření je rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení (vydání) usnesení, na dokreslení situace doplnil některé zjištěné skutečnosti. Také zdůraznil, že nezletilý již před vydáním předchozího usnesení opakovaně deklaroval, že si přeje bydlet u matky a chodit do školy a na kroužky v P., přičemž ze znaleckého posudku vyplývá jeho schopnost změnit školní prostředí, a že opatrovník se přikláněl k tomu, aby přání nezletilého bylo vyhověno. II. Argumentace stěžovatele 6. Podle stěžovatele se krajský soud opětovně dostatečně nevypořádal s jeho hmotněprávní argumentací v odvolání proti usnesení okresního soudu, pouze posoudil aktuální stav [což je v rozporu s § 75c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")] a bez ohledu na skutečnost, že nepřezkoumatelnost byla důvodem zásahu Ústavního soudu, se jeho odvolací argumentací opět nezabýval. Krajský soud postupoval v rozporu s uvedeným ustanovením občanského soudního řádu, protože posuzoval věc k okamžiku vydání jeho rozhodnutí, a nikoliv v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále stěžovatel zopakoval dvě námitky, které uplatnil již v předchozí ústavní stížnosti, tj. že okresní soud rozhodl v rozporu s důkazy obsaženými ve spise, aniž by se s těmito rozpory vypořádal, a že nařídil předběžné opatření, aniž byla osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů, bez toho, aby došlo k jakékoliv změně oproti dvěma předchozím rozhodnutím zamítajícím totožný návrh matky. 7. Předchozí ústavní stížnost stěžovatel doplnil argumentací o rozporu napadeného usnesení s § 75c odst. 4 o. s. ř., rozvedl námitky o nepřezkoumatelnosti usnesení okresního soudu, s tím, že krajský soud se jeho argumenty vůbec nezabýval (stejně jako absencí odkazu na příslušná ustanovení procesního předpisu a absencí rozhodnutí o ustanovení opatrovníka nezletilému v řízení o předběžném opatření). Nově stěžovatel tvrdí porušení jeho práva na rovné postavení před soudem, protože soudy nerespektovaly povahu předběžného opatření, jako výjimečného procesního institutu. 8. Žádost o projednání věci mimo pořadí z důvodu naléhavosti stěžovatel odůvodnil poukazem na skutečnost, že předmětem této ústavní stížnosti je usnesení krajského soudu "v otázce předběžného opatření", tedy o způsobu zatímní úpravy poměrů, která byla nastavena bez provedení řádného dokazování, avšak může zásadně ovlivnit další řízení (např. ovlivnění názoru nezletilého) a tím zásadně zhoršit procesní postavení stěžovatele. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení úst