IV.ÚS 2048/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2048/13 ze dne 26. 8. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Renaty Vaškové, zastoupené JUDr. Danuší Jurkovou, advokátkou se sídlem Valašské Meziříčí, Ulička 852,MAPA proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2013 č. j. 8 Afs 66/2012-29 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2012 č. j. 31 Af 61/2012-132, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Včas podanou, jakož i po doplnění jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i tohoto rozsudku. Stěžovatelka tvrdí, že uvedenými rozhodnutími soudů ve správním soudnictví došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít, když se krajský soud neřídil závazným právním názorem, vysloveným v předchozím zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu. Ústavní stížnost předmětně souvisí s další věcí, projednávanou Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 2033/13. Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud konstatuje, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. K tomu v posuzovaném případě nedošlo. Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud v dřívějším zrušovacím rozsudku ve věci uložil Krajskému soudu v Brně řádně zhodnotit další podklady, obsažené v daňovém spise. Současně pro účely dalšího řízení vyslovil, že "pokud veškeré stavební úpravy byly prováděny v rámci jedné stavební akce ..., směřující ke změně technických parametrů a způsobu využití předmětné nemovitosti, není nutné zkoumat charakter každé dílčí jednotlivé úpravy, tj. zda některá dílčí stavební činnost mohla být opravou." Krajský soud se v dalším řízení pokyny Nejvyššího správního soudu řídil, když provedl obšírné hodnocení podkladů a tyto následně zhodnotil v souladu s pokyny Nejvyššího správního soudu. To ostatně následně potvrdil i Nejvyšší správní soud, když na základě kasační stížnosti stěžovatelky rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumal. Jestliže Nejvyšší správní soud připustil kasační stížnost (již druhou v této věci) a sám pak zevrubně, přesvědčivě a v souladu se svým vlastním dřívějším rozhodnutím odůvodnil, proč považuje závěry Krajského soudu v Brně za správné, nemůže se stěžovatelka úspěšně dovolat porušení svého ústavního práva na soudní ochranu jen proto, že se správní soudy neztotožnily s jejím právním názorem. V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. srpna 2013 JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu