IV.ÚS 2049/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2049/11 ze dne 13. 5. 2013 N 81/69 SbNU 339 K otázce úhrady nákladů řízení státu zastoupeného advokátem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 13. května 2013 sp. zn. IV. ÚS 2049/11 ve věci ústavní stížnosti Dagmar Lukajové, zastoupené JUDr. Jiřím Slavíkem, advokátem, se sídlem Ostrovského 3/253, 150 00 Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011 č. j. 25 Cdo 4470/2008-168 a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008 č. j. 55 Co 126/2008-150 a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2007 č. j. 21 C 323/2005-130, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o náhradu škody, která měla stěžovatelce vzniknout v důsledku nesprávně vyznačené doložky právní moci na stavebním povolení, za účasti 1. Nejvyššího soudu, 2. Městského soudu v Praze a 3. Obvodního soudu pro Prahu 3 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva pro místní rozvoj jako vedlejšího účastníka řízení. I. Výrok I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008 č. j. 55 Co 126/2008-150 v rozsahu potvrzujícím výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2007 č. j. 21 C 323/2005-130, výrok II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008 č. j. 55 Co 126/2008-150 a výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2007 č. j. 21 C 323/2005-130 se ruší, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Co do zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Z důvodů v ústavní stížnosti podrobně vyložených napadla stěžovatelka shora označená soudní rozhodnutí, v nichž spatřovala porušení svých ústavně garantovaných práv, a to práva vlastnit majetek ve smyslu ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatelka zdůraznila, že se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady škody, která jí vznikla v důsledku nesprávně vyznačené doložky právní moci na rozhodnutí stavebního odboru Obvodního úřadu pro Prahu 3 č. j. Výst./493/95/Tg ze dne 14. 3. 1995, jímž jí bylo vydáno stavební povolení k půdní vestavbě dvou bytových jednotek. Protože stavební povolení bylo k odvolání opomenutých účastníků následně s odstupem více než jednoho roku zrušeno, vznikla (údajně) stěžovatelce, která mezitím provedla stavební práce a uzavřela nájemní smlouvy, mimo jiné škoda v rozsahu ušlého zisku za plánovaný pronájem jednotek ve výši 1 435 588 Kč. 3. Stěžovatelka především nesouhlasila s právním názorem obecných soudů, podle něhož se nemohla domáhat náhrady ušlého zisku s ohledem na skutečnost, že uzavřené nájemní smlouvy byly neplatné. Podle stěžovatelky jí škoda v tomto rozsahu skutečně vznikla, přičemž k jejímu vzniku došlo v příčinné souvislosti s nesprávným vyznačením doložky právní moci na stavebním povolení. 4. Stěžovatelka brojila rovněž proti náhradově-nákladovým výrokům rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 3 a Městského soudu v Praze. S ohledem na skutečnost, že vedlejší účastnicí (v řízení před obecnými soudy žalovanou) byla Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, jež pro řešení nastolené právní otázky před obecnými soudy byla finančně i personálně zajištěna ze státního rozpočtu, považovala stěžovatelka její právní zastoupení advokátem za nadbytečné a ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu rovněž za protiústavní. 5. Stěžovatelka posléze v doplnění své ústavní stížnosti požádala o odložení vykonatelnosti výroků, kterými jí byla uložena povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před nalézacím i odvolacím soudem. II. 6. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení. 7. Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 3 ve svém přípisu ze dne 23. 8. 2011 konstatovala, že se k napadenému postupu tohoto soudu nemůže vyjádřit, neboť vedení senátu převzala až 1. 2. 2011. 8. Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 20. 9. 2011 toliko odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. 9. Nejvyšší soud se k ústavní stížnosti vyjádřil dne 3. 10. 2011, přičemž navrhl, aby ústavní stížnost byla ve vztahu k rozhodnutím ve věci samé odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Konstatoval, že v ústavní stížnosti stěžovatelka opakuje argumentaci uplatněnou již v řízení před dovolacím soudem. Nejvyšší soud odkázal na závěr, podle něhož bez ohledu na řešení otázky příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem stavebního úřadu a vznikem škody stěžovatelce žádná škoda nevznikla. Ve zbytku i Nejvyšší soud odkázal na odůvodnění svého - ústavní stížností napadeného - rozhodnutí. V rozsahu směřujícím proti výrokům rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení však Nejvyšší soud stěžovatelčiným námitkám přisvědčil. 10. Vedlejší účastník se - ačkoliv k tomu byl Ústavním soudem vyzván - k ústavní stížnosti nevyjádřil. 11. Stěžovatelka ve své replice zejména zdůraznila, že i Nejvyšší soud přitakal jejím námitkám proti náhradově-nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů; ve zbytku odkázala na odůvodnění ústavní stížnosti. III. 12. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 21 C 323/2005, z něhož zjistil následující. 13. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávně vyznačené doložky právní moci na rozhodnutí stavebního odboru Obvodního úřadu pro Prahu 3 ze dne 14. 3. 1995 č. j. Výst/493/95/Tg. 14. Citovaným správním rozhodnutím bylo stěžovatelce vydáno stavební povolení k půdní vestavbě dvou bytových jednotek. Poté, co stěžovatelka provedla na základě vydaného stavebního povolení stavební práce a uzavřela nájemní smlouvy ve vztahu k bytovým jednotkám, však bylo toto rozhodnutí k odvolání opomenutých účastníků - navzdory předchozímu vyznačení právní moci - zrušeno. 15. Stěžovatelka proto podala žalobu, kterou se domáhala, aby jí vedlejší účastník nahradil škodu ve výši 7 676 650,50 Kč (náklady na stavební práce) a dále ušlý zisk za plánovaný pronájem jednotek ve výši 1 435 588 Kč. Posléze stěžovatelka vzala svou žalobu částečně zpět (v části týkající se nákladů vynaložených na stavební práce), pročež Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 2. 2. 2007 č. j. 21 C 323/2005-116 řízení v této části zastavil. Nadále tudíž bylo řízení vedeno toliko o nároku stěžovatelky na náhradu ušlého zisku za plánovaný pronájem jednotek. 16. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2007 č. j. 21 C 323/2005-130 (vydaným po kasaci předchozího rozhodnutí ve věci Nejvyšším soudem) byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. Výrokem II tohoto rozsudku bylo stěžovatelce zároveň uloženo uhradit žalované náhradu nákladů řízení vynaložených vedlejším účastníkem řízení na zastoupení advokátem ve výši 506 405 Kč. 17. Městský soud rozsudkem ze dne 10. 6. 2008 č. j. 55 Co 126/2008-150 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a výrokem II přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (rovněž z důvodu právního zastoupení vedlejšího účastníka advokátem) ve výši 79 278 Kč. 18. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011 sp. zn. 25 Cdo 4470/2008 odmítnuto. IV. 19. Ústavní soud především uvážil, že není třeba ve věci konat ústní jednání, neboť to by nepřineslo další, resp. lepší a jasnější objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatelky a účastníků řízení. S ohledem na ustanovení § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu" - v této souvislosti zvláště budiž zdůrazněna novela provedená zákonem č. 404/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2013) se již proto nemusel dotazovat účastníků, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání, resp. přikládat relevanci jejich dřívějším vyjádřením a ve věci rozhodl bez konání ústního jednání. Na to, že v řízeních zahájených před nabytím účinnosti této novely bude Ústavní soud, pokud jde o procesní postupy, pokračovat dle nových pravidel, Ústavní soud upozornil všechny účastníky řízení a širokou veřejnost ve sdělení ze dne 18. 12. 2012, které bylo vyhlášeno pod č. 469/2012 Sb. Pro úplnost Ústavní soud současně dodává, že v řízení neprováděl dokazování. V. 20. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila včas k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl Ústavní soud též k závěru, že podaná ústavní stížnost