IV.ÚS 205/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 205/23 ze dne 13. 12. 2023 N 186/121 SbNU 297 Přehodnocení důkazů odvolacím soudem při rozhodování o výživném v rozporu s § 213 odst. 2 občanského soudního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy, soudce Pavla Šámala a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele V. W., zastoupeného JUDr. Beátou Kolcunovou, advokátkou, sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2022 č. j. 21 Co 336/2022-66, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a nezletilého L. W., zastoupeného opatrovníkem Úřadem městské části Praha 4, sídlem Antala Staška 2059/80b, Praha 4 - Krč, zastoupeným Mgr. Janem Štanderou, advokátem, sídlem Holečkova 332/5, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2022 č. j. 21 Co 336/2022-66 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2022 č. j. 21 Co 336/2022-66 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud"), vedeného pod sp. zn. 14 Nc 1295/2021 vyplývá, že jeho rozsudkem ze dne 29. 7. 2022 č. j. 14 Nc 1295/2021-52 bylo sníženo výživné stěžovatele (otce) k nezletilému vedlejšímu účastníkovi na částku 7 000 Kč měsíčně. Výživné bylo naposledy stanoveno rozhodnutím Nejvyššího soudu státu Kalifornie ze dne 25. 6. 2012 sp. zn. BD534606, jež bylo uznáno rozsudkem obvodního soudu ze dne 22. 2. 2017 č. j. 13 C 1/2017-5 částkou 923 USD měsíčně. Obvodní soud dále uložil stěžovateli povinnost výživné hradit k rukám E. D., matky nezletilého, vždy do 10. dne v měsíci (I. výrok). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). 2. Stěžovatel v návrhu na snížení výživného uvedl, že s matkou a nezletilým žili dlouhodobě ve Spojených státech amerických (dále jen "USA"), matka se s nezletilým vrátila do České republiky, následně tak učinil i stěžovatel. Zde však není schopen platit výživné ve výši stanovené v USA podle jeho tamních příjmů, neboť těch již nedosahuje. Jeho poměry se s návratem do České republiky změnily, je zaměstnán pouze brigádně s příjmem ve výši 20 000 Kč měsíčně, jinak je nemajetný, jsou proti němu vedena exekuční řízení. Obvodní soud po provedeném dokazování přihlédl mimo jiné k výši aktuálně dosahovaných příjmů stěžovatele a dále k tomu, že hradí nezletilému školné ve výši 24 000 Kč ročně. Stěžovatel se s nezletilým pravidelně stýká od roku 2016, kdy bylo nezletilému 10 let, a od této doby mu platí výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně; dává mu též kapesné v rozmezí 1 000 až 2 000 Kč měsíčně. Obvodní soud uzavřel, že částka 7 000 Kč měsíčně odpovídá i nadále potřebám nezletilého a možnostem stěžovatele; v případě vyššího výživného by byl stěžovatel v rámci exekučního řízení postaven do neřešitelné finanční situace. 3. K odvolání matky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu v I. výroku tak, že výživné snížil na částku 12 000 Kč, jinak ho v tomto výroku potvrdil (II. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok). 4. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatelův návrh na snížení výživného je co do základu opodstatněný, neboť jak u něho, tak u matky i nezletilého došlo k podstatné změně poměrů, zejména v souvislosti s jejich návratem z USA do České republiky. Stěžovatelův příjem se podstatným způsobem snížil, k čemuž nepochybně přispěla i skutečnost, že je osobou se základním vzděláním. Městský soud zpochybnil, zda příjem stěžovatele poklesl až na částku 20 000 Kč, nicméně z tohoto příjmu nevycházel. Vycházel z potenciálně dosahovaného měsíčního příjmu stěžovatele přesahujícího 25 000 Kč měsíčně, a to s přihlédnutím k tomu, jaké částky stěžovatel nezletilému v současnosti měsíčně platí (výživné ve výši 7 000 Kč, roční školné ve výši 2 000 Kč měsíčně a kapesné ve výši 1 000 až 2 000 Kč měsíčně), které ve svém součtu činí 10 000 až 11 000 Kč měsíčně. Soud dále uvedl, že přihlédl i k nezbytným nákladům souvisejícím s uspokojováním základních životních potřeb stěžovatele. S ohledem na uvedené stejně jako obvodní soud shledal naplnění zákonného předpokladu pro snížení výživného, nikoliv však až na částku 7 000 Kč, ale na částku 12 000 Kč měsíčně, která podle městského soudu lépe odpovídala potřebám nezletilého a schopnostem a možnostem stěžovatele. Ten v řízení netvrdil žádné zdravotní důvody, pro které by byl omezen v pracovní činnosti, ani žádné důvody k tomu, proč má příjem pouze z brigád a nevykonává práci v pracovním poměru. Stěžovatel platí výživné v nezměněné výši již od roku 2016, ačkoliv bylo nepochybné, že v průběhu času došlo u nezletilého, nyní ve věku 16 let, k nárůstu veškerých jeho potřeb. S přihlédnutím k jeho věku a potřebám soud považoval za odpovídající částku 12 000 Kč měsíčně, v níž je již promítnuto i placení školného. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel spatřuje porušení ústavně zaručených práv (zejména "práva na spravedlivý proces, práva na nerušený výkon rodičovských práv a práva nebýt vázán povinnostmi, které zákon neukládá") v postupu a rozhodnutí městského soudu, který na základě matčina odvolání, které neobsahovalo žádná nová skutková ani právní zjištění, změnil rozhodnutí obvodního soudu a výživné podstatně zvýšil, aniž by pro takové rozhodnutí uvedl dostatečné důvody. Napadené rozhodnutí je odůvodněno pouze vlastními domněnkami městského soudu, bez jakéhokoliv základu v provedeném dokazování nebo reálných možnostech stěžovatele. V situaci, kdy městský soud nepovažoval stěžovatelem uváděný příjem za odpovídající, měl dokazování doplnit, což však neučinil. Městský soud v tomto ohledu neprovedl žádné dokazování a omezil se pouze na své domněnky. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel podotýká, že stanovené výživné je nepřiměřené a neodpovídá ani metodické pomůcce pro výpočet výživného vydané Ministerstvem spravedlnosti, podle níž příjem povinného rodiče ve výši zhruba 25 000 Kč odpovídá výživnému ve výši 5 000 Kč, tedy ještě méně, než výživné stanovené obvodním soudem, které však stěžovatel akceptoval. III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 7. Usnesením ze dne 14. 2. 2023 č. j. IV. ÚS 205/23-14 Ústavní soud ustanovil opatrovníkem nezletilému Úřad městské části Praha 4, neboť ústavní stížností bylo napadeno rozhodnutí, jehož závěry se dotýkají konkrétních zájmů nezletilého, který má v řízení postavení vedlejšího účastníka. IV. Vyjádření k věci 8. Ústavní soud si pro posouzení věci vyžádal od obvodního soudu spis a dále vyjádření městského soudu a opatrovníka nezletilého. 9. Městský soud odkázal na odůvodnění rozsudku. Zopakoval, že v době jeho rozhodování bylo nezletilému již 16 let, studoval soukromou školu se školným ve výši 24 000 Kč ročně a hrál fotbal, s nímž jsou spojeny další výdaje. Výše výživného odpovídá výši finanční částky, kterou stěžovatel nezletilému na výživné již poskytoval, se započtením školného a kapesného. K tomu městský soud dodal, že stěžovatel se nevyjádřil k odvolání matky, k odvolacímu jednání se on ani jeho právní zástupkyně nedostavili a souhlasili s tím, aby bylo rozhodnuto v nepřítomnosti stěžovatele. 10. Opatrovník nezletilého považuje napadené rozhodnutí o výživném za správné a v zájmu nezletilého. Současně poukázal na výslech stěžovatele před obvodním soudem, v němž stěžovatel fakticky uvedl, že se pohybuje zcela mimo oficiální systém právních vztahů, není jasné, kde vlastně bydlí (podle svého prohlášení bezplatně), pracuje pouze brigádně bez jakéhokoliv právního podkladu a svůj příjem pouze tvrdí, nijak jej nedokládá. Faktický příjem stěžovatele nelze zjistit ani ověřit. Vzhledem ke zdravotnímu stavu stěžovatele i jeho proklamované fyzické zdatnosti je zřejmé, že je v jeho možnostech zajistit si adekvátní práci a s tím spojený příjem. 11. Ústavní soud vyzval k vyjádření i matku nezletilého, neboť byla účastnicí řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, a v řízení o ústavní stížnosti jí tak příslušelo postavení vedlejšího účastníka;