IV.ÚS 2058/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2058/20 ze dne 10. 11. 2020 N 211/103 SbNU 185 Povinnost náležitého odůvodnění rozhodnutí o (ne)přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Hlavy, zastoupeného Mgr. Olgou Růžičkovou, advokátkou, sídlem Dubská 390/4, Teplice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2020 č. j. 35 Co 116/2020-53, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2020 č. j. 35 Co 116/2020-53 bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2020 č. j. 35 Co 116/2020-53 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") označeného v záhlaví s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 22 C 13/2019 se podává, že obvodní soud rozsudkem ze dne 24. 1. 2020 č. j. 22 C 13/2019-41 zamítl žalobu, jíž se stěžovatel domáhal zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, které Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") vedl o jeho žalobě pod sp. zn. 61 Cm 482/2013. O řízení, za průtahy v němž stěžovatel požadoval zadostiučinění, obvodní soud zjistil následující: Před krajským soudem se stěžovatel domáhal vydání směnečného platebního rozkazu proti dvěma žalovaným žalobou podanou dne 27. 12. 2013. K výzvě soudu stěžovatel dne 21. 5. 2014 zaplatil soudní poplatek a dne 26. 5. 2014 odstranil vady žaloby. Dne 29. 5. 2014 krajský soud vydal směnečný platební rozkaz a následně činil opakované pokusy o jeho doručení, včetně doručení do ciziny. Dne 30. 3. 2015 se krajský soud obrátil na Městský úřad Tornaľa ve Slovenské republice za účelem zjištění adresy druhého žalovaného. Dne 17. 4. 2015 obdržel odpověď a deset měsíců poté, usnesením ze dne 17. 2. 2016, rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu. Dne 11. 3. 2016 se krajský soud dotázal odboru správy registrů se sídlem v Banské Bystrici na adresu pobytu druhého žalovaného. Dne 11. 4. 2016 v rámci mezinárodní justiční spolupráce dožádal Okresní soud Revúca o doručení písemnosti a následně dne 2. 6. 2016 od slovenského soudu obdržel informaci, že se písemnost nepodařilo doručit. Dne 6. 9. 2016 krajský soud ke své žádosti obdržel další informaci od odboru správy registrů v Banské Bystrici a následně po devíti a půl měsících, usnesením ze dne 21. 6. 2017, ustanovil druhému žalovanému opatrovnici, která se dne 31. 8. 2017 vyjádřila k žalobě. Jednání nařízené na den 23. 11. 2017 bylo pro nemoc první žalované odročeno na 9. 1. 2018, kdy stěžovatel vzal žalobu proti druhému žalovanému zpět. První žalovaná byla zavázána k zaplacení žalované částky a řízení pravomocně skončilo dne 14. 2. 2018, trvalo tedy čtyři roky, jeden měsíc a osmnáct dnů. Na základě tohoto skutkového stavu obvodní soud k požadavku na přiměřené zadostiučinění uvedl, že krajský soud byl nečinný v době od 17. 4. 2015 do 17. 2. 2016 (deset měsíců) a od 6. 9. 2016 do 21. 6. 2017 (přes devět měsíců), jinak činil úkony plynule. Obvodní soud vyhodnotil, že v řízení před krajským soudem nedošlo k průtahům, neboť celkovou délku řízení vyhodnotil jako přiměřenou a existence dvou zmíněných období nečinnosti sama o sobě nevedla k závěru o porušení stěžovatelova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Šlo totiž o řízení s cizím prvkem, v němž soud čtyřmi žádostmi u slovenských orgánů pátral po bydlišti druhého žalovaného. Řízení tak bylo složité zejména procesně. Žaloba navíc nebyla při podání způsobilá projednání a stěžovatel nezaplatil soudní poplatek společně s jejím podáním. 3. Městský soud rozsudkem, který je napaden ústavní stížností, změnil rozsudek obvodního soudu tak, že se konstatuje, že v řízení před krajským soudem vedeném pod sp. zn. 61 Cm 482/2013 došlo k porušení stěžovatelova práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Městský soud uvedl, že řízení trvalo čtyři roky a jeden měsíc, což není doba příliš dlouhá. Předmětem řízení bylo peněžité plnění, význam řízení pro stěžovatele byl tedy standardní. Šlo o věc s cizím prvkem a doručovalo se do Slovenské republiky, což však bylo vyřízeno v průběhu týdnů. Řízení proběhlo na jednom stupni, konalo se zde jedno ústní jednání a nešlo o věc složitou právně ani procesně. Délku řízení zásadním způsobem ovlivnily dva průtahy krajského soudu (první v délce deseti měsíců a druhý v délce devíti měsíců), což vedlo k závěru o nepřiměřené délce řízení. Městský soud tak žalobu vyhodnotil jako důvodnou, shledal však, že s ohledem na charakter posuzovaného řízení postačí stěžovateli satisfakce v podobě konstatování porušení práva. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že napadený rozsudek nesplňuje požadavky na řádné odůvodnění, neboť městský soud neuvedl žádný důvod, proč by mělo postačit pouze konstatování porušení práva. Dále stěžovatel poukázal na požadavek formulovaný v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017 sp. zn. III. ÚS 1263/17 (N 107/85 SbNU 759), dle něhož zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva má toliko podpůrnou funkci a lze jej použít zejména v případech, kdy se poškozený na průtazích v řízení podílel. V tomto nálezu Ústavní soud zohlednil i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, dle něhož je třeba k zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva přistupovat jen za výjimečných okolností (např. byl-li význam řízení pro poškozeného zcela nepatrný). III. Vyjádření městského soudu a vedlejší účastnice 5. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost městskému soudu jako účastníkovi řízení a vedlejší účastnici k vyjádření. Městský soud v zaslaném vyjádření sdělil, že si není vědom toho, že by rozhodnutím napadeným ústavní stížností porušil stěžovatelova ústavně chráněná práva. Odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Vedlejší účastnice se k ústavní stížnosti nevyjádřila. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele. 8. V posuzované věci stěžovatel požadoval zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného o jeho žalobě před krajským soudem pod sp. zn. 61 Cm 482/2013, přičemž městský soud shledal, že v tomto řízení došlo k porušení stěžovatelova práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Před Ústavním soudem tak není sporu o tom, že stěžovatelova věc nebyla před krajským soudem projednána bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Městský soud však dospěl k závěru, že za nepřiměřenou délku řízení postačí zadostučinění v podobě konstatování porušení práva, s čímž stěžovatel nesouhlasí a v čemž spatřuje porušení svých základních práv. 9. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Podle čl. 36 odst. 4 Listiny podmínky a podrobnosti výk