IV.ÚS 2058/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2058/22 ze dne 24. 1. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Lenky Havlíčkové, zastoupené Mgr. Danielem Askarim, advokátem, sídlem náměstí Kinských 601/3, Praha 5 - Malá Strana, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 2022 č. j. 6 As 22/2022-58, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2021 č. j. 54 A 36/2021-108 a proti zásahu předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, spočívajícímu v přeřazení stěžovatelky z výkonu funkce soudkyně na civilním odvolacím úseku k výkonu funkce na úseku správního soudnictví, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze a předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že se soudy dopustily porušení jejího práva podle čl. 1, čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu), které jí zaručuje čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, a porušení práva podle čl. 1 odst. 1 a čl. 82 odst. 2 Ústavy. Stěžovatelka se dále domáhá zákazu pokračování v zásahu uvedeném v záhlaví a uložení příkazu pro předsedkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem, aby následky tohoto zásahu odstranila. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že dodatkem č. 8 rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem pro rok 2021 došlo k úplnému zastavení nápadu stěžovatelce a dodatkem č. 11 rozvrhu práce téhož soudu pro rok 2021 došlo k trvalému přeřazení stěžovatelky jako soudkyně příslušného soudu na úsek správního soudnictví. 3. Proti zásahu předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem spočívajícímu v přeřazení stěžovatelky z výkonu funkce soudkyně na civilním odvolacím úseku k výkonu funkce na úseku správního soudnictví se stěžovatelka žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), domáhala, aby Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") zakázal předsedkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem, "aby činila jakékoliv další úkony směřující k přeložení stěžovatelky k výkonu funkce ve specializovaném senátu nebo jako specializované samosoudkyně rozhodující ve správním soudnictví ", a přikázal předsedkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem, "aby obnovila stav před nezákonným zásahem tak, že ve lhůtě 3 dnů od doručení rozsudku vydá dodatek rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bude stěžovatelce plně obnoven nápad jako člence senátu i jako samosoudkyni v oddělení 14 úseku občanskoprávního". V průběhu řízení stěžovatelka upravila původní petit žaloby s ohledem na změnu skutkových okolností a domáhala se, aby krajský soud zakázal předsedkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem, "aby činila jakékoliv další úkony směřující k přeložení stěžovatelky k výkonu funkce ve specializovaném senátu nebo jako specializované samosoudkyně rozhodující ve správním soudnictví ", a přikázal předsedkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem, "aby obnovila stav před nezákonným zásahem tak, že ve lhůtě 3 dnů od doručení rozsudku vydá dodatek rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bude stěžovatelce plně obnoven nápad jako člence senátu i jako samosoudkyni v oddělení 14 úseku občanskoprávního, a jímž bude stěžovatelka vyřazena z oddělení 16 a 40 úseku správního soudnictví Krajského soudu v Ústí nad Labem". Krajský soud po provedeném dokazování napadeným (mezitímním) rozsudkem žalobu zamítl (I. výrok) s odůvodněním, že u přeřazení na jinou agendu nejde o nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. 4. Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V odůvodnění mimo jiné uvedl, že stěžovatelce byla krajským soudem poskytnuta soudní ochrana v řízení o zásahové žalobě a její námitky proti věcnému posouzení krajského soudu nebyly opodstatněné. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka zastává názor, že český ústavní pořádek vůbec neumožňuje přesunout soudce bez jeho souhlasu k výkonu zcela odlišné agendy. Tento názor opírá jak přímo o text čl. 82 odst. 2 Ústavy, podle kterého nelze soudce proti jeho vůli přeložit k jinému soudu, tak o text § 121 odst. 1 s. ř. s., který byl podle jejího názoru obecnými soudy vyložen v rozporu s principy vyplývajícími z ústavního pořádku. Dále stěžovatelka tvrdí, že v řízení před krajským soudem bylo nutno konstatovat porušení jejího základního práva na přístup k veřejné funkci (funkce soudkyně) za rovných podmínek podle čl. 21 odst. 4 Listiny, protože rozhodnutí o jejím převedení bez jejího souhlasu k výkonu zcela jiné agendy, než kterou doposud vykonávala, bylo učiněno svévolně, za porušení kritérií, která sama předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem deklarovala. Stěžovatelka je přesvědčena, že nucená změna agendy představuje pro soudce natolik zásadní negativní důsledky, že je třeba k takovému kroku z hlediska intenzity soudního přezkumu přistupovat obdobně jako ke kárným sankcím. Jde o mimořádně silný nástroj v rukou předsedů soudů, který musí být užíván jen v nejnutnějších případech a za zachování rovnosti dotčených soudců. V tomto ohledu má stěžovatelka za to, že by se měl Ústavní soud při výkladu ústavního práva inspirovat interpretací unijních smluv provedenou Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "SDEU") v rozsudku ze dne 6. 10. 2021 C-487/19, W. Ż. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody. 8. Jak uvedl krajský soud v napadeném rozsudku, nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že na věc dopadá čl. 82 odst. 2 Ústavy, neboť ten se týká přeložení soudce na jiný soud proti jeho vůli, ale nikoliv přeřazení na jinou agendu. Důvodnou neshledal ani argumentaci opírající se o § 121 odst. 1 s. ř. s., jelikož toto ustanovení upravuje zvláštní podmínky pro prvotní přidělení soudce ke krajskému soudu k výkonu správního soudnictví, jak je pojem přidělení vymezen v § 67 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, nedopadá ovšem na přeřazení soudce na toto oddělení v rámci krajského soudu změnou rozvrhu práce. 9. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2017 č. j. 2 As 182/2017-102 Ústavní soud uvádí, že rozvrh práce je normativním aktem s časově a osobně omezenou působností vykazujícím znaky interní normativní instrukce. Správní soudy se při jeho přezkumu mohou zabývat toliko tím, zda předseda soudu nevybočil při vydávání rozvrhu práce ze zákonných mezí a zda dodržel stanovený postup pro jeho vydání. Přezkum správnosti jednotlivých opatření (ustanovení) rozvrhu práce není možný, nevybočil-li předseda soudu ze zákonných mezí a zvolil-li přípustná a nediskriminační opatření. Závěry krajského soudu nejsou v rozporu ani s rozsudkem SDEU ve věci W. Ż, podle kterého "přeřazení soudce bez jeho souhlasu z jednoho oddělení na jiné oddělení téhož soudu [...] je potenciálně způsobilé být v rozporu se zásadami neodvolatelnosti a nezávislosti soudců". Soudní dvůr u