IV.ÚS 2063/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2063/22 ze dne 13. 3. 2024 N 43/123 SbNU 44 Uznání a výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody v České republice   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele O. K., zastoupeného Mgr. Michalem Šrubařem, advokátem, sídlem Josefská 504/8, Brno, směřující proti postupu Krajského soudu v Praze, spočívajícímu v nepokračování v řízení o uznání a výkonu rozsudku Okresního soudu v Bielsku-Białé (Polská republika) ze dne 12. září 2016 sp. zn. III. K 111/16 (Sąd rejonowy dla Bielsko-Biała, III. wydział kryminalny), vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 8 T 25/2022, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: I. Postupem Krajského soudu v Praze, který přípisem (vyrozuměním) ze dne 12. července 2022, vydaném pod sp. zn. 8 T 25/2022, stěžovateli oznámil, že nepokračuje v řízení o uznání a výkonu rozsudku Okresního soudu v Bielsku-Białé (Polská republika) ze dne 12. září 2016 sp. zn. III. K 111/16 (Sąd rejonowy dla Bielsko-Biała, III. wydział kryminalny), byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na právní pomoc v řízení před soudy podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Návrh, aby se Krajskému soudu v Praze zakázalo pokračovat v tomto jiném zásahu, spočívajícím v nepokračování v řízení o uznání a výkonu Okresního soudu v Bielsku-Białé (Polská republika) ze dne 12. září 2016 sp. zn. III. K 111/16 (Sąd rejonowy dla Bielsko-Biała, III. wydział kryminalny), vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 8 T 25/2022, se zamítá. III. Návrh na zrušení rozhodnutí o ukončení uznávacího řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 8 T 25/2022 se odmítá. Odůvodnění I. Shrnutí věci a předchozí průběh řízení před obecným soudem 1. Podstatou přezkoumávaného případu je otázka, zda Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") oprávněně nepokračoval v řízení o uznání a výkonu rozhodnutí Okresního soudu v Bielsku-Białé, Sąd rejonowy dla Bielsko-Biała, III. wydział kryminalny, sp. zn. III. K 111/16, Polská republika, (dále jen "polský soud"), kterým byl stěžovatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Účelem řízení bylo posoudit možnost stěžovatele vykonat trest v České republice. 2. Polský soud odsoudil stěžovatele za krádež k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 11. 2016. Stěžovatel podal příslušnému soudu v Polské republice žádost o zaslání rozhodnutí k jeho uznání a výkonu v České republice, neboť považoval z mnoha důvodů (občanství České republiky, znalost jazyka, blízkost rodiny, možnost resocializace) za vhodnější výkon trestu na jejím území. Polský soud v reakci vydal dne 29. 4. 2022 dokument obsahující příslušné podklady pro uznání svého rozsudku (dále jen "osvědčení") a odeslal jej českým orgánům. Z výměry trestu zbývalo stěžovateli vykonat 5 měsíců a 29 dnů (započetl se mu jeden den strávený ve věznici při zadržení). 3. Protože se stěžovatel v dané době nacházel ve výkonu trestu ve Věznici v Příbrami, místně příslušným k vedení uznávacího řízení se stal krajský soud. Ten stěžovatele přípisem ze dne 29. 6. 2022 (k němuž bylo přiloženo zmíněné osvědčení polského soudu) informoval o zahájení řízení vedeným pod sp. zn. 8 T 25/2022 a dotázal se jej, jestli skutečně požádal o uznání rozsudku a přeje si jako občan České republiky vykonat trest ve svém domovském státě. Zároveň stěžovatele poučil o povinnosti být v řízení zastoupen obhájcem a poskytl mu lhůtu 14 dnů k výběru advokáta a doručení plné moci. 4. Dalším přípisem ze dne 12. 7. 2022 krajský soud stěžovateli sdělil, že neshledal podmínky pro uznání rozhodnutí a výkon rozsudku polského soudu na území České republiky a uznávací řízení proto ukončil. Odůvodnil to tím, že v osvědčení uvedená adresa trvalého pobytu stěžovatele je sídlem Magistrátu města B., nejde tak o obvyklé bydliště, kterým § 299 odst. 1 písm. a) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen "zákon o MJS") uznání rozhodnutí podmiňuje, přičemž stěžovateli nebyl ani uložen trest vyhoštění. S ohledem na tento vývoj považoval krajský soud výzvu k volbě obhájce za bezpředmětnou. 5. Stěžovatel se bránil v předchozím bodě popsanému postupu podáním ze dne 19. 7. 2022. Krajský soud reagoval přípisem ze dne 28. 7. 2022, v němž vysvětlil, že uznávací řízení nevyžaduje formální rozhodnutí a není v jeho rámci k dispozici žádný (řádný) opravný prostředek. Nadto krátce odůvodnil, že při zaslání prvotního přípisu vycházel pouze z údajů poskytnutých polským soudem a neměl povědomí o tom, že v osvědčení uvedená adresa trvalého pobytu stěžovatele neodpovídá požadavkům obvyklého bydliště podle zákona o MJS. Poté, co z veřejných rejstříků tuto skutečnost zjistil, nemohl než řízení zastavit, byť by třeba i stěžovatel s výkonem trestu v České republice souhlasil. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel s postupem obecného soudu nesouhlasí. Zaprvé namítá, že uznávací řízení s ním bylo vedeno, aniž by byl zastoupen zákonem zaručeným obhájcem. Zadruhé napadá také důvody ukončení řízení obsažené v přípisu. Krajský soud nesprávně posoudil naplnění v § 299 odst. 1 písm. a) zákona o MJS obsažené podmínky o existenci obvyklého bydliště stěžovatele v České republice. Trvalá adresa na ohlašovně samozřejmě obvyklým bydlištěm není, zároveň ale z údaje o trvalém bydlišti nelze činit žádné poznatky o tom, kde určitá osoba fakticky žije. Kdyby se krajský soud věcí opravdu zabýval, zjistil by, že stěžovatel pobývá v České republice celý svůj život. V minulosti bydlel u rodičů v B., kde měl korespondenční adresu a kam mu státní orgány doručovaly řadu rozhodnutí, poté na ubytovně v témže městě, kde mu byl v roce 2020 dokonce přiznán správními orgány doplatek na bydlení. Jednou z podmínek této dávky přitom je "vazba osoby k místu skutečného pobytu". 7. Kritéria vymezená v § 299 odst. 3 zákona o MJS navíc umožňují českému soudu vyhovět žádosti o uznání a výkonu rozhodnutí ze třetí země i bez existence obvyklého bydliště odsouzeného v České republice. Přestože k naplnění těchto podmínek osvědčení obsahovalo relevantní skutečnosti, krajský soud je vůbec neposoudil. 8. Stěžovatel v neposlední řadě poukazuje na nález ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 279/18 [všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na adrese: NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (usoud.cz)], který detailně vymezil ústavněprávní rámec řízení o uznávání (českých) rozhodnutí a jejich výkonu v třetích zemích (srov. § 315 zákona o MJS). Podle zmíněného nálezu je hlavním důvodem mechanismu mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních při uznávání výkonu rozhodnutí zlepšení šancí dotčené osoby (odsouzeného) na úspěšné začlenění do společnosti. III. Splnění podmínek řízení 9. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje i ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost původně napadla soudci zpravodaji Radovanu Suchánkovi. Po skončení jeho funkčního období byla věc rozvrhem práce přidělena soudci zpravodaji Tomáši Lichovníkovi, a to dnem 30. 11. 2023. 11. Ústavní soud vyzval účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 12. Vyjádření krajského soudu rekapituluje rozhodné skutečnosti a opakuje, že podle v řízení zjištěných poznatků nebyla naplněna § 299 odst. 1 písm. a) zákona o MJS vyžadovaná podmínka obvyklého bydliště stěžovatele v České republice, neboť adresa uvedená v osvědčení je toliko administrativní adresou (jde o ohlašovnu). Nezbylo tak než řízení v souladu s § 302 odst. 2 téhož zákona ukončit a vyrozumět o tom zákonem předvídané subjekty. Mezi ně patří také obhájce, ten ale v té době nebyl ještě stěžovateli ustanoven, neboť plnou moc krajský soud obdržel až dne 20. 7. 2022. Krajský soud doplnil, že po oznámení o ukončení řízení s ním mohl polský soud zahájit konzultace podle § 299 odst. 3 zákona o MJS, k čemuž ale nepřistoupil. Možná se tak stalo proto, že krajský soud polský soud vyrozuměl, že překážkou pro výkon rozhodnutí v České republice by mohla být skutečnost, že výměra dosud nevykonaného trestu stěžovatele byla v době zaslání osvědčení nižší než 6 měsíců. Krajský soud po ukončení uznávacího řízení dále polský soud nadstandardně informoval, že se mu jeví vhodnější cestou použití evropského zatýkacího rozkazu. Jestliže by jej polský soud vydal, stěžovatel by jako občan České republiky mohl vyjádřit nesouhlas s výkonem trestu v Polské republice a český soud by