IV.ÚS 2063/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2063/24 ze dne 18. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajka) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelek L. C. a V. J., obou zastoupených JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem, sídlem Nerudova 3078, Tábor, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 928/2024-632 ze dne 10. května 2024, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 618/2022-517 ze dne 26. května 2023 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 28 C 306/2018-419 ze dne 22. listopadu 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a S. J., M. C., nezletilé T. C. a B. C., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelky jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]. Tvrdí, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích ("okresní soud") sp. zn. 28 C 306/2018 se podává, že v řízení vedeném před okresním soudem pod sp. zn. 21 D 463/2018 ohledně pozůstalosti po zůstaviteli J. C. vznikl mezi stěžovatelkami [a současně prvním vedlejším účastníkem (společně "žalobci"), který byl spolu se stěžovatelkami na straně žalobců v řízení před obecnými soudy, ale ústavní stížnost nepodal] a ostatními vedlejšími účastníky (synem a vnučkami zůstavitele, jakožto žalovanými ve sporu) spor o platnost závěti. Stěžovatelky (manželka a dcera zůstavitele) a první vedlejší účastník (vnuk zůstavitele) měli za to, že závěť pořízená zůstavitelem dne 18. dubna 2017 formou notářského zápisu, kterou nebyla první stěžovatelka povolána jako dědička a zůstavitel odkázal svůj majetek ostatním účastníkům dědického řízení, byla neplatná. Na základě usnesení okresního soudu ze dne 15. srpna 2018 podali žalobu, kterou se domáhali určení, že ani stěžovatelky ani vedlejší účastníci nejsou zůstavitelovými dědici z této závěti. Tvrdili, že zůstavitel pořídil ohledně majetku závěť již dříve dne 30. června 2016, podle které je nutno postupovat. V starší závěti byla povolána jako dědička také první stěžovatelka. Poukázali rovněž na to, že oproti starší závěti je v novější závěti zjevný nepoměr mezi rozsahem majetku odkázaného ostatním žalobcům ve sporu a žalovaným (ve prospěch žalovaných). 3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Z provedeného dokazování (zejména ze závěrů znaleckého posudku) měl za prokázané, že zůstavitel byl schopen dne 18. dubna 2017 projevit vůli pro případ smrti, tedy pořídit předmětnou závěť, neboť jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti (jde-li o podpis předmětné závěti) byly zachovány, stejně jako jeho schopnost jednat o majetku ve větším než obvyklém rozsahu a posoudit důsledky závěti. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích ("krajský soud") rozsudek okresního soudu (k odvolání žalobců) potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěry. Konstatoval, že zůstavitel v okamžiku pořízení závěti (ve formě notářského zápisu) nebyl nevidomý, proto nebyla nutná přítomnost tří svědků (§ 1535 odst. 1 občanského zákoníku). Závěť obsahuje jasný (srozumitelný, určitý) projev (poslední) vůle zůstavitele, není tedy dán důvod pro závěr o její neplatnosti. 5. Proti rozsudku krajského soudu podaly (již jen) stěžovatelky dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Postup krajského soudu (i okresního soudu) shledal v souladu s § 132 občanského soudního řádu, jakož i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Uvedl, že stěžovatelky především nesouhlasí se soudy zjištěným skutkovým stavem o schopnosti zůstavitele pořídit závěť sepsanou ve formě notářského zápisu a svými námitkami napadají hodnocení důkazů krajským soudem. Nejvyšší soud měl za to, že se soudy obou stupňů (zejména okresní soud) zákonem odpovídajícím způsobem vypořádaly se všemi v řízení provedenými důkazy, a to v případě otázky formy závěti s důrazem na vypracovaný znalecký posudek a řadu výpovědí, zejména znalců, notáře a ošetřujícího zdravotního personálu. 6. Stěžovatelky setrvávají na názoru, že závěť měla být pořízena formou notářského zápisu před dvěma svědky, neboť zůstavitel nebyl schopen její text přečíst ani za pomocí zvláštních pomůcek či přístrojů. Stěžovatelky namítají, že znalecký posudek znalce z oboru oftalmologie MUDr. Břetislava Brožka, CSc., je neurčitý, nesprávný a nepřezkoumatelný. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že měl být nařízen revizní znalecký posudek, který by vypracovali jak znalec z oboru oftalmologie, tak znalec z oboru neurologie. Stěžovatelky také nesouhlasí s tím, jakým způsobem obecné soudy závěry znaleckého posudku vyhodnotily. Znalecký posudek není podle stěžovatelek v souladu s ostatními provedenými důkazy, zejména lékařskými zprávami. Stěžovatelky poukazují na zprávu Alzheimercentra v Českých Budějovicích ("Alzheimercentrum") ze dne 27. září 2021, podle které neexistuje záznam o tom, že by zůstavitel dne 18. dubna 2017 toto zařízení opustil. Stejně tak podle stěžovatelek nebylo písemně v tomto zařízení zaznamenáno, že by byl stěžovateli vydán rozhodného dne občanský průkaz, který byl trvale uložen v uzamykatelné skříňce na sesterně. 7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky ("Ústava") soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Tak tomu v posuzované věci nebylo. 9. Ústavní stížnost založily stěžovatelky na nesouhlasu se závěrem znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Břetislavem Brožkem, CSc., znalcem v oboru očního lékařství. Podle názoru znalce je vysoce pravděpodobné, že zůstavitel byl schopen dne 18. dubna 2017 číst závěť (notářský zápis). 10. K zadání znaleckého posudku (stejně tak jako soudně znaleckého vyšetření provedeného MUDr. Václavem Burianem, znalcem v oboru psychiatrie, podle jehož závěrů byl zůstavitel způsobilý pořídit předmětnou závěť) přistoupil okresní soud za situace, kdy rozhodnutí záviselo ve smyslu § 127 odst. 1 občanského soudního řádu na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí z oboru zdravotnictví, a to odvětví psychiatrie a oftalmologie (bod 73 rozsudku okresního soudu). Otázkou hodnocení důkazu znaleckým posudkem se mnohokrát Ústavní soud zabýval a konstatoval, že znalecký posudek je důkazem, který podléhá hodnocení podle § 120 a 132 občanského soudního řádu a jeho závěry nemohou být soudem mechanicky přebírány (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2253/13 ze dne 9. ledna 2014 (N 3/72 SbNU 41). Soud současně není oprávněn přehodnocovat závěry znalce po věcné stránce, ale může hodnotit úplnost výchozích skutkových podkladů, logickou souladnost znalcových závěrů a eventuálně též srovnávat obsah znaleckého posudku s ostatními provedenými důkazy. Uvedeným způsobem obecné soudy postupovaly, jak je zřejmé z bodu 74 rozsudku okresního soudu, v němž soud vyhodnotil závěry obou znalců jako souladné s dalšími provedenými důkazy, a to nejen účastnickými výpověďmi vedlejších účastníků, jejichž opačný osobní zájem na zamítnutí žaloby vzal rovněž v úvahu, ale zejména s výpověďmi dalších svědků, kteří neměli žádný osobní zájem na výsledku sporu (Jarmily Latzelové, Ing. Jana Vidy, JUDr. Zdeňka Melichara, MUDr. Karla Mikase) a listinnými důkazy. 11. Nelze přisvědčit ani tvrzení stěžovatelek, že znalecký posudek MUDr. Břetislava Brožka, CSc., byl zpochybněn výslechem tohoto znalce při jednání před krajským soudem. Ke shodné námitce stěžovatelek se vyjádřil již krajský soud (body 10 a 11 rozsudku). Neshledal důvod pochybovat o odborných znalostech znalce (i přes jeho neformální vystupování), podstatné je, že znalec stvrdil své předcházející závěry vyslovené ve znaleckém posudku. Rovněž podle Nejvyššího soudu, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, neubírá nikoli obvyklý způsob projevu znalce sám o sobě na přesvědčivosti a odůvodněnosti jeho odborných závěrů, jež se i při opakovaném výslechu znalce jeví jako logické a konzistentní. Ústavní soud se po seznámení s přepisem záznamu z jednání před kr