IV.ÚS 2075/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2075/22 ze dne 3. 1. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. Dušanem Havlenou, advokátem, sídlem Nad Vdovečkem 1206, Blatná, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2022 č. j. 70 Co 109/2022-208, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Z. L., zastoupené Mgr. Helenou Janouchovou, advokátkou, sídlem Na Kocínce 210/3, Praha 6 - Dejvice, a nezletilých J. L. a O. L., zastoupených opatrovníkem Úřadem městské části Praha 7, sídlem U Průhonu 1338/38, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 a 18 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 9 P 31/2021 se podává, že obvodní soud rozsudkem ze dne 27. 1. 2022 č. j. 9 P 31/2021-179 snížil výživné stanovené stěžovateli (otci) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 1. 2020 č. j. 25 P 81/2019-98 ode dne 1. 5. 2021 pro nezletilého J. na částku 4 000 Kč měsíčně a pro nezletilého O. na částku 5 000 Kč měsíčně (I. výrok). Nezletilé svěřil do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu s tím, že k jejich předávání bude docházet prostřednictvím předškolního a školního zařízení, a upravil péči o prázdninách a svátcích (II. výrok). O výživném rozhodl tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilého O. částkou 3 000 Kč měsíčně a na nezletilého J. částkou 2 000 Kč měsíčně (III. výrok); první vedlejší účastnice (matka; dále jen "vedlejší účastnice") je povinna přispívat na výživu nezletilého O. částkou 3 500 Kč měsíčně a na nezletilého J. částkou 2 500 Kč měsíčně (IV. výrok). Tím došlo ke změně výše uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 (V. výrok) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (VI. výrok). 3. K odvolání vedlejší účastnice rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek obvodního soudu v I. výroku o výživném stěžovatele potvrdil, v II. výroku ho změnil tak, že návrh stěžovatele na svěření nezletilých do střídavé péče zamítl a rozhodl, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými v každém sudém kalendářním týdnu od čtvrtka po skončení předškolní a školní výuky, kdy si je převezme v těchto zařízeních, a nebudou-li tam, pak v bydlišti vedlejší účastnice, do neděle 18:00 hodin, kdy nezletilé předá v bydlišti vedlejší účastnice, a v každém lichém kalendářních týdnu od středy po skončení předškolní a školní výuky, kdy si nezletilé převezme v těchto zařízeních, případně v bydlišti vedlejší účastnice, do čtvrtka 18:00 hodin, kdy nezletilé předá v bydlišti vedlejší účastnice; ve III. a IV. výroku rozsudek obvodního soudu zrušil (I. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok). 4. Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že jsou dány důvody pro snížení výživného stěžovatele pro nezletilé, neboť u něj došlo k podstatným změnám, když se jednak v důsledku pandemie onemocnění COVID-19 snížil jeho příjem, jednak mu přibyly další dvě vyživovací povinnosti. Jde-li o péči o nezletilé, městský soud na rozdíl od obvodního soudu dospěl k závěru, že střídavá péče není v současnosti v jejich nejlepším zájmu. Byť nebyly zjištěny jiné závažné okolnosti, které by střídavé péči bránily, nezletilí i přesto, že si režim střídavé péči již vyzkoušeli, nadále soustavně vyjadřují představu o tom, že budou doma u vedlejší účastnice a ke stěžovateli budou jezdit. Se stěžovatelem, k němuž mají také velmi pozitivní vztah, si přejí být v kontaktu prostřednictvím pravidelného styku. Soud uzavřel, že oba nezletilí, zejména pak starší O., jsou již na takové rozumové a citové úrovni, že jsou schopni vyjádřit relevantně a věrohodně své přání, jehož respektování bylo dle soudu namístě. Zároveň však bylo třeba i dále podporovat vztah nezletilých ke stěžovateli, a to upravením širokého styku. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel nesouhlasí s tím, jak bylo městským soudem rozhodnuto o péči o nezletilé, resp. o jejich styku s ním. Napadené rozhodnutí není v této části řádně odůvodněno, městský soud nevysvětlil, proč i přesto, že dospěl k závěru o splnění všech podmínek pro svěření nezletilých do střídavé péče, rozhodl o jejich svěření do péče vedlejší účastnice. Tvrzení nezletilých o upřednostnění vedlejší účastnice není zdaleka tak jednoznačné, jak vyhodnotil městský soud. Již v průběhu řízení před obvodním soudem probíhala střídavá péče tzv. na zkoušku a v jejím průběhu nebyl žádný zásadní problém. Městský soud se nezabýval důvody vyjádření nezletilých, ačkoliv bylo zřejmé, že jsou ovlivněni vedlejší účastnicí (nezletilí jsou ve věku 9 a 6 let, a jsou tak lehce ovlivnitelní). Napadené rozhodnutí je v rozporu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, konkrétně s nálezem ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21 (dostupným na https://nalus.usoud.cz). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 7. Usnesením ze dne 13. 9. 2022 č. j. IV. ÚS 2075/22-12 Ústavní soud ustanovil opatrovníkem nezletilých Úřad městské části Praha 7 (dále jen "opatrovník"). IV. Vyjádření k věci 8. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 9. Městský soud odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž jsou jasně vysvětleny důvody, které jej vedly k částečné změně rozhodnutí obvodního soudu. V souladu s judikaturou Ústavního soudu se soustředil kromě dalších kritérií i na přání nezletilých, kteří - zejména starší z nich - byli schopni formulovat svůj názor na věc a představy o budoucím výchovném prostředí. Nezletilí opakovaně a přesvědčivě vyjádřili touhu a potřebu být v péči vedlejší účastnice, přičemž se tak vyjádřili i poté, co si vyzkoušeli režim střídavé péče. Právě při respektu k jejich stanovisku městský soud rozhodl výše uvedeným způsobem, neboť shledal, že střídavá péče není v současnosti v jejich nejlepším zájmu. Závěrem odkázal na obdobnou situaci, která u něj byla řešena pod sp. zn. 70 Co 98/2022 a která byla završena usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1813/22. S ohledem na uvedené městský soud navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. 10. Vedlejší účastnice považuje rozhodnutí městského soudu za správné. Ke střídavé péči, která probíhala zhruba po dobu čtyř měsíců, doplnila, že se tento režim neosvědčil, provázela jej celá řada problémů, které vedly k narušení režimu nezletilých. Stěžovatel měl problém dodržet časový rozsah péče a téměř polovinu původně dohodnuté doby nezletilé u sebe neměl, když si je např. pro jejich nemoc odmítl bez předchozí domluvy převzít. To se u nich projevilo v pocitech nejistoty, když často do poslední chvíle nevěděli, u kterého z rodičů se budou ten který den nacházet, a celá situace pro ně byla nejen nepřehledná, ale i psychicky náročná. Komunikace rodičů je i nadále obtížná, přičemž stěžovatel nemá zájem o její zlepšení. Jím vznášená obvinění o ovlivňování nezletilých jsou zcela nepodložená. Namísto toho, aby se stěžovatel snažil situaci uklidnit, vzájemné vztahy nadále narušuje, když například v mezidobí podal návrh na nařízení předběžného opatření, v němž se domáhal střídavé péče; tento návrh byl soudem zamítnut. Nezletilí se jak při pohovorech vedených orgánem sociálně-právní ochrany dětí, tak při psychologickém vyšetření opakovaně vyjádřili, že chtějí být u vedlejší účastnice a stěžovatele pouze navštěvovat. Střídavá péče není vždy nutně "automatickým" řešením bez zohlednění konkrétních okolností věci; toho si byl městský soud vědom a rozhodl v souladu s nejlepším zájmem nezletilých. Ústavní stížnost by proto měla být odmítnuta. 11. Opatrovník