IV.ÚS 2078/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2078/20 ze dne 6. 10. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů nezletilého O. M. a nezletilého P. M., zastoupených zákonným zástupcem P. M. a právně zastoupených JUDr. Robertem Jehnem, advokátem, sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2020 č. j. 14 Co 215/2020-38, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Smartwings, a. s., sídlem K Letišti 1068/30, Praha 6 - Ruzyně, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž podle nich došlo k porušení čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jejich ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 6 C 315/2019 se podává, že stěžovatelé a jejich rodiče požadovali po vedlejší účastnici náhradu za zpožděný let ve výši 400 EUR každému podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen "nařízení č. 261/2004"), žalobou podanou u obvodního soudu dne 7. 11. 2019. Obvodní soud svým usnesením ze dne 6. 12. 2019 vyzval rodiče stěžovatelů, aby tvrdili a prokázali, zda bylo podání žaloby jako právní jednání o neběžné záležitosti schváleno opatrovnickým soudem. K návrhu rodičů stěžovatelů ze dne 20. 12. 2019 Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") svým rozsudkem ze dne 31. 1. 2020 udělil souhlas s podáním uvedené žaloby, nikomu nepřiznal náhradu nákladu daného řízení. 3. Neboť se vedlejší účastnice k žalobě nevyjádřila a na jednání nedostavila (§ 114b odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), obvodní soud vydal ve věci dne 22. 4. 2020 rozsudek pro uznání, kterým vyhověl žalobě stěžovatelů a jejich rodičů v plném rozsahu (výroky I. - IV.) a uložil vedlejší účastnici zaplatit každému z účastníků soudního řízení 1 961,95 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok V.). Obvodní soud rozhodl o nahrazení odměny za celkem 12 úkonů právní služby (čtyřikrát tři úkony), výši náhrady odměny za jeden úkon právní služby vyčíslil mj. za použití § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), jako u tzv. formulářové žaloby. Podle obvodního soudu je mu z úřední činnosti známo, že skutkově a právně obdobné žaloby podává právní zástupce stěžovatelů opakovaně a odkázal mezi jiným na usnesení sp. zn. III. ÚS 935/15 ze dne 25. 6. 2015 a sp. zn. III. ÚS 3804/15 ze dne 8. 3. 2016 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). 4. Proti výroku V. uvedeného rozsudku podali stěžovatelé odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"), neboť u nich nejde jako u nezletilých o tzv. formulářovou žalobu, zajistil-li jejich právní zástupce dokumentaci pro opatrovnický soud, komunikoval se zákonnými zástupci, podal návrh na schválení právního jednání, požádal o prodloužení lhůty a doložil rozhodnutí o něm obvodnímu soudu. Je absurdní, že stěžovatelé obdrží jako nezletilí stejnou výši nahrazených nákladů jako jejich rodiče, v tomto směru výše nahrazených nákladů neodpovídá skutečným výdajům. 5. Městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu v napadeném rozsahu svým v záhlaví uvedeným usnesením. Městský soud zaprvé odkázal na rozhodovací praxi Ústavního soudu o tzv. formulářových žalobách [nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 (N 68/64 SbNU 767), usnesení sp. zn. III. ÚS 2040/17 ze dne 5. 10. 2017 a sp. zn. II. ÚS 2064/17 ze dne 15. 8. 2017], které rozsudek obvodního soudu podle něj odpovídá. Zadruhé, podle městského soudu se § 14b odst. 1 advokátního tarifu uplatní pouze na úkony do podání návrhu na zahájení řízení; podle § 14b odst. 3 se hodnota následujících úkonů právní služby stanoví podle § 7 advokátního tarifu. Avšak úkony týkající se schválení právního jednání, na které poukazují stěžovatelé ve svém odvolání, ani nejsou úkony právní služby podle § 11 advokátního tarifu, a o nákladech vzniklých v souvislosti s tímto jiným řízením rozhodl okresní soud jako tzv. opatrovnický soud. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé nesouhlasí s výší přiznaných nákladů řízení, tvrdí, že jejich přiznaná výše je v "evidentním nepoměru s počtem úkonů právní služby, které pro stěžovatele jejich právní zástupce učinil." 7. Stěžovatelé si jsou sice vědomi tzv. bagatelnosti jejich věci, avšak podle nich je její hranice prolomena, neboť se do obdobné situace může dostat mnoho osob v obdobném postavení, a prolomil-li Ústavní soud hranici tzv. bagatelnosti ve věci podle nálezu sp. zn. III. ÚS 2857/15 ze dne 24. 5. 2017 (N 88/85 SbNU 495) ve prospěch leteckých společností, tím spíše by ji měl prolomit ve věci stěžovatelů - nezletilých spotřebitelů. 8. Zadruhé, stěžovatelé poukazují na usnesení sp. zn. III. ÚS 935/15 ze dne 25. 6. 2015, které podle nich chybně a nepřípustně rozšiřuje výklad a použití § 14b odst. 1 advokátního tarifu a pojmu tzv. formulářových žalob. Podle stěžovatelů se leteckým společnostem vyplatí neuspokojovat nároky spotřebitelů za zpožděný let a více se jim vyplatí prohrát soudní spor. Naopak, spotřebitelé musí svým právním zástupcům doplácet, účel nařízení č. 261/2004 proto není naplněn. 9. Zatřetí, stěžovatelé konstatují, že v jejich věci nešlo o tzv. formulářovou žalobu podle bodu 28 nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 (N 68/64 SbNU 767) a bodu 8 usnesení sp. zn. III. ÚS 2040/17 ze dne 5. 10. 2017, neboť je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že v jejich věci probíhalo řízení o schválení právního jednání, které není administrativní povahy. Je absurdní a diskriminační, že nezletilý spotřebitel, jehož právní zástupce vyzve leteckou společnost k plnění, zašle letecké společnosti předžalobní výzvu, sepíše a podá žalobu ("většinou také v anglické verzi"), zajistí od rodičů plnou moc k zastoupení před opatrovnickým soudem, podá návrh na schválení právního jednání k opatrovnickému soudu a doloží příznivé rozhodnutí soudu prvního stupně, obdrží za jeden úkon právní služby 800 Kč bez DPH. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměli (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud posoudil obsah napadených rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným. 12. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 13. Ústavní stížnost stěžovatelů míří proti rozhodnutí obecného soudu o nákladech řízení, stěžovatelé zpochybňují výklad a použití § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a to i v judikatuře Ústavního soudu (viz bod 8. shora). Problema