IV.ÚS 2081/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2081/21 ze dne 30. 9. 2021 N 170/108 SbNU 98 Náklady řízení při vypořádání spoluvlastnictví   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Blechy, zastoupeného JUDr. Josefem Novákem, advokátem, sídlem Přemyslovská 2346/11, Praha 3 - Vinohrady, proti výroku I v části týkající se nákladů řízení mezi účastníky a výroku III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2021 č. j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ing. Petry Blechové, zastoupené JUDr. Prokopem Benešem, advokátem, sídlem Antala Staška 510/38, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2021 č. j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391 v části "Ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky se mění jen tak, že výše nákladů, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, činí 227 201,70 Kč, jinak se v těchto výrocích potvrzuje." a výrokem III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2021 č. j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2021 č. j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391 se ve výroku I v části "Ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky se mění jen tak, že výše nákladů, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, činí 227 201,70 Kč, jinak se v těchto výrocích potvrzuje." a ve výroku III ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení nákladových výroků napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel současně navrhl, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 31. 10. 2019 č. j. 9 C 294/2017-234 k návrhu vedlejší účastnice na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodl o zrušení spoluvlastnictví vedlejší účastnice a stěžovatele k bytové jednotce č. X1 v domě č. p. X2 na pozemku parc. č. X3, zapsané na LV X4, vedeném pro k. ú. Střížkov, obec P., Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha; ke spoluvlastnickému podílu ve výši 915/25343 na společných částech domu č. p. X2, dům zapsán na LV X5, vedeném pro k. ú. Střížkov, obec P., Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha; ke spoluvlastnickému podílu ve výši 915/25343 na pozemku parc. č. X3, zastavěná plocha a nádvoří, na němž je umístěna stavba č. p. X2, pozemek zapsán na LV X5, vedeném pro k. ú. Střížkov, obec P., Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha; ke spoluvlastnickému podílu ve výši 915/25343 na pozemku parc. č. X6, orná půda, LV X7, vedeném pro k. ú. Střížkov, obec P., Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, a ke spoluvlastnickému podílu ve výši 915/25343 na pozemku parc. č. X8, orná půda, LV X9, vedeném pro k. ú. Střížkov, obec P., Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha (výrok I). Dále rozhodl, že nemovitosti uvedené ve výroku I se stávají výlučným vlastnictvím vedlejší účastnice (výrok II), že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli za blíže konkretizovaných podmínek vypořádací podíl ve výši 2 516 900 Kč (výrok III), že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku ve výši 248 993,80 Kč (výrok IV) a že obvodní soud do 30 dní po právní moci tohoto rozsudku vrátí ze soudní úschovy vedlejší účastnici rozdíl mezi částkou vyplacenou stěžovateli a zůstatkem částky uložené do soudní úschovy (výrok V). 3. Obvodní soud usnesením ze dne 5. 3. 2020 č. j. 9 C 294/2017-259 doplnil rozsudek ze dne 31. 10. 2019 č. j. 9 C 294/2017-234 o výrok, podle kterého je vedlejší účastnice povinna zaplatit soudní poplatek za rozšíření žaloby ve výši 10 000 Kč (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Konečně doplňujícím usnesením ze dne 4. 1. 2021 č. j. 9 C 294/2017-356 rozhodl, že rozsudek obvodního soudu ze dne 31. 10. 2019 č. j. 9 C 294/2017-234 se doplňuje výrokem, že stěžovatel je povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši 27 510 Kč (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 4. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve znění doplňujících usnesení ve výrocích o věci samé (výroky I a II), ve výroku o uložení povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli vypořádací podíl (výrok III) jej změnil jen tak, že jeho výše činí 2 301 530 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil. Ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky jej změnil jen tak, že výše nákladů, které je stěžovatel povinen zaplatit vedlejší účastnici, činí 227 201,70 Kč, jinak jej v těchto výrocích potvrdil. Ve výroku o nákladech státu jej změnil tak, že vedlejší účastnice a stěžovatel jsou povinni zaplatit na těchto nákladech částku 13 755 Kč (výrok I). Odvolání stěžovatele do výroku o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit soudní poplatek za rozšíření žaloby ve výši 10 000 Kč odmítl (výrok II) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení částku 64 759,20 Kč (výrok III). 5. Ústavní stížností napadené nákladové výroky odůvodnil městský soud tak, že při rozhodování o nákladech řízení postupoval obvodní soud správně podle § 142 odst. 1 a § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."). Městský soud konstatoval, že podle ustálené judikatury pro posouzení otázky, zda a nakolik měl účastník v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve věci plný (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) či částečný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) úspěch, je rozhodující to, zda soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval; v případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu. V daném případě byla vedlejší účastnice v pozici žalobkyně v řízení úspěšná, a proto jí obecné soudy přiznaly plnou náhradu nákladů řízení. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává správného postupu při rozhodování o nákladech řízení v tomto typu sporu, tedy, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s čl. 11 odst. 1 Listiny chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran podle § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Jinak je třeba pohlížet na úspěch ve věci jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak ostatně shledal Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 262/20 (N 208/103 SbNU 142). III. Vyjádření účastníka řízení, vedlejší účastnice řízení a replika stěžovatele 7. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejší účastnici řízení. 8. Městský soud ve svém vyjádření shrnul podstatu věci a průběh řízení před obecnými soudy, přičemž konstatoval, že plně úspěšné žalobkyni (vedlejší účastnici) přiznal náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil podle advokátního tarifu. Má za to, že postupem městského soudu nebyl stěžovatel zkrácen na svých právech. 9. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření zejména uvedla, že dovolává-li se stěžovatel aplikace nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 262/20, pak je zapotřebí zdůraznit, že závěry tohoto nálezu (na rozdíl od jeho nosných úvah) nejsou z důvodů rozdílných konkrétních okolností na posuzovanou věc přiléhavé. V této věci je zejména jasné, kdo byl ve sporu úspěšný, a kdo nikoliv, a to jak z pohledu užších, tak i širších okolností. Podstatný rozdíl je v tom, že na zrušení spoluvlastnictví nepanovala mezi účastníky shoda na rozdíl od odkazovaného judikátu. V posuzovaném případě stěžovatel kladl důraz na to, aby n