IV.ÚS 2087/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2087/20 ze dne 22. 9. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti JUDr. Michala Vejlupka, advokáta, sídlem Hradiště 97/4, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 2020 č. j. 7 To 184/2020-299 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. března 2020 č. j. 27 T 86/2017-289, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 7. 2020, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 26 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Před Okresním soudem v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") bylo vedeno trestní řízení ve věci obviněného P. P. pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku s maximální horní sazbou trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podání návrhu na jeho potrestání předcházelo zkrácené přípravné řízení. Obviněný byl rozsudkem uvedeného soudu ze dne 19. 10. 2018 č. j. 27 T 86/2017-195 uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody. Ještě před tím, než tento rozsudek nabyl právní moci, nastoupil stěžovatel dne 31. 10. 2018 výkon trestu odnětí svobody, jenž mu byl uložen pravomocným rozsudkem v jiné trestní věci. Tím vznikl důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu. 3. Stěžovatel, který je advokátem, byl usnesením okresního soudu ze dne 11. 1. 2019 č. j. 27 T 86/2017-204 podle § 39 trestního řádu ustanoven obhájcem obviněnému a zastupoval ho v následném odvolacím řízení. Odvolání obviněného bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 3. 2019 č. j. 5 To 35/2019-245. Za výkon nutné obhajoby měl stěžovatel podle § 151 odst. 2 trestního řádu vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"). Tento nárok uplatnil návrhem ze dne 30. 10. 2019, kterým se domáhal, aby mu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů obhajoby v celkové výši 8 537,76 Kč. 4. Usnesením okresního soudu ze dne 20. 3. 2020 č. j. 27 T 86/2017-289 byla stěžovateli podle § 151 odst. 3 trestního řádu přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 6 722,76 Kč (výrok I.). Co do částky 1 815 Kč byl jeho návrh zamítnut (výrok II.). Stížnost proti výroku II. tohoto usnesení byla zamítnuta usnesením krajského soudu ze dne 21. 5. 2020 č. j. 7 To 184/2020-299. 5. Obecné soudy stanovily výši odměny podle § 6 odst. 1 advokátního tarifu a částku představující odměnu za jeden učiněný úkon právní pomoci vypočetly podle § 10 odst. 3 písm. b), § 7 bodu 4. a § 12a odst. 1 advokátního tarifu tak, že činí 1 200 Kč. Vedle toho stěžovateli podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu náležela náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby. Částka, která mu byla přiznána, sestávala s odměny za tři úkony právní služby [odměna za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, odměna za sepis odvolání proti rozsudku podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu a odměna za účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] ve výši 3krát 1 200 Kč, režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 3krát 300 Kč, náhrady cestovného ve výši 656 Kč a náhrady za ztrátu času v trvání 4krát 30 minut, tj. 4krát 100 Kč. Součet těchto částek ve výši 5 556 Kč byl zvýšen o daň z přidané hodnoty. 6. Sporný zůstal nárok na zaplacení odměny za úkon podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, jenž měl spočívat v prostudování spisu při skončení vyšetřování za každé započaté dvě hodiny. Obecné soudy tento nárok neuznaly, neboť to, co se rozumí úkonem podle uvedeného ustanovení, je třeba vykládat v návaznosti na § 166 trestního řádu, jenž upravuje postup při skončení vyšetřování, podle kterého uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Jde o podstatný úkon přípravného řízení, kdy v případě, že není dána možnost obviněnému nebo obhájci prostudovat spisy, fakticky nemůže být podána ve věci obžaloba a nelze tak pokračovat v dalším řízení. Uvedený úkon také předpokládá, že navazuje na vyšetřování ve složitějších případech s větším obsahem spisového materiálu. Proto tento úkon právní služby je výslovně uveden v advokátním tarifu. 7. Jiná je situace, kdy je podle § 179a a násl. trestního řádu konáno zkrácené přípravné řízení. V těchto případech se předpokládá krátká doba jeho konání, jakož i to, že půjde o jednodušší případy s menším objemem spisového materiálu. Tomu odpovídá, že po skončení zkráceného přípravného řízení státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu, podá soudu návrh na potrestání, aniž by musela být podezřelému nebo jeho obhájci dána možnost prostudovat spisový materiál. Podezřelý, který byl vyslechnut, se až při doručení návrhu na potrestání soudem dozví, s jakým výsledkem skončilo zkrácené přípravné řízení. Tím není dotčeno právo podezřelého, ani jeho obhájce nahlédnout v průběhu zkráceného přípravného řízení do spisového materiálu a seznámit se s ním. Podstatné je také to, že se zkráceným přípravným řízením nejsou v zásadě spojeny podmínky nutné obhajoby a chce-li mít podezřelý obhájce, musí si ho zvolit a hradit mu také příslušné úkony. Teprve, je-li podezřelý zadržený a je předán s návrhem na potrestání soudu, nastávají podmínky nutné obhajoby, je-li dále konáno hlavní líčení ve zjednodušeném řízení proti zadrženému. V takovém případě je obviněnému ustanovován obhájce, který logicky převezme obhajobu, na kterou se musí připravit studiem spisu. 8. Podle obecných soudů tak prostudování spisu, jež stěžovatel provedl po svém ustanovení obhájcem, nepředstavovalo samostatný úkon spočívající v prostudování spisu při skončení vyšetřování podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, nýbrž šlo o součást úkonu spočívajícího v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. 9. Pakliže stěžovatel poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 1999 sp. zn. 7 Tz 66/99 (Rt 23/2000), podle krajského soudu se toto rozhodnutí týkalo situace, kdy byl obhájce ustanoven až v průběhu odvolacího řízení, a bylo konstatováno, že pro řádný výkon jím poskytované právní pomoci bylo studium spisu nezbytným úkonem. Obdobně je pak koncipováno i stěžovatelem zmiňované usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 18. 9. 1998 sp. zn. 4 To 53/98. Stěžejním důvodem, pro který měla být odměna obhájcům za takové studium spisu přiznána, byla podle obsahu obou zmiňovaných rozhodnutí obsáhlost a závažnost projednávané trestné činnosti (trestný čin vraždy, rozsáhlé majetkové delikty), což kontrastuje s charakterem posuzované trestní věci odsouzeného P. P., jenž byl postaven před soud pro jediný skutek spočívající v poměrně bagatelní trestné činnosti. Nyní ovšem nejde o obdobný případ a není tak důvod rozhodovat o náhradě nákladů řízení obdobně. III. Argumentace stěžovatele 10. Podle stěžovatele z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 66/99 vyplývá, že je-li obhájce ustanoven obviněnému až v průběhu odvolacího řízení, pak je pro řádný výkon jím poskytované právní pomoci nezbytným úkonem studium spisu. Takový obhájce totiž neměl možnost se s trestním spisem seznámit za stejných podmínek, jako kdyby byl ustanoven od počátku trestního řízení. Obhájce má právo na odměnu a náhradu vynaložených nákladů za tento úkon právní služby, na který dopadá § 11 odst. 3 advokátního tarifu, podle něhož za úkony neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, které jsou svou povahou a účelem nejbližší. Stěžovatel je přesvědčen, že tyto závěry, které podporuje i usnesení vrchního soudu sp. zn. 4 To 53/98, se musí uplatnit i v případě obhajoby v dané trestní věci. Nelze naopak souhlasit s hodnocením krajského soudu, že tomu brání údajná bagatelní povaha trestné činnosti, která odlišuje tuto věc od trestních věcí, jichž se týkala uvedená rozhodnutí. Ve všech případech jde o studium spisu obhájcem v rámci odvolacího řízení. Rozdílně stanovená odměna obhájce nemůže být založená na svévolných kritériích nebo úvahách. Kritéria, na jejichž základě se stanoví odlišné zacházení s obdobnými subjekty (zd