IV.ÚS 2088/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2088/19 ze dne 11. 11. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jaroslava Fenyka a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. R., zastoupeného Mgr. Oldřichem Nejdlem, advokátem, sídlem Valentinská 56/11, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019 č. j. 25 Cdo 4685/2018-345, výrokům II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2018 č. j. 22 Co 38/2018-306 a výrokům V a VI rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. listopadu 2017 č. j. 11 C 28/2016-233, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a M. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí (resp. některých jejich výroků), neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod zaručených v čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 15. 11. 2017 č. j. 11 C 28/2016-233 výrokem I uložil vedlejšímu účastníkovi (dále též "žalovaný") povinnost na své náklady zveřejnit na hlavní stránce zpravodajského serveru http://zpravy.aktualne.cz po dobu třiceti dnů omluvu provedenou ohledně nadpisu velkými tiskacími písmeny v černé barvě, tučným řezem písma typu Times New Roman o velikosti nejméně 16 bodů, a následujícím textem v černé barvě typu písma Times New Roman o velikosti nejméně 9 bodů, řádkování nejméně 12 bodů, následujícího znění: "Omluva D. R. Omlouvám se tímto panu D. R., že jsem ve svém vyjádření pro Krajský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 5/2015 nepravdivě uvedl, že by mohla být plná moc podvodně založena do spisu. Omlouvám se dále, že jsem ve svém vyjádření pro server aktualne.cz uvedl, že jsem to D. R. a jeho právníkům sežral i s navijákem a že jsem dostal plnou moc jen k nahlížení do spisu. Žádné z těchto tvrzení se nezakládá na pravdě. Za způsobené nepříjemnosti se tímto D. R. omlouvám. M. P.", a to do 15 dnů od právní moci rozsudku; výrokem II zamítl žalobu v části, ve které stěžovatel požadoval zveřejnění omluvy na hlavní stránce zpravodajského serveru http://zpravy.aktualne.cz, po dobu a v provedení dle výroku I tohoto rozsudku, za to, že žalovaný o stěžovateli ve svém vyjádření pro Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 5/2015 nepravdivě uvedl, že převzal mylně plnou moc (obhajobu v trestním řízení), za to, že žalovaný ve svém vyjádření pro server aktualne.cz uvedl, že byl ze strany stěžovatele a jeho právníků oklamán ohledně předmětu obhajoby, že byl blbec, že se s ním (stěžovatelem) sešel, že byl stěžovatelem oklamán a že měl plnou moc jen k nahlížení do spisu, a za způsobené nepříjemnosti všem, koho žalovaný uvedl v omyl; výrokem III zamítl žalobu v části, ve které stěžovatel požadoval zveřejnění omluvy dle výroků I a II tohoto rozsudku, po dobu a v provedení dle výroku I tohoto rozsudku, na hlavní stránce zpravodajského serveru http://zpravy.idnes.cz, tv.nova.cz a www.pravda.sk; výrokem IV zamítl žalobu v části, ve které stěžovatel požadoval, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se dalšího šíření nepravdivých informací, že byl stěžovatelem oklamán ohledně předmětu obhajoby ve věci vedené před krajským soudem pod sp. zn. 4 T 5/2015 a že mylně převzal plnou moc k obhajobě v tomto řízení, která následně mohla být stěžovatelem podvodně použita; výrokem V zamítl žalobu v části, ve které stěžovatel požadoval zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 100 000 Kč od právní moci tohoto rozsudku, a výrokem VI rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 38 393,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. 3. Po skutkové stránce obvodní soud vzal za prokázané, že s nabídkou převzetí obhajoby se obrátil žalovaný na stěžovatele, a tedy že stěžovatel uváděl o těchto okolnostech nepravdivé informace, a to jak ve vztahu ke krajskému soudu, tak ve vztahu k médiím, čímž zasáhl do osobnostní sféry stěžovatele a vyvolal na jeho straně nemajetkovou újmu. Na základě zjištěných skutečností posoudil věc podle § 81, 82, 2956, 2951 a 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."). Zvážil intenzitu újmy i následné chování stěžovatele i žalovaného. Zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by žalovaný jednal v úmyslu stěžovatele poškodit, že stěžovatel nebyl za osobu, která zdržuje trestní řízení, označen až na základě vyjádření žalovaného, že stěžovatel sám přispěl k medializaci celého incidentu a celou záležitost posunul do útočné roviny a využíval ji i v trestním řízení. Proto dospěl k závěru, že postačí odčinění újmy způsobené stěžovateli ve formě morální satisfakce, tj. omluvy v rozsahu, v němž ji shledal přiléhavou co do obsahu a formy, ve spojení s částečnou omluvou, kterou žalovaný stěžovateli již dříve poskytl. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 28. 6. 2018 č. j. 22 Co 38/2018-306 výrokem I změnil výrok I rozsudku soudu obvodního soudu jen tak, že ohledně doby zveřejnění omluvy v rozsahu 28 dnů se žaloba zamítá, tedy doba zveřejnění omluvy činí 2 dny, jinak jej potvrdil; výrokem II rozsudek obvodního soudu ve výroku V potvrdil, a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 19 276 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. 5. Městský soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. Vzhledem k intenzitě porušení práv rovněž shledal dostatečnou toliko morální satisfakci ve formě omluvy a zkrátil dobu, po níž má omluva být zveřejněna na uvedených adresách, neboť délka 30 dnů je nepřiměřená ve vztahu k době zobrazení textu s nepravdivými informacemi na těchto stránkách. Ztotožnil se také se závěrem, že požadavek na poskytnutí peněžitého zadostiučinění vedle omluvy není přiměřený, a k okolnostem uvedeným obvodním soudem doplnil kárné potrestání žalovaného za stejné jednání v řízení před Českou advokátní komorou, a to, že úmysly stěžovatele na začátku spolupráce mezi ním a žalovaným nebyly ryzí a nevinné, když sám uznal, že jej nabídka žalovaného zaujala proto, že synovec žalovaného působil jako soudce ve stěžovatelově trestní věci. K odůvodnění výroku III, týkajícího se náhrady nákladů řízení, městský soud uvedl, že vzhledem k částečné změně rozhodnutí rozhodoval městský soud postupem podle § 224 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), o nákladech řízení před soudy obou stupňů. O úspěchu věci pak rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl co do celkového výsledku sporu - tedy před obvodním soudem i před městským soudem - úspěšný ze dvou třetin, když před obvodním soudem byl úspěšný co do zadostiučinění v penězích, částečně i co do omluvy a také stran zdržovacího nároku, přičemž bylo vzato v potaz, že v odvolacím řízení se rozhodovalo pouze o omluvě a o zadostiučinění v penězích, kdy žalovaný byl (stran časového rozsahu zveřejnění omluvy) s odvoláním částečně úspěšný a stěžovatel nebyl s odvoláním úspěšný vůbec. Žalovanému náleží tedy náhrada nákladů řízení ve výši jedné třetiny účelně vynaložených nákladů řízení, kterou městský soud v odůvodnění svého rozsudku vyčíslil. 6. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2019 č. j. 25 Cdo 4685/2018-345 tak, že výrokem I dovolání odmítl a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 7. Nejvyšší soud opakovaně uvádí, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou nebo výší zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od individuálních okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu § 237 o. s. ř., jejíž řešení by bylo Nejvyšším soudem zobecnitelné. Nejvyšší soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem v zákoně stanovených podmínek a kritérií [dříve § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších př