IV.ÚS 2089/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2089/24 ze dne 4. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Michaela Kořínka, zastoupeného JUDr. Valerií Vodičkovou, sídlem Vodičkova 736/17, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2024 č. j. 20 Cdo 17/2024-549, v části odmítající stěžovatelovo dovolání, a proti II. výroku a části I. výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. července 2023 č. j. 17 Co 132/2022-421, v části měnící I. výrok usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. prosince 2021 č. j. 206 EXE 8046/2018-166, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Štěpánky Bubákové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 11 odst. 1 Listiny, čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 31. 12. 2021 č. j. 206 EXE 8046/2018-166 zastavil exekuci zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech vedlejší účastnice jako povinné v rozsahu úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 019 016,39 Kč ode dne 4. 11. 2012 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení za dobu ode dne 4. 11. 2012 do zaplacení k zajištění pohledávky podle exekučního titulu ze dne 5. 10. 2012, a v rozsahu úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 013 050,68 Kč ode dne 4. 3. 2011 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc z prodlení za dobu ode dne 4. 3. 2011 do zaplacení k zajištění pohledávky podle exekučního titulu ze dne 21. 2. 2011 (I. výrok), ve zbylém rozsahu návrh vedlejší účastnice na zastavení exekuce zamítl (II. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (III. a IV. výrok). 3. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením změnil I. výrok usnesení okresního soudu tak, že exekuci zastavil v rozsahu jistiny 2 000 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 000 Kč ode dne 4. 3. 2011 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení za dobu ode dne 4. 3. 2011 do 31. 1. 2016 a dále od 1. 4. 2016 do zaplacení, v rozsahu úroku ve výši 2 % měsíčně z částky 2 000 000 Kč ode dne 22. 2. 2011 do zaplacení k zajištění pohledávky oprávněného podle exekučního titulu ze dne 21. 2. 2011, dále v rozsahu úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 000 000 Kč ode dne 4. 11. 2012 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení za dobu ode dne 4. 11. 2012 do 31. 1. 2016 a ode dne 1. 5. 2016 do zaplacení, v rozsahu úroku ve výši 1 % měsíčně z částky 2 000 000 Kč ode dne 6. 10. 2012 do zaplacení k zajištění pohledávky podle exekučního titulu ze dne 5. 10. 2012. Dále změnil II. výrok usnesení okresního soudu tak, že návrh vedlejší účastnice řízení na zastavení exekuce zamítl v rozsahu smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení za dobu února a března 2016 podle exekučního titulu ze dne 21. 2. 2011 a v rozsahu jistiny ve výši 2 000 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení za dobu února až dubna 2016 podle exekučního titulu ze dne 5. 10. 2012; ve IV. výroku usnesení okresního soudu potvrdil (výrok I. usnesení krajského soudu). Výrokem II. napadeného usnesení krajský soud zavázal stěžovatele zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů a za řízení před soudní exekutorkou částkou ve výši 20 776,80 Kč. 4. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že stěžovatel a vedlejší účastnice uzavřeli smlouvy o úvěrech až do celkové výše 2 000 000 Kč. Pro případ neplnění svých povinností z úvěrových smluv se vedlejší účastnice řízení zavázala hradit specifikované smluvní pokuty, úroky z prodlení a také zajistila společně s ručitelem sepsání notářských zápisů (exekučních titulů) se svolením k nařízení a provedení exekuce. Okresní soud uzavřel, že úroky z prodlení v exekučních titulech nebyly řádně sjednány a z toho důvodu nelze vést exekuci k jejich vymožení, a posoudil jako neplatná ujednání o smluvních pokutách pro jejich rozpor s dobrými mravy, neboť i bez zajištění smluvními pokutami se stěžovateli dostalo náležitého zajištění pohledávek prostřednictvím dalších právních nástrojů. Proto v tomto rozsahu exekuci zastavil. Ostatní ujednání považoval okresní soud za platná. 5. Krajský soud aproboval závěr okresního soudu o nepřípustném vedení exekuce k vymožení úroků z prodlení, neboť z exekučních titulů neplynul souhlas vedlejší účastnice k jejich přímému vymáhání, a také dovodil neplatnost ujednání o smluvních úrocích. Z toho důvodu nemohlo dojít k předčasné splatnosti úvěrů, a proto v uvedeném rozsahu nebyl materiálně vykonatelný ani nárok na smluvní pokuty s tím spojený. Na rozdíl od okresního soudu nepovažoval právní vztah mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí za nadměrně zajištěný, neboť s ohledem na zjištěné vady v jednotlivých ujednáních nepovažoval rozsah zajištění za rozporný s dobrými mravy. Krajský soud rovněž doplnil dokazování o okamžiku splatnosti stěžovatelových pohledávek a od zjištěného okamžiku posuzoval k jednotlivým nárokům vedlejší účastnicí vznesenou námitku promlčení, přičemž její uplatnění nehodnotil jako rozporné s dobrými mravy. Podle krajského soudu notářské zápisy splňují formální i materiální podmínky vykonatelnosti s výjimkou doby předčasné splatnosti úvěrů pro případ nesplacení splátek úroků. 6. Následně Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele i vedlejší účastnice odmítl, neboť nejsou přípustná ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Uvedený závěr se podle Nejvyššího soudu týká otázek formulovaných stěžovatelem v dovolání, zda tedy krajský soud posoudil otázku běhu a konce promlčecí doby v souladu se zákonnou úpravou a zda právní závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013 sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, z něhož vychází krajský soud ve svém rozhodnutí, jsou v souladu s požadavkem autonomie vůle a ústavním pořádkem České republiky. Úvahou, zda posouzení nemravnosti uplatnění námitky promlčení nutno vztahovat ke stěžovateli nebo vedlejší účastnici jako osobě, která se promlčení dovolává, stěžovatel podle Nejvyššího soudu nepřípustně zpochybnil skutkové závěry soudů nižších stupňů. Dovoláním napadené rozhodnutí krajského soudu nespočívalo na řešení otázky, zda námitku promlčení lze vznést až v okamžiku, kdy řízení bylo pravomocně skončeno. Přípustnost dovolání podle Nejvyššího soudu nebyla založena ani na tom, zda v daném případě vedlejší účastnice uznala dluh, neboť tím stěžovatel rozporoval hodnocení důkazů. Přípustnost dovolání dále nemohla být založena ani otázkami vztahujícími se ke sjednání výše úroků, neboť tento okruh otázek krajský soud vyložil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, ani otázkou, zda ujednání v notářském zápisu lze považovat za platnou a písemnou změnu uzavřené úvěrové smlouvy vzhledem k zachování formy, neboť tím stěžovatel opět zpochybňoval hodnocení důkazů. II. Argumentace stěžovatele 7. Podle stěžovatele Nejvyšší soud v napadeném usnesení nesprávně posoudil problematiku promlčení, neboť postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723). Nejvyšší soud nedostatečně reagoval na námitky stěžovatele vztahující se k promlčení jeho pohledávky a krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že promlčení jistiny zajištěné notářským zápisem došlo již před zahájením exekučního řízení. Stěžovatel připomíná, že notářem vyhotovené zápisy obsahující všechny náležitosti jsou považovány za vykonatelný titul ve smyslu § 274 písm. e) o. s. ř., proto promlčecí lhůta musí být posuzována podle § 110 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Pokud obecné soudy vycházely z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, bylo podle stěžovatele toto rozhodnutí již dávno překonáno. Vedlejší účastnicí vznesenou námitku promlčení je nutno hodnotit jako rozpornou s dobrými mravy, neboť podle úvěrové smlouvy měly být poskytnuté finanční prostředky určeny na rekonstrukci