IV.ÚS 2090/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2090/24 ze dne 9. 10. 2024 Souběh ochranného léčení ústavní formou a vazby; požadavky na odůvodnění takového rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele D. P., t. č. Vazební věznice Teplice, zastoupeného Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem, sídlem nám. Svobody 1/4, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2024 č. j. 4 To 198/2024-25, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2024 č. j. 4 To 198/2024-25 bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2024 č. j. 4 To 198/2024-25 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel navrhuje zrušit v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3, alinea první trestního zákoníku, a pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), c) trestního zákoníku. 3. Usnesením Okresního soudu v Teplicích (dále jen "okresní soud") ze dne 25. 4. 2024 č. j. 0 Nt 505/2024-17 bylo podle § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), rozhodnuto, že se stěžovatel propouští z vazby. Okresní soud dospěl k závěru, že obava z případného opakování trestné činnosti, pro niž je stěžovatel stíhán, trvá. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 18. 4. 2024 č. j. 2 Nt 2314/2022-131 však bylo ochranné sexuologické léčení, uložené mu rozsudkem okresního soudu ze dne 10. 8. 2021 č. j. 2 T 100/2021-208 v ambulantní formě, přeměněno na ústavní ochranné sexuologické léčení, které je způsobilé zabránit stěžovateli v opakování trestné činnosti a splnit tak účel vazby, jehož výkon byl již nařízen. Proto lze stěžovatele z vazby propustit. Dostatečnost ochranného léčení v ústavní formě přitom dovodil s poukazem na jistou míru stěžovatelova sebeuvědomění a jeho zájmu o léčbu, charakter trestné činnosti vázané výhradně na osoby příbuzné a známé, a povahu ústavní formy léčení, z níž lze dovozovat znemožnění nekontrolovaného přístupu k sociálním sítím a fyzických kontaktům s nezletilými osobami. 4. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") bylo ke stížnosti státního zástupce usnesení okresního soudu zrušeno a podle § 72 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu. Dle krajského soudu selhalo-li řádně vykonávané ambulantní ochranné léčení, nasvědčuje to hlubokému narušení stěžovatele, byť třebas částečně i ze zdravotních důvodů, a riziko opakování trestné činnosti, pro niž je stíhán, a nebezpečnost jeho osoby pro společnost, tím stoupají. Výkon ochranného sexuologického léčení v ústavní formě nelze pokládat za dostatečný ke splnění účelu vazby. Samotné umístění obviněného v příslušném zdravotnickém zařízení sice zabezpečí řádný výkon léčení, tomu se však stěžovatel - podle jeho sdělení - řádně podroboval i ambulantně, tedy na svobodě, a v jeho přístupu k výkonu ochranného léčení tak problém netkví. Účelem vazby je odvrátit, či alespoň eliminovat možnost dalšího páchání trestné činnosti a samotný léčebný režim k tomuto účelu nestačí. Kromě toho skutečnost, že výkon ústavního ochranného sexuologického léčení byl nařízen, ještě neznamená, že by jej stěžovatel mohl, třeba i z nedostatku kapacity, okamžitě nastoupit. V tomto směru okresní soud ani neučinil žádné zjištění. Okresní soud vlastně formálně vzato konstatoval, že důvod vazby obviněného podle § 67 písm. c) trestního řádu je naplněn značnou intenzitou, avšak přesto propouští stěžovatele de facto na svobodu. Ochranné léčení a jeho výkon přitom nepatří mezi zákonné a taxativně určené instituty k náhradě vazby v § 73 a § 73a trestního řádu a orgány činné v tomto trestním řízení by ztratily kontrolu nad dalším chováním stěžovatele, jež v takovém případě výrazně hrozí recidivou trestné činnosti. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel úvodem vysvětluje, že si je vědom, že se dopouští nevhodného chování, které souvisí s jeho homosexuální pedofilní orientací, má však problém své jednání ovládnout, navíc když je osobou s intelektem blížícím se mentální retardaci. Při nařízené ambulantní léčbě spolupracoval, nicméně ošetřující lékař ji pojímal pouze jako patnáctiminutové pohovory jednou za několik měsíců, aniž by byl stěžovatel například podroben odpovídající medikaci léčivými přípravky tlumícími sexuální pud, a takováto léčba pak logicky nemohla být dostatečná. Sám stěžovatel tak prostřednictvím obhájce navrhl, aby mu bylo uloženo ústavní léčení. Obvodní soud tomuto návrhu přisvědčil, a následně se spojil se zdravotnickým zařízením Psychiatrická nemocnice Horní Beřkovice a po zjištění, že zařízení je schopno stěžovatele do ústavního ochranného léčení přijmout, opatřením ze dne 19. 4. 2024 č. j. 2 Nt 2314/2022-134 nařídil výkon ústavního ochranného léčení. Následně bylo okresním soudem rozhodnuto o jeho propuštění z vazby. 6. Napadenému usnesení stěžovatel vytýká, že vazba má být subsidiárním opatřením k omezení osobní svobody, které lze použít tehdy, není-li možné jejího účelu dosáhnout jinými opatřeními. Soud nemůže upřednostnit ponechání ve vazbě, je-li tu pravomocné rozhodnutí o ústavním ochranném léčení, které je způsobilé naplnit účel vazby. Stěžovatel se nachází v předstižné vazbě, jejímž účelem je ochrana společnosti před pokračováním v trestné činnosti. Ústavní ochranné léčení vylučuje, že by v těchto jednáních mohl stěžovatel pokračovat. 7. Krajský soud argumentoval, že stěžovatel se již podroboval léčení v ambulantní formě, to však nemělo sebemenší zamýšlený účinek, nezabránilo to stěžovateli v závadné činnosti, což má nasvědčovat hlubokému narušení stěžovatele a v důsledku toho nelze výkon ochranného sexuologického léčení v ústavní formě pokládat za dostatečný ke splnění účelu vazby. Dle stěžovatele však soud pominul, že ambulantní léčení probíhalo, jak již bylo zmíněno výše, jen velmi omezenou formou, a to byť stěžovatel léčbu nemařil. Stěžovatel byl v podstatě ponechán sám sobě, což vedlo k páchání další trestné činnosti. Od ústavního léčení lze očekávat jiný přístup a stěžovatel doufá, že se mu jím konečně dostane řádné péče. 8. Krajský soud tvrdí, že pokud je účelem vazby odvrátit další páchání trestné činnosti, pak k tomu samotný léčebný režim nestačí. Neodůvodňuje však proč. Soud nijak nerozporuje, že ochranné ústavní léčení by znamenalo, že stěžovatel bude umístěn v psychiatrické léčebně za režimových opatření, která znemožňují přístup na internet a sociální sítě, a tedy šíření dětské pornografie, a při kterých se stěžovatel nemůže dostat do přítomnosti dětí, a tudíž je jakkoliv ohrožovat. Účel vazby by byl za tohoto režimu naplňován. 9. Krajský soud dále vyjádřil obavu, že by nemuselo být možné stěžovatele převést rovnou z výkonu vazby do výkonu ochranného ústavního léčení a stěžovatel by se mohl ocitnout na svobodě a pokračovat v trestné činnosti. Stěžovatel ovšem o nic takového ani neusiluje a počítá s tím, že bude z vazby převezen rovnou do léčebny. Jak obvodní soud tak okresní soud si byly při svém rozhodování vědomy toho, že trestní řád nedává pro tuto specifickou situaci konkrétní návod a svými rozhodnutími mezeru v zákoně překlenuly. Obvodní soud okamžitě po rozhodnutí o přeměně ambulantního léčení na ústavní ověřil kapacitu v psychiatrické léčebně a vydal opatření o nařízení výkonu ústavního ochranného léčení. Na to navázal okresní soud svým rozhodnutím o propuštění stěžovatele z vazby za současného převedení do ústavního léčení. Krajský soud spekuluje, že by kvůli nedostatku kapacity mohl stěžovatel do léčebny nenastoupit, namísto toho, aby si při svých pochybnostech ověřil to, co již zjistil obvodní soud, tedy že kapacita v léčebně pro stěžovatele je volná. Okresní soud ani neměl důvod tak činit, protože vše bylo již zajištěno. Krajský soud zcela přehlédl, či ignoroval, že oba soudy nižších stupňů učinily přesně ta rozhodn