IV.ÚS 2104/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2104/24 ze dne 19. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. Z., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Prouzou Ph.D., advokátem, sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. května 2024 č. j. 4 To 277/2023-98, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel navrhuje zrušit v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3, písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zároveň požádal, aby mu byla přiznána náhrada odměny právního zástupce v celkové výši 8 228 Kč dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Prachaticích (dále jen "okresní soud") byl stěžovateli přiznán nárok na obhajobu za odměnu sníženou o 30 %; soud přitom neshledal neschopnost stěžovatele pokrýt náklady na obhajobu v celém rozsahu. 3. Proti tomu stěžovatel podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 16. 6. 2023 č. j. 4 To 277/2023-52. 4. Posledně uvedené usnesení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. II. ÚS 2457/23. V něm Ústavní soud shledal, že závěry krajského soudu nejsou podpořeny přesvědčivými argumenty. Jeho úvaha, že stěžovatel měl v době zadržení na kontě 100 000 Kč, sice může svědčit o jeho majetnosti v minulosti, nijak ale nepotvrzuje majetnost současnou, neboť obsah konta policie zajistila. Druhá úvaha krajského soudu, že k zaplacení advokáta mohl stěžovatel využít peníze od rodičů, pak byla dle Ústavního soudu příliš spekulativní, neboť obecně k možnosti takových finančních zdrojů sice lze přihlížet, v daném případě však nebyly dostatečně zjištěny majetkové poměry rodičů ani jejich postoj. 5. Napadeným usnesením krajského soudu byla stěžovatelova stížnost proti usnesení okresního soudu opět zamítnuta. Krajský soud vyšel z toho, že v mezidobí po rozhodnutí Ústavního soudu došlo v některých směrech k vyjasnění a zlepšení finanční situace stěžovatele. Jednak došlo k zániku stěžovatelových finančních závazků splněním podmínek oddlužení v insolvenčním řízení. Přitom právě existencí těchto závazků do té doby stěžovatel odůvodňoval nemožnost získat prostředky na úhradu obhajoby (nedostatečnou majetkovou potencionalitu). Dále na původně zajištěném bankovním účtu stěžovateli po odčerpání výnosu z trestné činnosti zůstalo 67 613 Kč, které již má k dispozici. Krajský soud připomněl, že případné rozhodnutí o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu není neměnné a v situaci, kdy se majetkové poměry změní k lepšímu, lze takové rozhodnutí revidovat, ať již v průběhu živého řízení anebo přinejmenším při rozhodování o následné povinnosti obviněného nahradit státu náklady na obhájce. Možnost finanční podpory od rodičů již za této situace krajský soud nepovažoval za nutné blíže objasňovat. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel úvodem zdůrazňuje, že nevlastní žádný hodnotnější majetek. Nadále se cítí nemajetný. Pokud jde o určité změny v jeho finanční situaci uváděné krajským soudem, nezpochybňuje sice, že k nim došlo, nicméně krajský soud by k nim neměl přihlížet, protože by tak těžil ze svého nezákonného rozhodnutí. Kromě toho jeho majetková potencionalita je stále omezena tím, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody, ve kterém ani není pracovně zařazen. Dovozovat v takovém případě majetkovou potencionalitu je problematické, jak potvrzuje i judikatura Ústavního soudu [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 3582/20 (N 35/104 SbNU 379)]. Krajský soud se věci ani dostatečně nevěnoval, když nezkoumal, proč stěžovatel není pracovně zařazen. Mělo být též uváženo, že po vykonání uloženého trestu v délce 51 měsíců již stěžovatel bude v předdůchodovém věku. Stěžovatel předběžně odhaduje, že náklady obhajoby přesáhnou částku 150 000 Kč; finance na stěžovatelově účtu ve výši 67 613 Kč tak budou na její úhradu stěží postačovat. 7. Stěžovatel považuje též za nepřijatelnou zmínku krajského soudu, že by bylo možno uvažovat i o odejmutí již přiznaného hrazení nákladů obhajoby ve výši 30 % - takový postup by popřel smysl institutu obhajoby za sníženou odměnu. Rovněž má za nesprávný postup krajského soudu, že se již dále nezabýval objasňováním možnosti finanční podpory od rodičů; je přesvědčen, že předchozím nálezem Ústavního soudu k tomu byl krajský soud zavázán. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavně zaručené právo na obhajobu je spolu s presumpcí neviny základní podmínkou řádného procesu, v němž má být posouzena odpovědnost za spáchání trestného činu. Vzhledem k nutnosti zajistit základní práva a svobody všem osobám bez rozdílu majetku musí být právo na obhajobu zajištěno osobám majetným i nemajetným. Relevantní úprava v ústavním pořádku je taková, že podle čl. 40 odst. 3 věty třetí Listiny zákon stanoví, ve kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Tímto zákonem je trestní řád. Dle jeho § 33 odst. 2 "osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu". Pravidlem tedy je, že obviněný je povinen uhradit náklady na poskytnutí právní pomoci. Zároveň však zákonodárce, v mezích daných mu Listinou, určil podmínky, za nichž se toto pravidlo neuplatní a právní pomoc bude poskytnuta obviněnému bezplatně. 10. Posuzování naplnění podmínek pro přiznání nároku podle § 33 odst. 2 trestního řádu náleží obecným soudům, které zvažují každý případ individuálně s ohledem na konkrétní poměry obviněného. Je přitom na obviněném, aby osvědčil, že nemá dostatek prostředků na úhradu nákladů obhajoby. Ze zákona nevyplývá povinnost soudů vykonávat jakoukoliv vyšetřovací činnost k majetkovým poměrům žadatele a prokázání nemajetnosti je výlučně na něm; soudům přísluší hodnocení předložených dokladů. 11. Citovaný § 33 odst. 2 trestního řádu se dle ustálené judikatury vykládá tak, že nárok na bezplatnou obhajobu je dán u obviněného, který se zřetelem na majetkové, výdělkové a rodinné poměry nemůže zaplatit odměnu za obhajobu bez ohrožení své nutné výživy, nebo výživy osob, o které je podle zákona povinen pečovat. Posuzovány jsou za prvé současné finanční možnosti dotyčného, a za druhé, jsou-li shledány nedostatečnými, je v druhém kroku hodnocena majetková potencialita do budoucna. Rozhodná je celková ekonomická situace, možnosti a perspektiva obviněného. 12. Kritérium majetkové potenciality starší judikatura Ústavního soudu, obsažená v usneseních, obecně akceptovala, v některých pozdějších případech se však k němu Ústavní soud považoval za nutné vymezit, a to zejména pokud jde o možnost vycházet z toliko hypotetického zlepšení finanční situace ve vzdálené budoucnosti. V nálezu ze dne 23. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3966/17 (N 69/93 SbNU 341) tak Ústavní soud nepovažoval za akceptovatelné, že soudy sice uznaly, že tehdejší stěžovatel se nachází v těžké nikoliv přechodné životní situaci, přesto založily svá negativní rozhodnutí na nijak nerozvedeném přesvědčení o možnosti v dlouhodobém horizontu dostát svým závazkům a uhradit náklady obhajoby. Zároveň přičetly stěžovateli k tíži, že si finanční obtíže způsobil sám svým jednáním. 13. Současné finanční možnosti i majetkovou potencialitu obviněného je třeba hodnotit na základě konkrétních a aktuálních zjištěných skutečností. Finanční perspektivu lze dovozovat z takových okolností, jako jsou zdravotní stav, vzdělání, schopnosti a dosavadní příjmy obviněného. Není možno ov