IV.ÚS 2114/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2114/21 ze dne 31. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. Michalem Gabrielem, advokátem, sídlem Lidická 700/19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2021 č. j. 11 Tdo 346/2021-4664, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. září 2020 č. j. 4 To 76/2019-4465 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2019 č. j. 40 T 10/2018-4222, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 20 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl (vedle dalších spoluobviněných) v záhlaví specifikovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") uznán vinným jednak (v bodě 1.) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku, a to dílem spáchaným samostatně (v bodech 6. a 11.), dílem ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (v bodech 2., 4., 5., 8. a 9.). Daného jednání se stěžovatel zkráceně dopustil tím, že opakovaně a ve velkých množstvích nakupoval sušené konopí s vysokým obsahem psychoaktivní látky - tetrahydrokanabinolu (dále jen "THC") za účelem jeho dalšího zobchodování, přičemž byl v organizované skupině jednou z vůdčích osobností, resp. jejím hlavním organizátorem, který měl své vlastní dodavatele konopí (zejména spoluobviněné M. S. a M. M.), a poté co od nich "zboží" obdržel, jej dodával dalším odběratelům, když ve všech popsaných případech jednal ve formě přímého úmyslu. Za to byl podle § 283 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Rovněž mu byly uloženy tresty propadnutí věci podle § 70 odst. 1 trestního zákoníku, § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a § 70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části daného rozsudku. 3. Uvedeným rozsudkem krajského soudu byl stěžovatel současně podle § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zproštěn podané obžaloby pro skutky uvedené v obžalobě pod bodem 10., jednoho z dílčích skutků uvedených pod bodem 11. a dále skutky popsané pod body 12., 13. a 14., neboť ve vztahu k těmto skutkům nebylo prokázáno, že by je spáchal. 4. Z podnětu odvolání stěžovatele a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "krajské státní zastupitelství") podaného v neprospěch stěžovatele (a spoluobviněného M. S.) Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") shora označeným rozsudkem rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 trestního řádu částečně zrušil, a to ve výroku o vině jednáním popsaným pod body 2., 4., 5., 6., 8., 9. a 11., a v celém výroku o trestu uloženém stěžovateli, a za splnění podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu nově uznal stěžovatele vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku, a to dílem samostatně (v bodech 6. a 11.), dílem ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (v bodech 2., 4., 5., 8. a 9.). Za tento zvlášť závažný zločin, jakož i za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, u něhož zůstal výrok o vině pod bodem 1. napadeného rozsudku krajského soudu nezměněn, byl stěžovatel odsouzen podle § 283 odst. 3 trestního zákoníku a za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Současně mu byly uloženy tresty propadnutí věci podle § 70 odst. 1, § 70 odst. 2 písm. a) a § 70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku. Odvolání státního zástupce krajského státního zastupitelství bylo podle § 256 trestního řádu odmítnuto. 5. Na základě dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek vrchního soudu v části výroku o trestu, v níž byl stěžovateli podle § 70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to náramkových hodinek zn. Zenith v hnědé krabičce, zajištěných při domovní prohlídce v rodinném domě na adrese X. Podle § 265k odst. 2 věty druhé trestního řádu byla zrušena i další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pozbyla-li vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, podkladu. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že krajský soud se správně, logicky a přesvědčivě vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí věci a během procesu dokazování postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Poukázal na to, že vrchní soud na základě podaných odvolání podrobil rozsudek krajského soudu podrobné revizi, při které shledal některé dílčí nedostatky týkající se skutkových zjištění vztahujících se ke skutku pod bodem 2., jakož i u trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. b) trestního řádu (konkrétně náramkových hodinek zn. Fortis včetně daňového dokladu z roku 2008 na částku 53 295 Kč). Skutková zjištění proto ve veřejném zasedání doplnil a rozsudek krajského soudu v tomto ohledu revidoval v duchu pravidla in dubio pro reo. 6. Nejvyšší soud v návaznosti na stěžovatelem uplatněné dovolací námitky, kterými poukazoval na porušení jeho práva na spravedlivý proces, přezkoumal provedené dokazování. Shledal, že závěr o vině stěžovatele byl učiněn na základě řádně provedeného rozsáhlého dokazování (zejména výpovědí jednotlivých spoluobviněných a svědků, pořízených odposlechů a záznamů uskutečněného telekomunikačního provozu, protokolů o výsledcích operativního šetření, zejména ze sledování stěžovatele, jakož i řady dalších zájmových osob, protokolů o provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, dále odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie či odvětví chemická expertíza, zpráv obchodní společnosti E-ON Česká republika, s. r. o., stejně jako řady listinných důkazů) a že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, natož extrémní rozpor, který stěžovatel v dovolání namítal. Základní námitka, kterou stěžovatel podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a kterou uplatnil i v podané ústavní stížnosti, spočívala v popření opakovaného získávání sušeného konopí s vysokým obsahem psychoaktivní látky THC a jeho následný prodej za účelem dosažení finančního prospěchu. Nejvyšší soud konstatoval, že taková námitka nejenže není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, neboť je svým charakterem skutkové povahy, ale že jde navíc o námitku, která byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena. Stěžovatel v časovém období od roku 2011 do září 2016 prokazatelně nakoupil celkem 13,181 kg marihuany, přičemž všechny prověřované vzorky obsahovaly vysoké množství psychotropní látky. V žádném případě tak podle Nejvyššího soudu nešlo o legální konopí s nízkým obsahem THC a nebylo ani možno přisvědčit stěžovateli v tom jeho tvrzení, že dané množství marihuany měl výhradně pro svoji potřebu. Podle učiněných skutkových zjištění stěžovatel za marihuanu vynakládal vysoké peněžní částky, které v souhrnu přesáhly hodnotu několika milionů korun. Tvrdil-li, že obecné soudy nižších stupňů nezohlednily v jeho prospěch skutečnost, že v době policejního zásahu u něj by