IV.ÚS 2128/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2128/20 ze dne 13. 10. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Břetislava Michlovského, zastoupeného JUDr. Františkem Honsou, Ph.D., advokátem, sídlem Klimentská 1207/10, Praha 1 - Nové Město, proti I. výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2020 č. j. 15 Co 82, 83/2020-852 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. listopadu 2019 č. j. 10 C 80/2011-799, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Československá obchodní banka, a. s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5 - Radlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") se ukládá povinnost nahradit mu náklady řízení před Ústavním soudem. 3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") byl zamítnut návrh stěžovatele jako žalobce na vrácení soudního poplatku ve výši 3 100 000 Kč. Obvodní soud tak rozhodl o žádosti stěžovatele ze dne 28. 6. 2019 o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 3 100 000 Kč s odůvodněním, že soudní poplatek se sice v dané věci řídí zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 31. 8. 2011, neboť řízení bylo zahájeno dne 6. 5. 2011, a podle nějž lze vybrat soudní poplatek v maximální výši 1 000 000 Kč, ale stěžovatel podáním ze dne 1. 12. 2018 souhlasil, aby jeho návrh, kterým upřesnil původní žalovanou částku 168 383 315,40 Kč na částku 494 496 966,83 Kč spolu s úrokem z prodlení, byl vzat jako změna žaloby, což soud jako změnu žaloby (formou rozšíření nároku) usnesením ze dne 10. 12. 2018 připustil. Přitom obvodní soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel v průběhu řízení opakovaně měnil svou žalobu omezením či rozšiřováním svého nároku na náhradu škody vůči vedlejší účastnici jako žalované představující ušlý zisk. Usnesením ze dne 10. 12. 2018 vyzval obvodní soud stěžovatele k doplacení soudního poplatku ve výši 3 100 000 Kč, když tento byl původně stěžovatelem uhrazen v tehdy maximální výši 1 000 000 Kč ke dni podání žaloby. Tento doplatek pak stěžovatel dne 24. 5. 2019 uhradil, byť s tímto nesouhlasil. Obvodní soud dovodil, že tím, že stěžovatelův původní nárok nemůže mít formu opakujícího se plnění, což nemá oporu v zákoně, nebyl v rozsahu plnění do budoucna u soudu řádně uplatněn podle § 79 odst. 1 o. s. ř. Podáními ze dne 14. 10. 2015 a ze dne 2. 12. 2018 představujícími kapitalizaci, tedy byly uplatněny nové nároky stěžovatele a bylo třeba doplatit k již uhrazenému poplatku ještě předmětnou částku. Teprve touto kapitalizací došlo k uplatnění těchto nároků, a tím i ke vzniku poplatkové povinnosti. Tím, že každý nárok může být uplatněn samostatně, nelze považovat jejich uplatnění za uplatněné v rámci jednoho nároku, a tedy nelze z poplatkového hlediska považovat tyto nároky jako součást řízení jako jednoho celku. Obvodní soud proto neshledal důvod pro vrácení uloženého a již vybraného poplatku. 4. Usnesením ze dne 25. 11. 2019 č. j. 10 C 80/2011-802 obvodní soud připustil změnu žaloby na základě podání stěžovatele ze dne 8. 10. 2019, kdy k dosavadnímu znění žaloby přidal stěžovatel ještě požadavek na zaplacení částky 14 795 301 Kč s příslušenstvím od 14. 10. 2019 do zaplacení a upravil dosud požadované příslušenství (výrok I.) a dále obvodní soud rozhodl o přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené městským soudem pod sp. zn. 24 Cm 214/1999 (výrok II.). 5. Proti usnesení obvodního soudu ze dne 25. 11. 2019 č. j. 10 C 80/2011-799 a proti II. výroku usnesení obvodního soudu ze dne 25. 11. 2019 č. j. 10 C 80/2011-802 podal stěžovatel odvolání. Napadeným usnesením městského soudu bylo usnesení obvodního soudu ze dne 25. 11. 2019 č. j. 10 C 80/2011-799 potvrzeno (výrok I.). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že usnesení obvodního soudu ze dne 25. 11. 2019 č. j. 10 C 80/2011-802 se ve II. výroku mění tak, že řízení se nepřerušuje. 6. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení k návrhu stěžovatele na vrácení soudního poplatku uvedl, že podáním ze dne 2. 12. 2018 stěžovatel upřesnil petit žaloby tak, že se domáhal zaplacení částky 494 496 966,83 Kč jako součtu jednotlivých plnění ve výši původních 52 313 263,04 Kč a sedminásobku částky 19 617 473,70 Kč, vše s příslušenstvím, s tím, že jde o upřesnění žalobního požadavku k datu 30. 4. 2018. Protože stěžovatel ve svém podání ze dne 1. 12. 2018 souhlasil, aby jeho návrh byl vzat jako změna žaloby a takto byla změna žaloby připuštěna, došlo připuštěním tohoto znění petitu k odstranění vady žaloby ohledně plovoucího petitu, protože ve stěžovatelem uvedeném návrhu rozsudku se již požadavek na budoucí každoroční plnění částky 19 617 473,70 Kč neobjevuje. Přidal-li tedy stěžovatel podáním ze dne 8. 10. 2019 k dosavadnímu znění žaloby ještě požadavek na zaplacení částky 14 795 301 Kč s příslušenstvím od 14. 10. 2019 do zaplacení a upravil dosud požadované příslušenství, jde již o změnu žaloby novým rozšiřujícím podáním, kdy teprve podáním tohoto rozšíření vzniká stěžovateli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích v platném znění. Městský soud proto přisvědčil obvodnímu soudu, že jde sice o rozšíření žaloby, ale o takové, které představuje nový samostatný žalobní návrh, který by mohl být projednán v samostatném na tomto řízení nezávislém soudním řízení, a proto je třeba při posuzování poplatkové povinnosti vycházet ze zákona platného v době vzniku poplatkové povinnosti, tj. zákona o soudních poplatcích platného již po novele provedené zákonem č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "zákon č. 218/2011 Sb."), který jako maximální soudní poplatek uvádí částku 4 100 000 Kč. Proto vzhledem ke splatnosti poplatku dnem podání rozšíření není dán žádný důvod pro vrácení částky 3 100 000 Kč. II. Argumentace stěžovatele 7. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s názorem soudů, že rozšíření žaloby odůvodňuje aplikaci zákona o soudních poplatcích, ve znění po novele provedené zákonem č. 218/2011 Sb. Pro řízení před obvodním soudem jako celek je podle stěžovatele rozhodný zákon o soudních poplatcích, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 218/2011 Sb., bez ohledu na to, zda došlo následnými podáními k uplatnění nových nároků, a to s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 218/2011 Sb. Usnesení obvodního soudu ani usnesení městského soudu se však s tímto bodem argumentace stěžovatele nevypořádala, což svědčí o libovůli v jejich rozhodování. 8. Stěžovatel uvádí, že návrh na změnu (rozšíření) předmětu řízení nepatří mezi výjimky, u nichž se i v již dříve zahájených řízeních poplatky vybírají podle zákona o soudních poplatcích ve znění po novele provedené zákonem č. 218/2011 Sb. Důsledkem podání návrhu na změnu (rozšíření) žaloby totiž není zahájení nového řízení. I v případě rozšíření předmětu řízení podle § 6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích, soud pokračuje v již dříve, v roce 2011 zahájeném řízení a pouze jedná o změněném návrhu. Stěžovatel proto dovozuje, že pro soudní poplatky vybírané v řízení vedeném u obvodního soudu (vyjma poplatku za podání odvolání či dovolání) je rozhodný zákon o soudních poplatcích ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 31. 8. 2011, který stanoví maximální hranici soudního poplatku za řízení ve výši 1 000 000 Kč. Tato hranice se uplatní i v případě, že v dalším průběhu řízení (po 31. 8. 2011) dojde k upřesnění, změně či rozšíření žalobního návrhu. Obecné soudy proto postupovaly v rozporu se zákonem, když zamítly návrh stěžovatele na vrácení nesprávně vyměřeného soudního poplatku. 9. Stěžovatel namítá, že odůvodnění rozhodnutí soudů jsou nedostatečná, neboť soudy se nevypořádaly s příslušnými zákonnými ustanoveními ani s námitkami stěžovatele a své závěry nepodložily relevantní argumentací. Rozhodnutí městského soudu je vnitřně rozporné a pro stěžovatele bylo překvapivé. Městský soud ve svém rozhodnutí předložil úplně novou argumentaci a usnesení obvodního soudu potvrdil na základě odlišných skutečností, než posuzoval obvodní soud, přičemž se s