IV.ÚS 2133/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2133/23 ze dne 5. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti THERMAL-F, a. s., sídlem I. P. Pavlova 2001/11, Karlovy Vary, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem, sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. června 2023 sp. zn. 1 Nt 14/2023 a proti zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Oddělení hospodářské kriminality, za účasti Okresního soudu v Karlových Varech a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 12 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále stěžovatelka tvrdí, že její základní práva byla porušena zásahem orgánu veřejné moci - Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") - spočívajícím v provedení prohlídky jiných prostor a pozemků spojené se zajištěním vydaných věcí specifikovaných v příslušných přílohách protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků. Petitem ústavní stížnosti proto stěžovatelka rovněž žádá, aby Ústavní soud policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování jejích základních práv, přikázal mu obnovit stav před porušením základních práv a vrátit jí věci vydané při prohlídce provedené dne 13. 6. 2023 a specifikované v přílohách protokolu o provedení prohlídky, jakož i vrátit veškerá elektronická data. 2. Z ústavní stížnosti (včetně doplnění) a jejích příloh se podává, že napadeným příkazem okresní soud podle § 83a odst. 1 trestního řádu nařídil prohlídku specifikovaných prostor hotelu Spa Hotel Thermal. V odůvodnění příkazu okresní soud uvedl, že podle § 158 odst. 3 trestního řádu prověřuje skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 aliena druhá, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jehož se měl dopustit doposud neznámý pachatel. K porušení předpisů mělo dojít tím, že - stručně řečeno - zástupce stěžovatelky v přesně nezjištěném období od 25. 9. 2018 do 31. 7. 2019 při výběru nájemce provozu areálu bazénu, který je součástí hotelu ve vlastnictví stěžovatelky, jejímž jediným akcionářem je Ministerstvo financí (dále jen "ministerstvo"), přičemž stěžovatelka má být podle policejního orgánu veřejným zadavatelem ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., zákon o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel nájemní smlouvu s obchodní společností Saunia, s. r. o. (dále jen "nájemce") na dobu 15 let za celkovou částku 180 000 000 Kč, aniž by proběhlo řádné zadávací řízení. Tím závažným způsobem porušil závazná pravidla zadávacího řízení vyplývající ze zákona o zadávání veřejných zakázek, čímž mohl opatřit sobě nebo jinému neoprávněné výhody většího rozsahu. V dané souvislosti policejní orgán zjistil, že výběr nájemce areálu bazénu nebyl proveden v žádném z režimů výběrových řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek. V odůvodnění napadeného příkazu je podrobně specifikováno, které dokumenty policejní orgán od stěžovatelky vyžadoval a v jakém rozsahu stěžovatelka s policejním orgánem (ne)spolupracovala, že z toho důvodu se policejní orgán obracel se svou žádostí i na ministerstvo, které však kompletní dokumentací nedisponovalo. Šlo mimo jiné o zápisy ze zasedání dozorčích rad a představenstva stěžovatelky konaných v letech 2017 až 2019, avšak stěžovatelka žádosti policejního orgánu opakovaně nevyhověla. V odůvodnění napadeného příkazu je rovněž popsáno (srov. odst. 16 odůvodnění), že stěžovatelka při žádostech o poskytnutí dotace prohlásila, že je veřejnoprávním subjektem. Za dané situace okresní soud v napadeném příkazu konstatoval, že se policejnímu orgánu nepodařilo obstarat veškeré potřebné důkazy pro řádné a úplné posouzení prověřované věci, zejména se nepodařilo obstarat úplnou dokumentaci k výběrovému řízení v souvislosti s nájmem areálu bazénu. Provedením navrhované prohlídky by mohly být zajištěny věci důležité pro trestní řízení, a to především listiny, které mohou výrazně přispět k objasnění eventuální trestné činnosti. Dále je v odůvodnění příkazu vysvětleno, proč uvedenou prohlídku je nutno provést jako neodkladný úkon. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka především zdůrazňuje, že provedení prohlídky policejním orgánem bylo nepřiměřené, protože se nemohla dopustit policejním orgánem prověřované trestné činnosti, neboť není veřejným zadavatelem, avšak této otázce se policejní orgán, státní zastupitelství a ani obecný soud v napadeném příkazu podrobněji nevěnovaly. Okolnost, že stěžovatelka není veřejným zadavatelem ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek, plyne mimo jiné i z judikatury Nejvyššího správního soudu (stěžovatelka odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2010 č. j. 9 Afs 74/2010-254). Naplnění znaků veřejného zadavatele nelze podle stěžovatelky dovozovat jen z toho, že stěžovatelka sama dobrovolně v některých případech jako veřejný zadavatel vystupovala. Nelze-li na ni nahlížet jako na veřejného zadavatele, potom se nemohla objektivně dopustit jí za vinu kladené trestné činnosti, a proto bylo užití institutu prohlídky nepřiměřené. Zásah do jejích základních práv v souvislosti s provedením uvedené prohlídky stále trvá, neboť policejním orgánem jsou stále zadržovány věci při prohlídce vydané. Nepřiměřenost použití institutu prohlídky lze dovodit i z toho, že stěžovatelka ve skutečnosti byla připravena policejnímu orgánu jím požadované dokumenty dobrovolně vydat; toliko čekala, až výzva policejního orgánu k vydání věci bude mít zákonem požadované náležitosti, neboť první výzva k vydání věci byla pro její nezákonnost zrušena a druhou výzvu již policejní orgán nevypracoval a přistoupil k provedení prohlídky. Stěžovatelka rozporuje i průběh prohlídky, když podle jejího názoru byl překročen rozsah prostorový, v němž mohlo k prohlídce dojít, a průběh prohlídky byl nepřiměřený v tom, že policejní orgán pro potřeby prověřování trestné činnosti získal například e-mailovou komunikaci, která minimálně z časového hlediska nemohla s prověřovanou trestnou činností souviset. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a týkal se jí postup policejního orgánu, proti němuž brojí jako proti zásahu orgánu veřejné moci. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je v rozsahu žádajícím zrušení příkazu přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. K tvrzenému porušení stěžovatelčiných základních práv Ústavní soud připomíná svoje judikaturní závěry, podle nichž kasační zásah do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má místo pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Tento odstup a zdrženlivost Ústavního soudu vůči meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního j