IV.ÚS 2137/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2137/17 ze dne 30. 4. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní společnosti RAVAK a.s., sídlem Obecnická 285, Příbram, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, sídlem Husova 5, Praha 1 - Staré Město, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2017 uvedeným v Protokolu o jednání schůze věřitelů konané bezprostředně po přezkumném jednání č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-54, jimiž soud potvrdil volbu věřitelského výboru ve složení CRUZ DEL SUR a.s., GO biz Jinonice s.r.o. a LisTop s.r.o. a určil, že cena majetkové podstaty dlužníka činí dle schváleného znaleckého posudku č. 115-2952/2017 zpracovaného ke dni 15. února 2017 částku ve výši 321 646 000 Kč, a proti usnesením schůze věřitelů ze dne 11. května 2017 uvedeným v Protokolu o jednání schůze věřitelů konané bezprostředně po přezkumném jednání č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-54, jimiž bylo rozhodnuto o tom, že prozatímní věřitelský orgán nebude pokračovat jako řádný věřitelský orgán, že nebude hlasováno o převolbě insolvenčního správce a že dlužníku nebude odňato právo sestavit doplněný reorganizační plán, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a obchodní společnosti OLEO CHEMICAL, a.s., sídlem Holušická 2221/3, Praha 4 - Chodov, zastoupené Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, sídlem V celnici 1034/6, Praha 1 - Nové Město, a Ing. Jiřího Hanáka, insolvenčního správce, sídlem Hradeckého 309, Ostrava - Hrabová, zastoupeného JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Revoluční 724/7, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a rozhodnutí přijatých schůzí věřitelů, která se uskutečnila dne 11. 5. 2017, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, spisu vedeného městským soudem pod sp. zn. MPSH 76 INS 2762/2011, jenž je veřejně dostupný na http://isir.justice.cz, jakož i ze své úřední činnosti, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. 3. Městský soud svým usnesením ze dne 16. 2. 2017 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-250 rozhodl mj. o úpadku obchodní společnosti OLEO CHEMICAL, a.s. (dále jen "dlužník") [výrok I.], povolil jeho řešení reorganizací [výrok II.], ustanovil Ing. Jiřího Hanáka (dále jen "insolvenční správce") insolvenčním správcem dlužníka [výrok III.], ustanovil znalce za účelem ocenění majetkové podstaty dlužníka [výrok V.], vyzval dlužníka k předložení aktualizovaného reorganizačního plánu ve stanovené lhůtě [výrok X.], nařídil přezkumné jednání na den 11. 5. 2017 a zároveň svolal schůzi věřitelů, která se měla konat bezprostředně po skončení nařízeného přezkumného jednání [výrok XIII.]. 4. Stěžovatelka jako věřitelka dlužníka následně v předmětném insolvenčním řízení uplatnila přihláškou své pohledávky za dlužníkem v celkové výši 480 552 130,80 Kč. 5. Na svolané schůzi věřitelů, která následovala bezprostředně po přezkumném jednání, jež se konalo dne 11. 5. 2017 a na němž insolvenční správce popřel pohledávky stěžovatelky za dlužníkem z důvodu jejich pravosti, pořadí a výše, bylo přítomnými věřiteli hlasováno o hlasovacím právu nezjištěných věřitelů, tedy i stěžovatelky, přičemž schůze věřitelů hlasovací právo stěžovatelce nepřiznala. Nato bylo městským soudem vyhlášeno usnesení, že věřitelé č. 5 (stěžovatelka), 6, 7, 10, 18/P17/dílčí 1, 20 a 34 nemají právo na předmětné schůzi hlasovat. Podle protokolu o jednání schůze věřitelů č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-54 bylo po krátkém zdůvodnění vyhlášeného usnesení dáno poučení o odvolání, které není přípustné. Schůze věřitelů následně rozhodla o tom, že prozatímní věřitelský orgán nebude pokračovat jako řádný věřitelský orgán, a zvolila věřitelský výbor, jehož volbu městský soud potvrdil, jakož i o tom, že nebude hlasováno o převolbě insolvenčního správce ve smyslu § 29 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v tehdy účinném znění (dále jen "insolvenční zákon"), a dlužníku nebude odňato přednostní právo sestavit doplněný reorganizační plán. Městský soud během předmětné schůze věřitelů svým usnesením rovněž určil cenu majetkové podstaty dlužníka dle věřitelskou schůzí schváleného znaleckého posudku. 6. Právě uvedená rozhodnutí přijatá dne 11. 5. 2017 schůzí věřitelů či přímo městským soudem stěžovatelka napadla ústavní stížností (viz níže). II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že důvod k jejímu podání spatřuje ve skutečnosti, že dne 11. 5. 2017 při schůzi věřitelů, která stěžovatelce (jejíž pohledávky za dlužníkem byly insolvenčním správcem během přezkumného jednání, které předmětné věřitelské schůzi bezprostředně předcházelo, popřeny co do jejich pravosti, výše i pořadí) nepřiznala hlasovací právo, jí hlasovací právo nebylo přiznáno ani městským soudem podle § 51 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona. V této souvislosti stěžovatelka namítla, že městský soud své rozhodnutí, jímž jí hlasovací právo pro předmětnou schůzi věřitelů nepřiznal, nejen řádně neodůvodnil, když se omezil pouze na odkaz na výsledek přezkumného jednání, ale ani jí (a to přes její výslovnou žádost o udělení slova) neumožnil, aby svou žádost o přiznání hlasovacího práva soudem předem odůvodnila. Takový postup je dle přesvědčení stěžovatelky v rozporu se závěry vyslovenými v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1549/11 ze dne 23. 4. 2015 (N 83/77 SbNU 197), sp. zn. III. ÚS 1824/13 ze dne 26. 6. 2014 (N 132/73 SbNU 971) a sp. zn. IV. ÚS 2372/11 ze dne 3. 9. 2012 (N 146/66 SbNU 219), v nichž se Ústavní soud opakovaně vyslovil k otázce odůvodnění rozhodnutí insolvenčního soudu, jimiž bylo rozhodnuto o (ne)přiznání hlasovacích práv věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena insolvenčním správcem. Stěžovatelka upozornila na to, že Ústavní soud v této otázce uzavřel, že je povinností obecných soudů i tato svá rozhodnutí odůvodnit a vypořádat se se všemi rozhodujícími skutečnostmi a námitkami účastníků řízení. To se však v nynější věci dle názoru stěžovatelky nestalo a ani stát nemohlo, neboť jí městským soudem nebylo vůbec umožněno argumenty na podporu svého návrhu na přiznání hlasovacích práv vznést, a to přesto, že o to během schůze věřitelů žádala. Vzhledem k právě uvedeným skutečnostem stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími městského soudu a schůze věřitelů ze dne 11. 5. 2017 bylo nepřípustně zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, neboť napadená rozhodnutí byla založena na poměru hlasů insolvenčních věřitelů, který byl zjištěn ústavně nekonformním způsobem, pročež odkázala na závěry vyslovené ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 41/15 ze dne 21. 4. 2015 (ST 41/77 SbNU 963). 8. Stěžovatelka Ústavnímu soudu zároveň navrhla, aby odložil vykonatelnost ústavní stížností napadených rozhodnutí. III. Vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků řízení 9. Městský soud ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 2018 nejprve shrnul průběh předmětného insolvenčního řízení do doby konání schůze věřitelů, na níž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Uvedl, že na přezkumném jednání, které se konalo dne 11. 5. 2017 a bezprostředně předcházelo předmětné věřitelské schůzi, byla insolvenčním správcem, dlužníkem a některými věřiteli zcela popřena přihlášená pohledávka stěžovatelky. Soud proto postupoval dle § 51 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017 a dle rozhodnutí schůze věřitelů stěžovatelce hlasovací právo pro tuto schůzi nepřiznal. Své rozhodnutí přitom dle svého názoru řádně ústně zdůvodnil, což mohou potvrdit jak insolvenční správce, tak i dlužník a věřitelé, kteří si průběh schůze nahrávali na mobilní telefon. Městský soud dále poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 1 VSPH 369/2012-B-41 vydané ve věci vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 12060/2011, který uzavřel, že rozhodnutí soudu, jenž nepřiznal věřiteli s popřenou pohledávkou právo hlasovat dle § 51 odst. 1 insolvenčního zákona, není vydáno v rozporu se zákonem, je-li v souladu s vůlí ostatních věřitelů nepřiznat hlasovací právo věřiteli v rozsahu jeho popřené pohledávky. Městský soud rovněž připom