IV.ÚS 2147/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2147/20 ze dne 22. 9. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jaroslava Horkého, zastoupeného Mgr. ICLic. Štěpánem Šťastníkem, advokátem, sídlem Olomoucká 153/25, Opava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020 č. j. 29 Cdo 459/2018-1121, I. výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2017 č. j. 1 Ko 8/2016-1067 a II. a III. výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. června 2016 č. j. 20 K 72/98-1026, ve znění opravného usnesení ze dne 28. června 2016 č. j. 20 K 72/98-1034, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Štěpána Čelka a Veroniky Čelkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby byla v uvedeném rozsahu zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, s tvrzením, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené v čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel působil jako správce konkurzní podstaty úpadce obchodní společnosti MERKANTA, spol. s r. o., v likvidaci (daná společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku v roce 2018, z obchodního rejstříku byla vymazána z důvodu, že konkurz prohlášený na majetek dlužníka byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení). Usnesením ze dne 26. 6. 2007 č. j. 20 K 72/98-610 Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") schválil konečnou zprávu a odměnu správce konkurzní podstaty (stěžovatele) ve výši 5 060 975 Kč a jeho hotové výdaje ve výši 350 328 Kč. Usnesením krajského soudu ze dne 24. 6. 2008 č. j. 20 K 72/98-681 byl stěžovatel zproštěn funkce správce konkurzní podstaty a novým správcem byl ustanoven Ing. Vladimír Čelko. Důvodem pro zproštění funkce bylo hrubé porušení jeho povinností (neoprávněně nakládal s prostředky majetkové podstaty tím, že z ní poskytl půjčku, byť nebylo prokázáno, že by tím majetkovou podstatu poškodil, a neposkytoval informace konkurznímu soudu). Rozvrhovým usnesením ze dne 19. 9. 2014 č. j. 20 K 72/98-995 krajský soud rozhodl o vydání dodatečného výtěžku zpeněžení s tím, že příjmy od konečné zprávy činily celkem 281 437,69 Kč a doplatek odměny správce konkurzní podstaty činí 28 144 Kč. 3. O rozdělení celé odměny mezi bývalého a následného správce konkurzní podstaty krajský soud rozhodl v samostatném usnesení ze dne 7. 6. 2016 č. j. 20 K 72/98-1026, jehož II. a III. výrok jsou napadeny ústavní stížností. Krajský soud II. výrokem tohoto usnesení z částky 5 089 119 Kč tvořící odměnu bývalého a následného správce konkurzní podstaty přiznal odměnu 2 544 559 Kč bývalému správci (stěžovateli) a 2 544 560 Kč následnému správci. Rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit následnému správci 2 516 415 Kč (III. výrok). Odměnu ve výši 5 089 119 Kč připadající na oba správce konkurzní podstaty rozdělil podle kritérií v § 9 odst. 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 476/1991 Sb."), tj. podle délky a rozsahu činnosti každého z nich. Současně přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel byl zproštěn funkce správce konkurzní podstaty pro porušování svých povinností, a přihlédl též k pracnosti výkonu funkce správce konkurzní podstaty po změně osoby správce. Stěžovateli jako bývalému správci tak určil podíl na odměně ve výši 50 % a následnému správci ve výši zbylých 50 %. 4. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") k odvolání stěžovatele zmíněné usnesení krajského soudu změnil napadeným I. výrokem usnesení ze dne 28. 2. 2017 č. j. 1 Ko 8/2016-1067 tak, že odměna stěžovatele činí 4 489 119 Kč a odměna následného správce konkurzní podstaty 600 000 Kč, přičemž stěžovatel je povinen zaplatit následnému správci 571 856 Kč. Ohledně rozdělení odměny vrchní soud shledal, že krajský soud náležitě nevyhodnotil rozsah činnosti obou správců. Následný správce byl do funkce ustanoven ve chvíli, kdy prakticky veškerý majetek byl jeho předchůdcem zpeněžen. Následný správce přezkoumal podle pokynu soudu činnost stěžovatele, nechal provést audit, do majetkové podstaty získal 27 071 Kč a vedl časově i právně náročný soud u Okresního soudu v Opavě, v němž pokračoval po svém předchůdci. Krajský soud schválil odměnu konkurzního správce ve výši 5 060 975 Kč v době, kdy tuto funkci vykonával stěžovatel, a poté v době, kdy ji vykonával následný správce, schválil doplatek odměny ve výši 28 144 Kč. Celkovou odměnu ve výši 5 089 119 Kč tak bylo třeba rozdělit mezi předchozího a následného správce. Podle vrchního soudu délce doby činnosti a jejímu rozsahu odpovídá odměna stěžovatele ve výši 88,22 % a následného správce ve výši 11,78 %. 5. Stěžovatelovo dovolání proti I. výroku usnesení vrchního soudu odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. V odůvodnění uvedl, že následný správce konkurzní podstaty zemřel dne 20. 6. 2017, v dovolacím řízení se tak k dovolání vyjadřovali pozůstalí, jimiž jsou Štěpán a Veronika Čelkovi. Ke stěžovatelově námitce, že po mnoha letech od dne 26. 6. 2007, kdy byla schválena konečné zpráva, byla překvapivě a bez zákonného důvodu zkrácena jeho odměna, Nejvyšší soud poznamenal, že rozhodnutím o schválení konečné zprávy bylo rozhodnuto o celkové odměně správce konkurzní podstaty, nikoli výlučně o odměně stěžovatele. Pro věřitele a úpadce není rozhodné, kolik osob v průběhu řízení působí ve funkci správce konkurzní podstaty. Celková odměna musí být mezi jednotlivé správce rozdělena, součty jejich odměn pak odpovídají odměně, jakou by dostal správce, který by byl činný v celém řízení. Při normálním průběhu konkurzu schvaluje soud odměnu konkurzního správce v usnesení o schválení konečné zprávy, které je rozhodnutím ve věci samé. Výrok rozhodnutí, jímž soud určí odměnu správce konkurzní podstaty, je pro účastníky a všechny orgány závazný. I po pravomocném schválení konečné zprávy však mohou nastat situace, kdy správce konkurzní podstaty bude žádat další odměnu nebo náhradu hotových výdajů za úkony, které provedl po schválení konečné zprávy. V posuzované věci nezahrnovalo usnesení ze dne 26. 6. 2007 o schválení konečné zprávy odměnu za činnost, kterou následný správce vykonal po schválení této konečné zprávy. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (o celkové odměně za správu konkurzní podstaty) nebránila tomu, aby krajský soud rozhodl o doplatku odměny s tím, že o rozdělení odměny mezi bývalého a následného správce konkurzní podstaty rozhodl samostatným usnesením. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel zdůraznil, že usnesením krajského soudu ze dne 26. 6. 2007 č. j. 20 K 72/98-610 byla schválena konečná zpráva a vyúčtování jeho odměny ve výši 5 060 975 Kč. Následně byl zproštěn funkce správce konkurzní podstaty. Nejvyšší soud odmítl dovolání, aniž by se podle stěžovatele vypořádal prostřednictvím nějakého rozhodnutí, které by na věc plně dopadalo, s jeho argumentací o porušení § 170 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), o vázanosti soudu svým usnesením po jeho vyhlášení. 7. Stěžovatel nezpochybňuje, že odměna správce konkurzní podstaty je jediná bez ohledu na to, kolik správců ve věci působilo. Vedle odměny však může existovat i doplatek odměny. Soudům nic nebránilo, aby v dané věci rozhodly výhradně jen o tomto doplatku. Zásah do své právní jistoty stěžovatel spatřuje v tom, že po devíti letech bylo změněno rozhodnutí o odměně za vykonanou práci tak zásadním způsobem. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chrá