IV.ÚS 2151/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2151/23 ze dne 10. 1. 2024 N 8/122 SbNU 68 Povinnost věřitele přijmout plnění směnečného dluhu třetí osobou   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele F. B., zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023 č. j. 29 Cdo 306/2022-145, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2021 č. j. 12 Cmo 47/2021-121 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2020 č. j. 49 Cm 33/2020-83, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Komerční banka, a. s., sídlem Na Příkopě 969/33, Praha 1 - Staré Město, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023 č. j. 29 Cdo 306/2022-145, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2021 č. j. 12 Cmo 47/2021-121 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2020 č. j. 49 Cm 33/2020-83 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023 č. j. 29 Cdo 306/2022-145, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2021 č. j. 12 Cmo 47/2021-121 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2020 č. j. 49 Cm 33/2020-83 se zrušují. III. Žádný z účastníků ani vedlejší účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 5. 2020 č. j. 49 Cm 33/2020-26 uložil stěžovateli (žalovanému, avalistovi) a obchodní společnosti SB-ART 1988, s. r. o. (dlužnici, výstavci směnky), aby společně a nerozdílně zaplatili vedlejší účastnici řízení (žalobkyni, věřitelce) směnečný peníz ve výši 268 731,51 Kč s příslušenstvím, směnečnou odměnu ve výši 895,77 Kč a náklady řízení ve výši 42 945,50 Kč. Obchodní společnosti SB-ART 1988, s. r. o., se nepodařilo doručit směnečný platební rozkaz do vlastních rukou, a proto jej městský soud usnesením ze dne 19. 6. 2020 č. j. 49 Cm 33/2020-43 ve vztahu k ní zrušil a řízení mezi vedlejší účastnicí řízení a touto obchodní společností vyloučil k samostatnému projednání. 3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal stěžovatel námitky, kterým městský soud nevyhověl, ústavní stížností napadeným rozsudkem ponechal směnečný platební rozkaz v celém rozsahu v platnosti (výrok I) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 35 138,40 Kč (výrok II). 4. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek městského soudu (výrok I) a uložil stěžovateli nahradit vedlejší účastnici řízení náklady odvolacího řízení ve výši 35 138,40 Kč (výrok II). S odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, a na § 1888, 1892, 1936 a 1957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vrchní soud dovodil, že směnka, jejíž úhrady se vedlejší účastnice řízení domáhá, byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka k zajištění závazků dlužnice ze smlouvy o úvěru. Stěžovatel směnku podepsal jako avalista. Obrana stěžovatele spočívala v tom, že došlo k úhradě pohledávky zajištěné směnkou, a vzhledem k tomu, že bylo plněno jinou osobou - obchodní společností X (dále též "třetí osoba") - než přímo dlužnicí, nemohla vedlejší účastnice řízení s ohledem na § 1936 občanského zákoníku nabídnuté plnění odmítnout. Stěžovatel rovněž namítal neplatnost směnky z důvodu absence slibu uhrazení určité peněžní částky. Námitku neplatnosti směnky z důvodu absence bezpodmínečného slibu zaplatit určitou peněžitou sumu vyhodnotil vrchní soud jako nedůvodnou. Z kontextu směnečné listiny totiž vyplynulo, že údaj směnečného peníze obsažený v rámečku je součástí směnečného prohlášení výstavce směnky. Směnku nečinila neplatnou ani skutečnost, že neobsahovala slovní vyjádření směnečného peníze, resp. předtištěný údaj nebyl vyplněn. K úhradě směnkou zajištěné pohledávky nedošlo. Vrchní soud pokračoval, že § 1957 občanského zákoníku nebylo možno aplikovat, neboť peněžité plnění ve výši 253 792 Kč poskytla vedlejší účastnici řízení bezhotovostně třetí osoba odlišná od dlužnice, přičemž stěžovatel ani netvrdil, že by třetí osoba převzala dluh dlužnice nebo k němu přistoupila. Současně přisvědčil vedlejší účastnici řízení, že dlužnice nevyjádřila souhlas s plněním třetí osobou. Za právně nevýznamnou považoval argumentaci stěžovatele, podle níž se vedlejší účastnice řízení měla domáhat vrácení částky po této třetí osobě, když tato obchodní společnost nebyla dlužnicí vedlejší účastnice řízení a vedlejší účastnice řízení vůči ní nedisponovala žádným právním titulem. Vedlejší účastnice řízení taktéž nebyla oprávněna domáhat se náhrady škody vůči státu z titulu nesprávného úředního postupu. 5. K výše uvedenému je třeba ještě skutkově doplnit, že ohledně peněžitého plnění poskytnutého třetí osobou bylo dne 26. 6. 2018 jejím jednatelem (I. S.) podáno trestní oznámení týkající se mj. neoprávněného převodu částky 253 792 Kč z jejího účtu. Tyto prostředky deponované na účtu vedlejší účastnice řízení byly policejním orgánem zajištěny, a poté, co bylo zjištěno, že platba byla provedena neoprávněně, když byla zadána jinou osobou (stěžovatelem) než jednatelem třetí osoby, který byl jediným disponentem s účtem třetí osoby, bylo policejním orgánem rozhodnuto o vydání věci zpět třetí osobě (k tomu usnesení policejního orgánu ze dne 5. 9. 2019 č. j. KRPA-239986-194/TČ-2018-000093-TH). Následně sice byla trestní věc odložena (usnesení ze dne 9. 12. 2019 č. j. KRPA-239986-209/TČ-2018-000093-TH), neboť bylo zjištěno, že stěžovatel provedl transakci v podstatě se souhlasem jednatele třetí osoby I. S., nicméně vedlejší účastnice řízení neprodleně po odložení věci částku 253 792 Kč vrátila třetí osobě. 6. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zamítl. Dovolání připustil pouze k řešení právní otázky zániku směnkou zajištěné pohledávky, která nebyla dosud v daných skutkových poměrech Nejvyšším soudem beze zbytku zodpovězena. Dovolání však neshledal důvodným. Vycházeje ze znění § 1936 odst. 1, § 1937 odst. 1 a § 1957 odst. 1 občanského zákoníku, jakož i z důvodové zprávy k těmto ustanovením, v obecné rovině konstatoval, že plněním poskytnutým třetí osobou, která neručí za dluh a závazek jinak nezajišťuje, za podmínek určených § 1936 odst. 1 větou první občanského zákoníku věřiteli dlužníka zaniká závazek dlužníka. Skutečnost, že věřitel vrátí takto poskytnuté plnění třetí osobě, nezpůsobuje obnovení závazku dlužníka. Věřitel tedy musí plnění přijmout (na osobní vlastnosti dlužníka nevázané) plnění (§ 1936 odst. 1 občanského zákoníku) tehdy, nabídne-li mu to třetí osoba, která za dluh neručí nebo závazek jinak nezajišťuje, se souhlasem dlužníka. Jinak řečeno, musí zde být právní jednání třetí osoby [projevená vůle třetí osoby směřující k úhradě (konkrétního) dluhu dlužníka] adresované věřiteli, a právní jednání dlužníka (projevená vůle vyjadřující souhlas dlužníka s plněním třetí osobou). Tato právní jednání se musí dostat do sféry dispozice věřitele, nestačí jejich pouhá existence [přesněji řečeno, vzhledem k tomu, že se jedná o adresné jednání, představuje dojití do sféry adresáta předpoklad jeho vzniku, resp. vůbec schopnosti působit účinky (srov. § 570 občanského zákoníku) - pozn. Ústavního soudu]. Nejsou-li výše uvedené předpoklady splněny, nemá věřitel povinnost přijmout plnění; jeho možnost plnění přijmout tím není dotčena. 7. V poměrech dané věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že směnkou zajištěná pohledávka vedlejší účastnice řízení mohla zaniknout v rozsahu plnění třetí osoby (§ 1936 odst. 1 a § 1937 odst. 1 občanského zákoníku) jen tehdy, bylo-li by právní jednání stěžovatele, který dal příkaz k převodu peněžních prostředků z účtu třetí osoby na účet vedlejší účastnice řízení přičitatelné této třetí osobě potud, že jím byla projevena vůle této třetí osoby k plnění konkrétního závazku dlužnice vůči vedlejší účastnici řízení a současně dlužnice by s tímto plněním souhlasila. Samotná skutečnost, že vedlejší účastnice řízení (jako věřitelka a současně poskytovatelka platebních služeb) realizovala p