IV.ÚS 2152/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2152/18 ze dne 8. 1. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Josefa Valcháře, zastoupeného JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem, se sídlem Náměstí 75, Valašské Meziříčí, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. března 2018 č. j. 4 As 164/2017-48, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2017 č. j. 22 A 46/2015-100, proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, Odboru územního plánování a stavebního řádu, Oddělení stavebního řádu ze dne 9. února 2015 č. j. KUZL 74643/2014, a proti rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, Odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy ze dne 15. října 2014 č. j. MUVS-S 6864/2013/OÚPSŘ-330/Ma-30, za účasti 1. Nejvyššího správního soudu, 2. Krajského soudu v Ostravě, 3. Krajského úřadu Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín a 4. Městského úřadu Vsetín, se sídlem Svárov 1080, Vsetín, jako účastníků řízení, a za účasti A. Povodí Moravy, s. p., se sídlem Dřevařská 932/11, Brno, IČ: 70890013, B. Zbyňka Mišurce a C. Karla Solanského, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel dne 21. června 2018 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se Josef Valchář (dále také jen "stěžovatel", "žalobce", či "účastník řízení") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů a správních orgánů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva. Konkrétně stěžovatel namítá porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu a práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu vlastnictví ve smyslu článku 11 Listiny, jakož i práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost dle článku 26 odst. 1 Listiny. Závěrem stěžovatel požádal Ústavní soud, aby mu přiznal náhradu nákladů "všech řízení", a to k rukám jeho právního zástupce. II. Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil: 1) Rozhodnutím ze dne 15. října 2014 č. j. MUVS-S 6864/2013/OÚPSŘ-330/Ma-30, Městský úřad Vsetín, Odbor územního plánování, stavebního řádu a dopravy (dále jen "stavební úřad") dodatečně povolil stavbu přemostění přes vodní tok, resp. mlýnský náhon na pozemcích parc. č. X1, X2, X3 a X4, v katastrálním území H. (dále jen "stavba"). Uvedená stavba dle stavebního úřadu slouží jako přístupová cesta k rodinnému domu č. p. X5, který je ve vlastnictví Karla Solanského (stavebníka). 2) Proti rozhodnutí stavebního úřadu podal dne 5. listopadu 2014 Josef Valchář (účastník řízení) odvolání. V něm namítal, že stavební úřad rozhodl v dané věci protiprávně a protizákonně, přičemž tyto své závěry podrobně rozvedl. 3) Rozhodnutím ze dne 9. února 2015 č. j. KUZL 74643/2014, Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor územního plánování a stavebního řádu, Oddělení stavebního řádu (dále jen "krajský úřad") odvolání účastníka řízení dle § 90 odst. 5 s. ř. zamítl a napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Učinil tak proto, neboť po přezkoumání napadeného rozhodnutí a spisového materiálu shledal, že stavební úřad postupoval v souladu s § 129 odst. 2 a § 112 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a rovněž námitky účastníka řízení vypořádal v intencích § 114 stavebního zákona. Pokud jde o námitky účastníka řízení uplatněné v rámci odvolání, těmito se krajský úřad zabýval na stranách 5 až 9 svého rozhodnutí, přičemž napadené rozhodnutí neshledal rozporným s právními předpisy či věcně nesprávným. 4) Rozhodnutí krajského úřadu následně účastník řízení (žalobce) napadl žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), jejímž prostřednictvím (mimo jiné) namítal, že umístění stavby je nevhodné a navrhoval její posunutí o 10 metrů směrem proti proudu vodního toku. Žalobce dále poukazoval na závěry studie Ing. Vladislava Gimuna nazvané "Posouzení náhonu na parcele č. X6, katastrální území H." z března 2012 (dále jen "studie") a tvrdil, že stavebník má jinou možnost přístupu ke svému rodinnému domu než přes stavbu. Konečně žalobce uvedl, že dle příslušné normy ČSN má být tzv. světlá výška průtoku náhonu 0,5 metru, avšak u stavby činí pouze 0,3 metru, v důsledku čehož dle žalobce může v daném místě vzniknout "vodní kapsa". 5) Rozsudkem ze dne 21. června 2017 č. j. 22 A 46/2015-100, krajský soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou. Krajský soud předně připomenul, že předmětem řízení byl v dané věci přezkum žádosti stavebníka a jím předložených podkladů ve smyslu § 129 odst. 2 stavebního zákona, přičemž jde o řízení návrhové - stavební úřad tedy v daném řízení přezkoumával toliko žádost o stavební povolení a přiložené podklady. Se samotnou žádostí stavební úřad nemohl jakkoliv disponovat či snad volit jiná, pro žalobce příhodnější, řešení. Pokud jde o stěžejní námitky žalobce, k těmto krajský soud připomenul, že vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Z tohoto důvodu se krajský soud nezabýval návrhy řešení umístění dané stavby, či spory mezi žalobcem a stavebníkem. Co se týče otázky světlé výšky průtoku náhonu, krajský soud uvedl, že k této námitce se podrobně vyjádřily jak stavební, tak krajský úřad, přičemž s výškou 0,3 metru souhlasil příslušný správce povodí - Povodí Moravy, s. p. a otázkou rozlivu vody v oblasti se zabývalo i kladné koordinované závazné stanovisko Městského úřadu Vsetín ze dne 27. června 2014 sp. zn. MUVS-S 4578/2014 OŽP/XII/592-330.2 (dále jen "koordinované závazné stanovisko"). Závěrem krajský soud doplnil, že uvedené koordinované stanovisko bylo právě z podnětu žalobce přezkoumáno příslušným nadřízeným orgánem, a to včetně námitek žalobce, přičemž nadřízený orgán jej potvrdil. 6) Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen "kasační soud"), kterou tento rozsudkem ze dne 28. března 2018 č. j. 4 As 164/2017-48 podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s., zamítl jako nedůvodnou. Učinil tak předně proto, že podstatná část námitek vznášených žalobcem směřovala toliko vůči postupu správních orgánů, a nijak se nevypořádávala se závěry krajského soudu, jež jsou však z hlediska přezkumné činnosti kasačního soudu stěžejní. Jinými slovy pokud důvody uvedené v kasační stížnosti - opravném prostředku proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu - nesměřovaly právě vůči tomuto soudnímu rozhodnutí, bylo namístě kasační stížnost odmítnout jako nepřípustnou (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Kasační soud však přesto dospěl k závěru, že dílčí část kasačních námitek žalobce směřovala i proti rozhodnutí krajského soudu. Žalobce totiž tvrdil, že závěry krajského soudu neměly oporu ve spisech a byly s nimi - zejména s obsahem studie - v rozporu; současně žalobce namítl, že krajský soud vyšel z neaktuálních informací, když studii z roku 2012 označil za zastaralou a poukázal na závěry stanoviska Povodí Moravy, s. p. posuzujícího náhon na parcele č. X4, katastrální území H., ze dne 21. července 2017 (dále jen "stanovisko"). Kasační soud proto ve světle těchto námitek přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu a dospěl k závěru, že tyto námitky nejsou důvodné, a proto kasační stížnost zamítl. III. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že správní orgány a správní soudy zasáhly do jeho ústavně garantovaného práva na ochranu vlastnictví ve smyslu článku 11 odst. 1, 3 a 4 Listiny, neboť svými rozhodnutími dodatečně povolily stavbu v místě, které je zcela nevhodné, což má prokazovat již zmíněná studie z roku 2012. K tomuto dále stěžovatel doplnil, že soud (v jiné věci stěžovatele) rozhodl o zřízení věcného břemene [pozn. šlo o právo cesty zřízené ve prospěch Karla Solanského na pozemku stěžovatele parc. č. X4 katastrální území H.] a následně správní orgány z tohoto nesprávného postupu soudu vyšly. Dále stěžovatel poukazuje na závěry stanoviska z roku 2017, z něhož se podává, že "vzhledem k potenciálnímu riziku protržení pravostranné hráze náhonu (...) je nezbytné upravit směrově most a nájezdové rampy tak, aby bylo obnoveno gravitační odvodnění tohoto území", k čemuž stěžovatel poukazuje na riziko zatopení rodinného domu pana Zbyňka Mišurce. V návaznosti na uvedené, stěžovatel vytýká správním orgánům, že jejich závěr, že stavba je v souladu se zájmy hájenými příslušnou vodoprávní úpravou, je zcela v rozporu se závěry stanoviska z roku 2017. Uvedená pochybení tedy dle stěžovatele zasáhla do jeho shora označených základních práv, k čemuž doplňuje, že v případě záplav je ohrožen i v těsné blízkosti stojící rodinný dům Zbyňka Mišurce. Stran správního řízení stěžovatel